Prstence Saturna

Michael Hamburger to vystihol: ,,essayistic semi-fiction". Skvelý Sebald! (KN. 2/24)

Saturnovy prstence jsou zvláštní kombinací cestopisu, asociativních vzpomínek, faktografie a také rozsáhlé eseje. Sebald lehce přechází mezi tématy, z přítomnosti do minulosti, navíc vše je prodchnuto zvláštní melancholií. Sebald se vrací k různým historickým událostem a epochám - od úpadku výroby hedvábí (má nejoblíbenější část), přes krvavou kolonizaci Konga až po bombardování Německa spojeneckými vojsky.

Jestliže jsem četl Kouzelný vrch, který lze označit za román konce, tak Saturnovy prstence na něj plynule navázaly. Téma pomíjivosti, zániku nebo ničení je totiž Sebaldovi velmi blízké. Pokud se na postupy knihy naladíte, věřím, že vás může zaujmout.

Sebaldovo specifické dílo můžeme označit za jakýsi cestopis nebo román o putování, který se mísí s literaturou faktu. Protagonista díla zde totiž putuje krajinou a skrze asociace se dostáváme k mnoha historickým nebo přírodopisným informacím. Mnoho toho však vychází přímo zevnitř, což činí tuto specifickou směs žánrů tolik zajímavou a všechno to odkazuje k jistému rozpadu a destrukci, což podporuje i samotný název, který je metaforou jakéhosi rozmetání a neuspořádanosti. Na první pohled se to sice může jevit jako hromada nesourodých informací, ale jako celek to člověku vytvoří jeden velký obraz.

Sebald putuje opuštěným východoanglickým pobřežím. Jednotvárná krajina poskytuje kromě několika spíše bezútěšných scenérií hlavě prostor k ponoru do osobních vzpomínek a historie míst, kudy prochází. Autor jako by v cárech mlhy zahlédnul vždy na okamžik obrys minulého děje, dávné slávy a zapomenutých (ale stále působících) zločinů nebo katastrof. Přesto je kniha pozoruhodně kompaktní a dotýká se citlivých bodů o nichž se moc nemluví (občanská válka v Irsku, koloniální zločiny v Kongu, masakry v Číně, ekologické katastrofy v Severním moři...). Žánrově velmi obtížně zařaditelná kniha na pomezí esejů, deníkových záznamů a literatury faktu. Pořád je tam ale cosi navíc...text je totiž především magický, poetický a sugestivní, je zážitek jím procházet i když je to knížka dost melancholická. Trochu mi připomněla moji oblíbenou bichli "Krajina a paměť"od Simona Schamy.

Tato kniha bohužel není v audio-verzi, ale moc bych si přála večer co večer poslouchat vše, o čem Sebald psal a nahlas přemýšlel při svých toulkách po východním pobřeží Anglie. Nevidí totiž jenom zrakem, ale skrze krajinu vidí její minulost, s tím spojenou lidskou činnost spojenou se všemi důsledky a lidmi, kterých otisk, někdy fyzický, někdy jenom pomyslný, zde zůstal. Vše souvisí se vším, svět byl a je čím dál více propojen, a tak hledá a nachází souvislosti.
Skutečně pan spisovatel, vzdělaný, se širokým rozhledem, jeho vnímání světa má nádech smutku, ale nemoralizuje, pouze konstatuje. Rozhodně si zaslouží naši pozornost.

Opravdu velký čtenářský zážitek - ty podivuhodné asociace provázející autorovu cestu, díky nimž pronikáme do hloubi dějin. Leitmotivem je životní příběh lékaře Thomase Browna. Některé popisy (zaniklé město Dunwich pohlcené mořem, příběh spisovatele Josepha Conrada a mnoho dalších) jsou opravdu magické. Nevím, jak to Sebald dělá, že jeho líčení člověka tak pohltí. Ale pohltí. Navíc obohatí nejen o mnoho zajímavých informací, ale především zprostředkovává existenciální úzkost, naléhavost plynutí času, hrozbu zániku civilizace a mnoho jiného. Vždy je zde zkušenost Němce (Rakušana), který musí žít jinde, ale vleče s sebou i v Anglii stigma příslušníka národa, který se provinil.

Skvostný, jemný a jazykově mistrovský autor, který vytvořil zcela specifický způsob románu. Do osobní, deníkově laděné roviny, přidává historické příběhy, často výsledky svého bádaní - literární vědec na toulkách. A obě roviny, uměleckou a badatelskou spojuje v úchvatném mixu - deníku, eseje a literární studie.

Autor vnímá všelidsky, jeho individuální, osobní příběh se stává součástí sítě, přediva příběhů lidstva, vypráví a překonává prostor i čas. Jednotlivé asociativní vazby se vrství v mnoharovinné výpovědi, jejímž základním naladěním je smutek nad nedokončeným, melancholie nad tak často nesmyslným a zbytečným utrpením lidstva, nad nelogickou bolestí a zároveň okouzlení vším, co dokáže lidstvo pozvednout, nad sny, tvořivostí, jedinečnosti osobitosti, byť pozvednutí je mnohdy pouze dočasné.

Unikátní je při čtení vjem, jak je minulé vždy přítomno, příběhy starších autorů, lidských projektů, ale i destrukcí a zloby, nikam nemizí, jsou součástí přítomného času krajiny, kterou Sebald jde. Jako na první pohled skrytý život kamene u cesty, když jej obrátíme na druhou stranu.