Prstýnek z vlasů
František Kožík
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42748/bmid_prstynek-z-vlasu-geD-42748.jpg
4
31
31
Jako projev lásky a příslibu trvalého přátelství věnuje Jenka Petrovi prstýnek, upletený z jejích vlasů. Petrovi rodiče se rozvádějí, maminka se odstěhuje, ale on se s tím nechce smířit, protože jí má rádm stýská se mu po ní a navíc je přesvšden, že rodiče k sobě patří, že se stále milují. Když se tatínek chce znovu oženit a také maminka si najde nového partnera, rozhodne se jednat. S Jenkou, ve které našel chápavou a vnímavou kamaarádku, se Petr rozjede za dědečkem, aby se s ním poradil o svém plánu. S přispěním malé lsti chce rodiče přimět, aby se setkali a dostali tak možnost si spolu promluvit a udobřit se. Věří, že ani jeden z nich není šťastný a že setkání je je může usmířit. Díky dědečkově a Jenčině pomoci se Petrovi podaří společnou návštěvu uskutečnit, ale jednoduché to není........ celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem v dětství četla několikrát, patřila k mým oblíbeným, myslím, že ji možná ještě někde mám.
Kniha, ke které se od dětství pravidelně vracím, protože je nesmazatelně zapsána v mém srdci. Křehký, poetický a na druhé straně až syrový příběh přátelství a rodící se lásky nešťastného chlapce Petra a chudé dívky Jenky. Lásky která se rodí navzdory rozvodu, násilí v rodině, navzdory bídě, neúspěchům, odmítnutí a nepochopení. Tomu všemu jsou oba hlavní hrdinové vystaveni. A přesto, nebo možná právě proto, jsou schopni opravdové lásky....a když je to potřeba, lásky na život a na smrt.
Miluju tuto knížku.
Stará a velmi kvalitní kniha, která by stála za "obnovu" za nové vydání, aby ji i dnešní děti (a nejen děti) mohly číst. Jsem ráda, že mě moje maminka vedla k takto kvalitní literatuře. Silný a dojemný příběh ve mně žije i po dvaceti letech od přečtení. Děkuji.
Tu knížku jsem měla strašlivě ráda. Asi jedinej příběh o lásce, kterej mě vzal za srdce v dětství/mládí... a jeden z mála, kterej mě vůbec kdy chytil.
Ten příběh je KŘEHKEJ, líp ho vystihnout nedovedu. A to, co je křehký, se musí přijímat s otevřeností a citlivostí, a já to tehdy dovedla. Vždycky jsem měla ráda hrdiny outsidery. A tady mě nesmírně dostala láska kluka k chudé a napohled nijak zvlášť zajímavé holce... a jejich pomalu a opatrně se rozvíjející vztah. No a ten závěr, kdy Petr běžel a letěl o Jenčin život, když onemocněla... na ten se nedá zapomenout. A po-ly-o-my-e-li-tic-ké sérum taky ne. :)
U takhle starých knih vždycky teď dumám, zda se je mám snažit najít a přečíst znovu. U téhle mám strašně silnej pocit, že bych to dělat neměla, že bych tu dávnou křehkost (která těmi věky ještě víc zkřehla) mohla navždy zničit, a že by to byla děsná škoda.
Ani nevím, jak vyjádřit své pocity ohledně tohoto příběhu. Tuhle knihu jsem našla asi ve čtrnácti ve skříni na půdě. Ležela tam odložená a zaprášená mezi mnoha knihami. Ani nevím proč, ale vzala jsem si ji a přečetla. Mnohokrát. Až teď, když jsem si ji po čtyřech letech přečetla znovu půjčenou z knihovny, protože svůj výtisk jsem nemohla najít, mi došlo, jak moc mi tento příběh ovlivnil vnímání světa. Je pravda, že čtení těch vět, které jsem uměla nazpaměť, mi připomnělo, že to, co čteme, nás utváří. Děkuji. I když je to obyčejný příběh, pro mě to má nádech něčeho, co nechci zapomenout. Petr a Jenička byli moji přátelé, jako bychom spolu trávili dětství a poslouchali zvláštní pohádky od dědečka a měli roztržené srdce kvůli druhým.
Moc hezká kniha, taková milá. I po letech si jí pamatuju. čte se dobře a rychle :)
Čteme s vnučkou na střídačku. Kapitolu ona, další pak já. Nikdy jsem moc nemusela dívčí románky, ale tenhle se mě líbil. A vnučce snad také, zatím se nevyjadřuje. Počkám až dočteme, pak komentář ještě doplním.
Jinak si myslím, že pan Kožík je pojmem mezi spisovateli. Dokáže zaujmout mladé i starší čtenáře. A něžné ilustrace od Heleny Chvojkové jsou přesně tím, co se ke Kožíkovu příběhu hodí.
Četla jsem kdysi dávno, jako dospívající, a hvězdy dávám podle tehdejšího "holčičího" hodnocení. Tenkrát to pro mě byl úžasný příběh o silném vztahu a síle "dobra". Anotace (rok vydání 1996) mi připadá trochu mimo...
Nádherná kniha. I přestože jsem ji četla jako velmi mladá, pamatuji si dojmy i o téměř 10 let později :).
Smutné, melancholické a baladické. Děj je krásný a dobře se čte. Knížku mám mezi oblíbenými.
Autorovy další knížky
| 1954 |  Největší z Pierotů |
| 1985 | Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského |
| 1989 | Na křídle větrného mlýna |
| 2006 | Synové hor |
| 1988 | Svátky krásné hvězdy |
Tercian Petr je synem úspěšného advokata. Vyrůstá ve funkční rodině s milujícími rodiči. Bohužel právě v jeho nejcitlivějším věku dochází k rozchodu rodičů. Petr začíná mít problémy ve škole - navíc malomesto se svou tehdejší morálkou neodpouští. Odcizuje se svým spolužákům a nakonec se sbližuje se stejně starou Janou Formanovou. I Jana má své problémy - díky otcovu chování byli vystěhováni z dosavadního bytu a nalézají útočiště v tzv. papiraku. Něco jako komunální bydlení. Otec rodinu opouští a na Janine matce leží odpovědnost za obě dcery i obživu rodiny. Je to však silná žena, která se něčeho nelekne a obě dcery zdědily jeji nezdolnou náturu. Jana se nakonec stává Petrovou pomocnici ve snaze opět spojit jeho rodiče..
Je to silný příběh, který dokazuje, že pan Kozik opravdu uměl skvěle psát.