Průlety folkovou pamětí
Michal Jupp Konečný
Michal Jupp Konečný (* 6. 8. 1942 v Praze) byl téměř u všeho, co v minulém půlstoletí hýbalo naší folkovou a country muzikou. Stál u zrodu a fungování devatenácti rozhodujících ročníků festivalu Porta (1971–1989), téměř dvaceti svojšických Slunovratů i Letorostů, řady strážnických Zahrad, čtyřiadvaceti Folkových růží a mnoha dalších. V sedmdesátých letech vedl Malostranskou besedu v Praze, v letech osmdesátých vytvořil z klubu Na Petynce nepřehlédnutelnou nejen trampskou a folkovou scénu, po roce 1989 založil a vedl jednadvacet ročníků časopisu FOLK & COUNTRY. Jiří Černý o něm napsal: „Juppa dělá Juppem otevřenost vůči všem žánrům včetně tekutin, umění odejít a vůbec nepředpojatost, buldočí nápor v hlavních věcech a flegmatičnost v těch, co mu připadají vedlejší…“ Jenom rodina Konečných ví, kolik hodin, nervů i únavných vyjednávání stojí za každým koncertem nebo festivalem. Tato kniha není dějinami českého folku, natož Juppovým slovníkem naučným. Autor se v ní úspěšně pokusil o skládačku událostí, setkání, postřehů a střípků, které se prolínaly desítkami let. Je to knížka o muzice, o době, o životě a světě kolem. O úspěších i zakopnutích, o neústupnosti i kompromisech. O nasranostech i nádherných zážitcích. A o lidech, se kterými mu bylo dobře, a jiných, se kterými bylo hůř. Na konci knihy najde čtenář podrobný seznam všeho, co se Michalu Konečnému, jeho blízkým i spolupracovníkům podařilo na pódiích, při vydávání hudby a v nejrůznějších médiích včetně jejich měsíčníku FOLK & COUNTRY.... celý text
Přidat komentář
Patřím do cílové skupiny, přiznávám. Mé hudební zájmy i pokusy šly, stejně jako u autora, jen s x-letým zpožděním zcela mimo hlavní proud, od trampských písniček, přes country, k folku (s bigbítem a rockem na pozadí, to ale nebylo Juppovo pódium). I já pamatuji dobu, kdy Hutka a Nohavica byli na jedné lodi, a Porta, Krumlov, Plzeň, Jindřichův Hradec byly plné nadšených diváků, takové pocity sounáležitosti jsem od té doby nezažil. Autor na to vše útržkovitě vzpomíná, jeho krátké kapitoly připomínají internetové články, informace se překrývají, systematičnost se objevuje až v přehledech na konci. Kniha je plná černobílých fotografií, bohužel s minimálními popisy, a ještě větší bohužel - na obyčejném papíru, takže jejich kvalita většinou připomíná dávné poloamatérské výtisky fandovských časopisů, o kterých Jupp často vypráví. Vše je pojato velice subjektivně, z pohledu autora a jeho aktivit. Jenže, ten toho dokázal v oboru naplánovat, zorganizovat a udělat tolik, že je až neuvěřitelné, co se dá za jeden život stihnout. I když nejde o důkladné a přesné zmapování našeho folkového bujení, u většiny toho podstatného Jupp byl, a za jeho „průlety“, které jsem objevil pod stromečkem, jemu i Ježíškovi děkuji.
85 % (jsem druhý hodnotící s prvním komentářem, průměr 70 %).
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | S kytarou na zádech |
2018 | Průlety folkovou pamětí |
2016 | Legenda Lochotín: Folk a country hudba v Plzni |
2017 | Brdské povídky 3 |
1998 | Nezmaři - 20 let |
Podle mého názoru ta kniha není objektivní, přestože se snaží tvářit jako literatura faktu. Z událostí tam popisovaných, tedy autorem osobně zažitých, jsou některé nedůležité věci v jeho prospěch zveličeny a naopak některé důležité záměrně opomenuty. Tomu se říká manipulace s fakty.
Asi nejhorší místa jsou ta, kde se snaží svůj osobní ekonomický a vlivový zájem čtenáři podsunout jako zájem veřejný.
Absolutním blábolem je pak historický popis událostí 17. listopadu, evidentně tam autor tenkrát nebyl.
A ještě něco je třeba k této knize a do jeho životopisu dodat. Přestože to s oblibou uvádí, tak nikdy žádnou vysokou školu ani v náznaku nevystudoval. A svoje podnikání zakončil s obrovskými dluhy. Zbylé peníze odklonil z firmy na svoje dvě děti, které z nich dodnes profitují, a stále tak dluží celé řadě fyzických a právnických osob. Vrať ty prachy, Juppe, nebo přijdeš do pekla!!!