Průměrný index štěstí
David Machado
Daniel má plán, cosi jako deník o budoucnosti, který si píše do sešitu s černými deskami. Občas ho sice běh života donutí, aby v deníku zalistoval zpátky, pár drobností upravil, z některých předsevzetí slevil, presto však prožívá život, o němž je přesvědčen, že je úspěšný a svým způsobem i šťastný. Najednou se ale přihodí něco, s čím Daniel ve svém deníkovém plánu nepočítal. Portugalsko se ocitá na pokraji hospodářského kolapsu a s ním se rázem hroutí i celý Danielův plán – přijde o práci i střechu nad hlavou, vlastní rodina se mu odcizuje, vzdalují se i jeho nejlepší přátelé z dětství. Navzdory všemu se však Daniel nehodlá vzdát a jeho vůle začít znovu se zdá nepřemožitelná. Když se mu přítel Xavier jen tak mezi řečí zmíní o průměrném indexu štěstí, Daniel se ve fiktivním dialogu s kamarádem Almodôvarem začne zamýšlet nejen nad tím, jakou skutečnou hodnotu má jeho vlastní štěstí, ale i nad hodnotami, které člověk přenechá budoucím generacím. Průměrný index štěstí je obdivuhodný román o nezdolném optimistovi, který bojuje do posledního dechu za svůj důstojný život i za štěstí těch, které miluje. Svým dramatickým, realisticky a místy i humorně zpracovaným příběhem se David Machado řadí po bok nejtalentovanějších vypravěčů své generace.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , BourdonOriginální název:
Índice Médio de Felicidade, 2013
více info...
Přidat komentář
Nemohu asi úplně objektivně hodnotit neboť mi nesedí styl vypravování a knihu po pár stránkách odkladam. Není to můj žánr, ale své posluchače si kniha jistě najde.
Asi tak těch aktuálních 74 %. Osobně jsem váhal mezi 3* a 4*, nakonec, díky závěru, vyhrálo to vyšší hodnocení.
Ta knížka je ve skutečnosti dost dobrá. Jenže mě se hrozně špatně četla, zejména zvolenou formou dopisu kamarádovi. Navíc absence uvozovek pro přímou řeč značně ztěžuje rozlišování mezi tím, co si myslí vypravěč a co říká někdo druhý.
I když se objevují vtipné momenty, celkově jde o dost depresivní čtení. Zvlášť, když si člověk uvědomí tu podobnost mezi Portugalskem, které po 40 letech od pádu diktatury stejně nezažívá nijak zářnou současnost, a naší vlastní zemí. Nejvíc mě vytáčelo vypravěčovo budovatelské nadšení a rozhořčení, že lidé nedělají dost tváří v tvář Clařinu vyčerpání z dvojího zaměstnání, aby uživila sebe a syna.
Ale zejména kvůli závěrečné třetině, která už má potřebný drajv, se určitě vyplatí do knihy pustit a dočíst.
Život není vždycky takový, jaký si ho naplánujeme. Zajímavý příběh.
"...A nebojím se, Almodovare, dál věřím, že život je stále takový, jaký byl vždycky. Navzdory všemu dny na tomto světě jsou pořád ještě uhnětené ze světla a temnota noci dál nahání strach. Ještě jsme tady, Almodovare."
Něco tak depresivního aby jeden pohledal. A to má být vypravěč "optimista"? Ani náhodou. Odkládám, než se můj index štěstí úměrně propadne...
"Potíž už není ani tak v tom,že každý bojuje jen sám za sebe. Problém spočívá v množství lidí, kteří už ani nebojují. "
" Lidské bytosti ať jdou do prdele."
"Jestliže jsi přesvědčený, že štěstí je cíl, rychle přijdeš o rozum."
Pro mě kniha, která se dá číst vícekrát.
Veľmi príjemné dielko- o tom, ako mať nádej aj po životných nezdaroch, a nevzdávať sa ani v prípade, ak tie životné nezdary naďalej pokračujú. O minulosti, kam smerujú dnešní mladí (drogy, návykové online hry, až skepa, keď si začnú uvedomovať, kam speje svet) a o tom, aké to bolo v minulosti hrdinu, keď bol mladým on. O tom, že prinášať radosť a pomoc je ešte možné, aj keď nikdy neviete, čo sa o pár minút zase dose*e. Príjemná, súčasná knižka.
Velmi pekna, pomerne nenapadna knizka. Chvalim Portugalsky institut za taketo pociny, ktorymi nam priblizuju sucasnu port. prozu.
Taka mierna depka, pri citani budete neustale dufat, ze hadam len na konci tunela nejake to svetielko sa najde. Pribeh, ktory kladie mnohe otazky a popritom nehlada jasne odpovede - a to mam rada.
Nesedlo mi to. Hlavní postava mi přišla spíš než jako optimista jak je uvedeno v popisu tak jako příliš hrdý sobeček. Kniha na mě působila dost depresivně.