Průřez

31.01.2023

Gerhard Rühm je pravej underground; experimentátor, mad scientist, dadaista, absurdista, surrealista a každej další ista (o kterejch jste ještě neslyšeli a co vás napadnou), trochu jako Babiš. Skladatel, všestranný vizuální umělec, co občas něco napíše a řekl bych, že čím kratší, tím lepší (pokud jde o text, jeho kratší věci jsou víc s pointou a zábavnějši, přístupnější). Inspiruje mě, silně, ale jen v momentech, jeho poetika, vsadím se, široká, hluboká, ale zároveň esenciální a jak je zmíněno v doslovu, definitivně v některých případech nemožná k překladu (a to nejen po stránce jazykové). Baví mě jeho propojování odlišných uměleckých stylů, vokální pojetí textů, které píše, dává si záležet i na tom, aby dobře zněly, kolikrát k nim vyloženě komponuje hudbu nebo přesně popisuje, jakým způsobem scénu odehrát, s důrazem na zvukovou stránku (tady musím doplnit menší mikro-souvislost/příběh, co mě napadl, protože osoba, kterou jsem krátce znal, co si říká "jen tak" RRR, je první osoba, se kterou jsem se setkal, která na to taky kladla důraz, aby text ladil zvukově a zněl dobře i při přednesu... a já měl tuhle knihu zrovna otevřenou během filmu, který jsem měl puštěný, filmu s názvem RRR (nesuďte mě, jen jsem si chtěl doplnit vzdělání o Indii); kruh se vždycky uzavírá), taky mě baví jeho, divadlo, co není divadlo a pro divadlo, ale jen vypadá jako divadlo (dokonce jsem díky tomu napsal jednu scénu, která mě napadla a možná ji taky eventuelně použiju, v podobném duchu) baví mě, jak je ten člověk tak všestranej, že ho vlastně ani nejde nějak řádně popsat a tak to vzdáte a chcete shrnout, že se vám to prostě jen líbilo (za mě definitivně báseň o smýčení prachu "prašné lamento", "kain a ábel", "variace na známé téma" a "hra příborů"; nebo ještě novější a sentimentálnější tragická jednohubka "záclona a závěs") a je sympatický, ale stejně o něm chcete žvanit, plni dojmů. Zasahuje do tolika žánrů, polí... nejblíž byste si kolikrát asi řekli, absurdní divadlo, které i sám GR zmiňuje, ale vyloženě se k němu nehlásí, aby ale vzápětí přistálo porno, pak (na oko) skrytý porno, (na oko) ještě skrytější porno, a pak povídka jak od Lovecrafta, co končí jako něco, když se Beckettovi hryzne počítač a on řekne "Watt?" a nakonec se dozvíte, že to má i ekologickej přesah. Rühm je schopnej s notama i papírem a pár čarama kouzlit doslova divy a když mele teorii o své práci, je to jak kdyby mluvil k lidem z jiné planety... minimálně u mě definitivně můžete spatřovat nápis "l o a d i n g" na čele, následovaný oknem "jp.exe has stopped working" protože když už jsme u symbolů, říkám si tohle je ten typ člověka, kterýho snad znají jen elity, Zednáři a jen ti jsou schopní s ním držet krok. Rühm mimo jiné stál po válce (1953), za zformováním tzv Wiener Gruppe, avantgardní skupiny, která německým rádiům připadala příliš edgy na to, než aby jejich hry vysílali, ale o které nevím absolutně nic... přesto, jestli jsou její členové jen částečně jako Gerhard, tak to potěš koště. Asi nejpozoruhodnější publikace od Rubata, ke které jsem se dostal a cením si i většího formátu, aby vynikly ilustrace a veškeré vizuální prvky. "akustická halucinace" (...) "Rozšířená poetika" (...) "milostný magnetismus"...

A teraz už fakt končím.

22.02.2022

Bom dia, literární rodino.

Gerhard Rým psal básničky, což dává rozum, páč kdyby s tímhle příjmením dělal třeba stojky, nebo veterináře, tak by to asi nedávalo moc smysl. Já taky dělám básničky. Třeba: Ahojda, jahoda. Zde jde tedy explicitně vidět, že jsme něco jako dvojčata. Z tohoto důvodu jsem si musel přečíst jeho knížku Průřez. Jelikož se navíc ten den sešlo více pozitivních faktorů, třeba že mi někdo přidal do mého pití značné množství alkoholu, a navíc se v kavárně vyskytovala pěkná žena s brýlemi a culíkem, musím hodnotit 10/10.

Abych ale nebyl úplný jelito, musím seriózně napsat, že jsem se tentokrát bavil o chlup víc než při Wiener gruppe, a že mi Gerda Rým dal připomenout asi pět rozdílných spisovatelů a maniaků, takže doporučuji. Jo a navíc je to skvělý.