Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi
Jan Müller
Průvodce budoucností aneb Jak si užít globální krizi, přežít pubertu umělé inteligence, počítat s vypnutým bankomatem, přeplout oceán socnetu, nebát se disrupce v rodině a oslavit návrat magie. Kniha žurnalisty Jana Müllera si všímá překvapivých momentů vývoje české a světové společnosti v 21. století. Ukazuje, jak roste a sílí „globální systém“, který je pro nás zdrojem pohodlného životního stylu a zároveň příčinou dosud neznámých rizik. Vypráví příběhy ze světa technologií, ekonomiky, politiky a mezilidských vztahů, které ukazují, kam jsme to vlastně došli a co nás čeká dál. Maximálně čtivý text je postaven na množství vědeckých výzkumů, vychází z aktuálních knih předních autorů a četby světového tisku. Globální vývoj přitom zasazuje do českého kontextu vyjádřeného v knize rovnicí 2018 – EU = 1948. Autor nemaluje budoucnost pesimisticky. Současná globální krize je totiž hlavně příležitost. Kniha ukazuje, že klima krize je příznivé pro pěstování naší individuality, odvahy a tolerance. A také skromnosti, protože naše Země by rostoucí miliardy stále nenasytnějších a zhýčkanějších individuí dlouho neuživila. Průvodce budoucností je lék na „blbou náladu“ pramenící z návalu negativních zpráv v médiích a módní vlny katastrofických filmů. Čím lépe totiž budeme rizika znát, tím méně se jich budeme bát.... celý text
Přidat komentář
Ať už hledáte srozumitelně podaný vhled do nových témat, nebo si (popř. blízkým) chcete rozšířit obzory u těch, co Vás zajímají, je to kniha, s kterou neprohloupíte. 3,5* za toto a za kladení důležitosti na mezilidské vztahy místo konzumu.
Proč tedy ne víc? Pro jedno velké mínus, zejména v první polovině – neustálé ukazování prstem na lidi a postoje lišící se (byť jen trochu) od toho autorova, ve stylu paní učitelky v Simpsonových: Ukažme si na něj, děti, a zasmějme se mu. Přitom z krizí, které pak nastiňuje, mu vyjdou nejlépe právě lidé, kterým se pár kapitol předtím smál pro nevhodné a zastaralé názory; tudíž se bez té berličky tolerance v uvozovkách mohla kniha obejít rovnou…
Furt to bylo dobrý, furt se to hezky četlo, furt tam byly k nalezení zajímavé informace ... a pak začal autor moralizovat a šlo to do kopru. Radši si přečtu znovu "Jak být volný" od Toma Hodgkinsona. Ten aspoň nemává vztyčeným prstíkem. :-)
Mnohem lepší je např. Johan Norberg Pokrok. Velká část knihy je věnovaná sluníčkářskému žehrání nad dezinformacemi a rusko-čínským nebezpečím. Ani čárka o dezinformacích z druhé strany. Autor je pouhý novinář bez hlubších znalostí, který jen opakuje co mu kdo nakuká. Například kapitola o slunečních erupcích je z říše pohádek. Autor nám hrozí sluneční bouří o magnetické indukci 1 500 nanotesla, která poškodí stovky transformátorů a uvrhne svět do tmy a mrazu. Každý vyučený elektrikář ví, že velké transformátory jsou několikanásobně jištěné takže poslední transformátor shořel Nikolu Teslovi a František Křižík mu ho pomáhal hasit. Když se postaví na nástupiště pražského metra s měřičem magnetického pole hravě naměří hodnotu magnetické indukce 2 500 nanotesla a ani při tom nemrkne. Rovněž rady jak se zabezpečit proti finanční krizi jsou povrchní, tak na úrovni sobotních příloh celostátních deníku. Kniha je pohledem z okna pražské redakce. Kritizuje omezence z vesnice, že volí SPD, Zemana a Babiše, ale cudně mlčí o důvodech proč tomu tak je (neschopnost EU řešit migraci, oprávněná ztráta důvěry k tradičním politikům, stále větší diktát z Bruselu, vnucování přijetí eura apod.) Názorná je autorova adorace Macrona z kterého Žluté vesty za pár měsíců udělali politickou mrtvolu. Věta, že autorovi připadají Číňané jako hemžící se hmyz je na úrovni Rudého práva s opačným znaménkem. Není to tolik obávaný a Okamurovi vytýkaný rasismus? Takže Průvodce budoucností je tradiční přehled sluníčkářských nesplnitelných přání a obav odtržených od života.
Velice zdařilé dílo člověka, který má komukoli z nás co říct. Vzhledem k jeho životním zkušenostem byl jeho výběr témat v této knize velmi dobrý. Jen jedno téma mi tam absolutně nesedělo, a to nějaké to duchovno kolem nás, zvláště pak v oblasti rodiny (kam dle mého vůbec nic podobného nepatří). Ještě jedna výtka, která však může být i skryté plus - mně osobně přišlo nesmyslné kázat o rodině, když se autor sám přiznává, že s rodinou to nemá příliš vyřešené. Ale na druhou stranu klobouk dolů, že to uznává přímo v knize a že si uvědomuje, že to není úplný ideál z jeho strany. Ale všechna ostatní témata mi náramně sedla a přišla mi originální a hlavně velmi aktuální. Takže doporučuji rozhodně přečíst.
Kdyby tu byla pulka, bylo by to za 4,5 hvezdicky, protoze ne vsechna temata se me osobne tykala. Ale ctivost a aktualnost jednotlivych casti me opravdu bavila a uz se o budoucnost tolik nebojim. Urcite doporucim dale.
Nesouhlasím se vším, co autor píše, ale mnohy osvěžující a vtipné čtení.