Průvodce do moravských jeskyň - Díl 2. (Jedovnice, Rudice, Josefov, Babice, Křtiny - Údolí hádecké, Hostěnice, Mokrá, Líšeň a Brno)

28.11.2023

Druhý díl monumentu Průvodce do Moravských jeskyň se zabývá střední a jižní částí Moravského krasu. V plánu bylo vydání i třetího dílu, který měl zpracovat Florian Koudelka samostatně a měl obsahovat dějiny jeskynní literatury, leč k tomu nedošlo a toto téma je zpracováno jen zlomkovitě právě v tomto druhém díle.
Stylově pokračování nevybočuje od svého o dva roky staršího předchůdce – opět jsou tu zdejší krasové jevy hodnoceny z různých pohledů tehdejší geologie, hydrologie, paleontologie, archeologie a dalších věd. Vše vychází z bohaté zkušenosti obou autorů, kteří Moravskému krasu věnovali veškerý svůj volný čas a nemalé finanční prostředky, což na amatéry (Kříž byl notář, Koudelka zvěrolékař) je obdivuhodné. Silnou stránkou jim byl selský rozum – a to nejen autorů, ale i jejich pomocníků, obyčejných najatých lidí z okolních obcí, kteří jim pomáhali nejen manuálně při výkopech, ale i svým prostým názorem, který mnohdy předčil študované geology tehdejší doby.
V tomto díle mě zaujal popis speleologického průzkumu Rudického propadání a tehdejšího stavu Rudické plošiny spolu se zmínkou o šachtách na těžbu železné rudy. Velkou část zabírá spousta údajů o Býčí skále a Výpustku – včetně průzkumu zdejší tzv. Velké propasti. V těchto jeskyních provedli přes sedmdesát výkopových sond, kde objevili velké množství paleontologických i archeologických nálezů. Pozoruhodná je zmínka, že v jeskyni Vokounka autoři nalezli ostatky několika lidí – že by mezi nimi byl i legendární zrádce Vokoun? Důležitý je vylíčený sestup do bývalého propadání Křtinského potoka – Čertovy díry (dnes zavezené po stavbě silnice). Popořadě tu jsou krátce vyjmenovány všechny tehdy známé jeskyně Křtinského a Josefovského údolí i okolí Babic nad Svitavou. Ochozská jeskyně je tu popisována překvapivě od Křtitelnice k východu. Poměrně podrobně tu je uvedena místní složitá hydrologická situace. Samozřejmě nesmí chybět Pekárna (tehdy Kostelík) a několik okolních jeskyní.
Polohopisná část je na tomto díle rozhodně nejcennější. Zbytek knížky, která se zaobírá obecnějšími vědeckými poznatky (tzv. odborná část) už ztrácí na zajímavosti, protože řada údajů je dnes už pochopitelně překonaná. Každopádně upoutá tehdejší populárně naučný styl – např. lehce bizarní rozhovor s pračlověkem o Býčí skále.
Jako největší slabinu vidím v zamlčení Wanklových objevů v Býčí skále a v naprosto zbytečném dodatku „Příspěvek k jeskynní literatuře“ ve kterém jsou detailně rozebrány a rozcupovány publikace o Moravském krasu kolegy J. V. Procházky (na 113 stranách !!!). Ač jsou tyto komentáře mnohdy oprávněné a některé Procházkovy údaje jsou mimo mísu, uveřejnění takového pamfletu v tomto díle je jako pěst na oko a je rovno naprosté dehonestaci a zesměšnění kolegy před veřejností a to ještě stylem, který si nezadá s hnojomety, které se svého času objevovaly na stránkách Spelea (Procházka pak samozřejmě vrátil úder). Vše je pak zakončeno citacemi pochvalných novinových recenzí na předchozí první díl. Sebechvála smrdí. Všechna tato negativa bohužel v mých očích shodila jinak výbornou knížku. Pane Kříži, pane Koudelko – bylo vám to zapotřebí?