Průvodce smrtelníka
Ondřej Nezbeda
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/319287/bmid_pruvodce-smrtelnika-ge9-319287.jpg
5
94
94
Smrt je prý dnes v české společnosti tabu. To je ale přinejmenším nepřesné. Tabu se týká něčeho zakázaného, nepřípustného, my se však ke smrti vztahujeme jinak. Vytěsňujeme ji ze svého vědomí, vyloučili jsme ji z hovorů, vyhostili ze života. Podle Ondřeje Nezbedy náš vztah ke smrti vystihují spíš výrazy jako bezradnost, strach a pasivita. Možná překvapivě pozitivně laděný Průvodce smrtelníka nemá bořit tabu, nýbrž podat pomocnou ruku. Autor odpovídá na základní otázky spjaté s péčí o umírající a nevyléčitelně nemocné: jak zajistit domácí péči o nemocného, jak funguje domácí hospic, jak lze léčit bolest, co je třeba zajistit během umírání a bezprostředně poté, ale také například jak hovořit s umírajícím o jeho přáních. Věnuje se citlivým tématům, jako jsou umírání dětí nebo eutanazie. Vedle praktických rad kniha přináší řadu osobních příběhů a rozhovorů s odborníky.... celý text
Přidat komentář
Knížka, kterou by si měl přečíst každý. Je totiž plná naděje, ačkoli pojednává o smutných věcech - ovšem o takových věcech, které, co svět světem stojí, neodmyslitelně patří k životu. Bez smrti by život nebyl životem a člověk člověkem. Nebojme se, podívejme se Smrti i bezmoci do očí. Teprve pak si s tím vším snad můžeme poradit.
Děkuji autorovi za tak důležitou, formativní knihu.
Smrt... Skutečnost... Vnímání... Cesta... Vyrovnání...
Tato kniha se dá popsat jen jednotlivými slovy. Smrt je, tak jak sám autor zmiňuje, v Čechách tabuizovaná a tak bývají často poslední dny člověka spíše jeho degradací a utrpením. Kniha vhodná pro každého z nás, protože smrt se týká každého, ať už jako příbuzného, pečujícího nebo umírajícího. Autor se věnuje tomuto tématu ze všech možných stran, což je úžasné. V řadě z nich objevuji i své pocity. Ukazuje CESTU. A to i cestu pro nás všechny, a především pro legislativu. Paliativní péči vidím jako nezbytnou nutnost každé vyspělé společnosti. Lépe než plýtvat prostředky na umělé udržování těla při životě by ty prostředky měly být věnované na pokojnou a méně bolestivou smrt v prostředí, které si člověk nebo mu jeho rodina vybere jako důstojné pro ukončení života. A nepodceňovala bych i to, co následuje poté, protože prožití smutku je pro pozůstalé strašně důležité pro nastoupení cesty smíření se smrtí blízkého.
Velice smutné téma, ale týká se každého z nás. A je moc dobré o věcech vědět a mluvit. I když myslím, že úplně se připravit, ať už jde o naše blízké či o nás samotné, nelze. Bolet to bude a hodně.
Je dobře, že se knize dostalo určité mediální pozornosti díky nominaci a pozdějšímu udělení ceny Magnesia Litera za objev roku. Přesně taková kniha si ocenění zaslouží, aby se o ní vědělo, aby se o tématech, o kterých pojedává, více mluvilo i ve veřejném prostoru, aby člověk věděl, že v případě blížící se smrti, není odkázán jen na sebe, ale že tu je něco jako domácí hospic a možnost důstojné a snad i dobré smrti.
Podobně jako před dvěma lety Tichý dech od Jana Trachty, taktéž z nakladatelství Paseka, i tuto knihu jsem četl takřka se zatajeným dechem a se zvláštní směsí strachu, úzkosti, ale i smíření a snad i jakési naděje. Doporučuji.
Pěkná knížka o smrti...jestli se to tak může říct. Přiznávám, brečela jsem asi u každé kapitoly. Prostě se tam našlo něco dojemného. Kupodivu možnost si na stránkách mojesmrt.cz naplánovat vlastní pohřeb mi zlepšila náladu...netušila jsem, že si jeho podobu může člověk sám vymyslet.
Nevím, proč mě poslední dobou tolik "zajímá" smrt a otázky, které by měl mít každý dopředu vyřešené. Je to snad tím, že mám starší rodiče? Protože můj táta pořád mluví o rakvích nebo jak se odstěhuje do domova důchodců, aby nebyl na obtíž? Nebo že i takhle mladá holka chce sepsat něco jako závěť, pokyny, co dělat a nedělat, pokud někdy nastane moment, že o sobě už nebudu moci rozhodovat? Průvodce je fascinující a strašně skvělá kniha, nutí přemýšlet, o vás, o vašich blízkých, o nás, naší smrtelnosti. Nejenom, že jsem se dozvěděla o řadě fantastických lidí, z řad lékařů, psychologů a těch, kteří stojí nebo už bohužel nestojí, na druhé straně barikády (zemřelí i pozůstalí). Ale dostalo se mi pohledu do české paliativní a geriatrické péče, domácích hospiců, jak je to s eutanazií či dříve vysloveným přáním; rozhovorů, osobních, často dost intimních výpovědí... Rezonují ve mně všechna ta slova. "Není snadné vpustit si smrt do života". Hluboká, hluboká poklona a ohromné díky autorovi.
Průvodce smrtelníka
Moc dobrá kniha, tuším, že se k ní budu vracet. Pořídila jsem si svoji a tak oceňuji taky celkové vypravení knihy: grafickou úpravu, vazbu, přebal, záložku, ilustrující fotografie, zvýrazněné citáty na začátku každé kapitoly. Promyšlené a působivé je sestavení knihy, rozhovory, vlastní zkušenosti a na konci praktické rady a slovníček pojmů. Děkuji za to autorovi i nakladateli, je vidět, že kniha vznikala s velkou péčí.