Průvodce smrtelníka
Ondřej Nezbeda
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/319287/bmid_pruvodce-smrtelnika-ge9-319287.jpg
5
92
92
Smrt je prý dnes v české společnosti tabu. To je ale přinejmenším nepřesné. Tabu se týká něčeho zakázaného, nepřípustného, my se však ke smrti vztahujeme jinak. Vytěsňujeme ji ze svého vědomí, vyloučili jsme ji z hovorů, vyhostili ze života. Podle Ondřeje Nezbedy náš vztah ke smrti vystihují spíš výrazy jako bezradnost, strach a pasivita. Možná překvapivě pozitivně laděný Průvodce smrtelníka nemá bořit tabu, nýbrž podat pomocnou ruku. Autor odpovídá na základní otázky spjaté s péčí o umírající a nevyléčitelně nemocné: jak zajistit domácí péči o nemocného, jak funguje domácí hospic, jak lze léčit bolest, co je třeba zajistit během umírání a bezprostředně poté, ale také například jak hovořit s umírajícím o jeho přáních. Věnuje se citlivým tématům, jako jsou umírání dětí nebo eutanazie. Vedle praktických rad kniha přináší řadu osobních příběhů a rozhovorů s odborníky.... celý text
Přidat komentář
Kniha s nelehkým a silným tématem. Autor sám knihu píše po vlastních zkušenostech a snaží se Smrt a vše okolo ní ukázat lidštější a součástí života. Kniha výborně zasazená do české společnosti a moderní doby. Pro mě srovnatelná s autory knih s paliativním tématem.
Silné téma, ale autor podle mě úplně neměl rozmyšleno pro koho knihu píše, pro lidi, kterým zrovna někdo umírá, nebo pro ty co už si něco takového zažili. Podobná nerovnováha je podle mě i v žánru, je to populárně-naučná kniha o paliativní péči? sociologická studie? Je fajn že se problém snaží obsáhnout v takové šíři a vysvětlit pojmy s tím spojené ale podle mě nedotažené. Zároveň je fajn pestrost skladby obsahu
Na smrti se mi líbí, že je neměnná a člověk ji nemůže překroutit tak, jak spoustu dalších věcí v životě, když tedy nepočítám eutanazii nebo sebevraždu, a tím tak její uspíšení. Člověk se může zbavit nenarozeného dítěte, "zařídit" si dítě, když je neplodný, změnit si pohlaví a v podstatě si už teď tak nějak sobecky dělat, co chce ve všem zpočátku přirozeném.
Ale smrt zůstává neměnná, dřív nebo později bez debat potká každého, každičkého člověka. V tom je fascinující, a proto se jí lidi taky asi tolik bojí, proto se o ní tak moc nemluví, někdy je až tabu tématem.
Snad i proto se stala tato kniha tak úspěšnou, protože smrt pojednává poměrně obšírně, nechybí spousta praktických informací, rad a poučení, jak napovídá už podtitul "prakticky o posledních věcech člověka".
Koho by téma zajímalo více, pak bych doporučila poměrně nový desetidílný pořad Neboj se doplout aneb umění doprovázet, který téma smrti rozebírá opravdu obšírně, a to zejména umírání v hospicech - o tom, jak jde skloubit péče o nemocného doma s podporou mobilních hospiců, jakou veškerou podporu mohou hospice nemocným a rodinám poskytnout.
Tato kniha o neveselém tématu se mi dostala do rukou v notně neveselém období, kdy mi pomohla se alespoň trošku vyrovnat se ztrátou blízkého člověka a byla tím jediným, co jsem po delší dobu dokázala číst. A hodně mne mrzí, že jsem ji nečetla dříve, ještě než to neveselé období přišlo... Zcela jistě bych mnoho věcí udělala a viděla jinak. Ale lépe později než vůbec, obávám se, že téma smrti blízkých lidí budu muset ve svém životě řešit ještě vícekrát a tohle je úžasný prostředek, jak se k věcem posledním stavět, jak se s něma vyrovnávat, jak lze umírajícím pomoci k většímu duševnímu klidu a fyzickému pohodlí.
Jsem za tuto knihu autorovi nesmírně vděčná.
Silná kniha o tolik odkládaném tématu, kterou by si dříve či později měl přečíst každý ze smrtelníků a která je velmi dobře napsána. Překvapilo mě, kolik jsem v ní našla hloubky a lásky (i toho smutku, samozřejmě). Jsou knihy, u kterých si člověk odpočine, a KNIHY, které člověku pomohou a tak nějak ho posunou dál. Tohle je jedna z těch druhých.
Jako člověk, který se smrti bojí až moc, to pro mě byla sice výzva přecíst tuto knihu, ale zároveň mi hodně dala. Blbě řečeno je to dobrý průvodce jak se fyzicky, psychicky a prakticky připravit na smrt svojí a především na smrt svých blízkých.
V létě jsem na Ondru Nezbedu narazil v Rumunsku a po přečtení jeho článku, ve kterém sugestivně a zároveň citlivě popsal rumunsko-českou atmosféru festivalu v Banátu, jsem měl chuť se ho dodatečně zeptat, zdali by nechtěl svou jazykovou kulturu vložit do nějaké knihy. Nevěděl jsem totiž, že už to udělal a nevěděl jsem ani to, že za svou knihu dostal Magnesii Literu. Taky jsem nevěděl, že napsal knihu o smrti, což je pro mě dlouhodobě oblíbené téma k diskuzi, snad právě proto, že pro mnohé je tématem tabuizovaným. Takže když jsem se o knize dozvěděl, trochu mě zamrzelo, že jsme si o smrti s Ondrou pěkně nepopovídali u píva.
Až když jsem knihu četl, zjistil jsem, že se jedná v podstatě o kompilační práci prokládanou prožitky a zkušenostmi osob, jichž se témata jednotlivých kapitol lidsky, nebo profesně dotýkají, nebo také osobními zkušenostmi autora se smrtí v jeho rodině, či pracovními zkušenostmi z mobilního hospice Cesta domů, kde působil jako pečovatel a redaktor. A zjistil jsem také, že Ondrovi se daří psát citlivě a lehce o citlivých a těžkých věcech. Nebo také to, že má osobní sensitivita na témata dotýkajících se dětí se u mě rapidně zvýšila bezprostředně po malém přírůstku do mé nukleární rodiny, a tak mě kapitola „Když umírají děti“ mohla emočně podseknout tak zásadně, jako už dlouho nic. Nicméně podstatná věc mi dochází postupně až nyní, tedy asi hodinu po dočtení knihy. Dochází mi to, jak zásadní společenský dopad by mohla mít tato kniha, která nutně kultivuje čtenářův pohled na eventuální prožívání smrti obecně, má vliv na čtenářovo prožívání smrti v jeho bezprostředním okolí a v důsledku i na osobní prožívání nastanuvší smrti vlastní. Proto si ji prostě přečtěte.
Ke knize jsem se dotala díky doporučení v zajímavém dílu Hyde Parku - O smrti a umírání. Na tento pořad krásně navazuje a spoustu témat rozvíjí, užitečný mi přišel přehled nabízené péče pro lidi na konci života (hospic, domácí odlehčovací péče, LDN, speciální oddělení pro alzheimer atd.). Nejdůležitější na knize mi ovšem přijde fakt, že se snaží začlenit smrt zpět do našich životů jako jeho přirozenou součást a ne jako tabu, kterému se dnešní lidé snaží za každou cenu vyhnout. Dřív či později se se smrtí setká každý z nás a kniha mi nenásilně zprostředkovala nový pohled na umírající, jak s nimi hovořit, čemu se nevyhýbat, jak truchlit atd. Myslím, že každému čtenáři něco přinese a rozšíří obzory. Doporučuji i seznam další literatury nakonci. knihy.
Připomínalo mi to spíše sborník z konference, nežli ucelenou publikaci, o některých tématech bych uvítala víc informací. Šlo docela poznat, že autor píše články a ne knihy (viz kontrast s úryvkem od Lewise).
Spisovatel si dal velkou práci a výsledek se povedl. Napsal knihu o tématu, které se moc nepíše ani se o něm nemluví. A to je smrt, umírání a stáří.
Kniha v sobě má několik nezávisle na sobě seřazených příběhů. Každý příběh trhá srdce. Ale také je dobrý rádce a směřovač pro rodiny, které řeší tuto životní linku.
Na konci knížky je plno web odkazů, které jsou hodně zajímavé.
Knihu jsem sehnal v roce 2017 okolo Vánoc a až teď jsem ji začal číst.
Vazba knížky je povedená. Krásná pevná vazba a jako jedna z mála knížek má i látkovou záložku.
Papír je klasika 60 g bílí, ale není to ten lesklý.
Tisk klasika ofset. Písmo černo - modré.
Kniha má papírový přebal.
Rozhodně doporučuji přečíst.
David
... i smrt patří k životu. O paliativní péči jsem nikdy neslyšela, o to větší přínos pro mě kniha je. Obdivuju tuhle práci a smekám před těmi, kteří se posledními dny člověka zabývají.
Hodně užitečná a poutavá kniha, která otevírá oči o tom nejběžnějším tématu - umírání. Kniha je opravdu krásně a lehce napsaná a informuje o mnoha alternativách, navrhuje řešení a tím je vlastně docela pozitivní. A hlavně vybízí k tomu, abychom se nestyděli o umírání mluvit.
Kniha, která se mi rozhodně nečetla lehce. Ale přinesla mi spoustu důležitých a užitečných informací z oblasti, o které se ve společnosti příliš nemluví.
Kniha je úžasně napsaná, měla jsem ji přečtenou během jednoho dne. Ani jsem netušila, jak mi za půl roku po jejím přečtení pomůžou ty informace, které jsem se z ní dozvěděla. Děkuji, děkuji, děkuji. A doporučuji všem, i těm, kteří si myslí, že se jich toto téma ještě dlouho týkat nebude:-)
Škoda, že jsem knihu nečetla před dvěma lety. Kniha, která na našem trhu opravdu scházela je napsaná s láskou , vlídně, a pomůže nám uvědomit si, co je opravdu důležité, setkáváme-li se s umíráním. Bojíme se konfrontace se smrtí, s níž se pojí spousta nevědomých strachů a obav. Namísto toho se snažíme situaci ovládnout a obcházet.
Že je to opravdu vyjímečná kniha, o tom svědčí i výstižné komentáře čtenářů dole. Věřím, že pomůže každému, kdo si knihu přečte a všem ji doporučuji. Zcela určitě právem byla ohodnocena cenou Magnesia Litera za objev roku a získala tak vysoké hodnocení od čtenářů. Děkuji autorovi za krásnou knihu a děkuji i čtenářům z Databáze knih, že jsem díky nim knihu objevila.
Autorovi se podařilo slušně zacelit doslova zející díru na trhu. Citlivě, nenásilně, s taktem a porozuměním. Každý by měl vědět, jak s umírajícím bližním zacházet. Tato kniha mu s tím perfektně pomůže.
Průvodce smrtelníka
Zase trochu jiný pohled na tohle těžké téma. Autor ho pojal velmi komplexně a jako celek je kniha výborná. Každý by si ji měl přečíst.