Výsadkáři

15.11.2024

Kdysi ještě za studií jsem na clancyovky narazil v Levných knihách, tak jsem vybral Zvláštní jednotky a Výsadkáře. Zvláštní jednotky jsem přečetl rovnou a moc mě ta knížka nebavila, tak jsem ji dočetl a Výsadkáře nechal víc než dekádu uležet. Letos v rámci četby jsem sáhl zejména po knihách, co už mi doma leží hodně dlouho, tak jsem se ne úplně s nadšením a vysokým očekáváním teda pustil i do těch Výsadkářů. A až tak marný to teda určitě nebylo, rozhodně jsem si četbu užil víc než předtím Zvláštní jednotky. Jestli je tohle dílo lepší, nebo jsem během let upravil vlastní vkus asi není důležité, možná jsem jen už měl realističtější očekávání. Nezkoušel jsem teda žádný Clancyho romány, už jen ty dva minipříběhy o možném nasazení parašutistů v nějaké krizi mě nenadchly, píše to takovým banálně naivním stylem, nejvíc mi to připomnělo Vondruškovu Kroniku zániku Evropy. Co je na týhle knížce jinak super je ta spousta informací, byť už jsou dneska částečně dost zastaralé. Ale opravdu se tam dá nahlédnout nejen do organizace a taktiky, ale i do výzbroje a historie a vojenství a vojenská historie byly vždycky moje gusto. A taky ty věčný Clancyho vtípky mi tam celkem pasovaly. Jenže zase ten patos a ty jalový řeči o hrdinech, amerických hodnotách a padouších ve světě. Já si potrpím na objektivitu a nestrannost, tenhle styl je pro mě nepříjemně blízko propagandě a o tu fakt zájem nemám. Dál už tedy asi Clancyho pokoušet nebudu, nicméně zajímavé informace tohle dílo rozhodně nabídlo, takže to zabitej čas z mýho pohledu nebyl. Kdo rád kouká na válečný filmy s americkou vlajkou v každým druhým záběru, ten tady bude nejspíš vrnět blahem.