První a poslední
Adolf Galland
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110660/bmid_prvni-a-posledni-110660.jpg
4
21
21
Adolf Galland je bezesporu žijící leteckou legendou. Patřil nejen k předním stíhacím esům německé luftwaffe, ale i k jejím vysokým štábním důstojníkům. Toto jeho výjimečné postavení se odráží i v jeho pamětech, které nejen vzrušujícím způsobem vyprávějí o vzdušných soubojích ale přinášejí i dosud málo známá fakta o praktikách nejmocnějších mužů nacistického Německa. Tím má tato kniha místo jak v knihovnách obdivovatelů napínavých příběhů, tak i u příznivců historické četby.... celý text
Literatura faktu Válečné Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , X-EgemOriginální název:
Die Ersten und die Letzten, 1953
více info...
Přidat komentář
je dobré si přečíst i pohled z druhé strany,kdo ale čeká napínavé vzdušné souboje, bude zklamán.
Zajímavý pohled na 2. sv. válku od jednoho z nejlepších stíhačů 3. říše, který si prošel takříkajíc vším od řadového letce po účast na velení. Jeho spekulace ohledně vývoje války, pokud by šel výzkum a výroba bojových letadel jiným směrem lze považovat jak za odborný, tak i za příliš jednostranný, kdy se v podstatě snaží čtenáře přesvědčit, že válku mohli vyhrát pouze stíhači. Na druhou stranu ho lze pochopit, chtěl to nejlepší pro svou zbraň...
A jen na okraj - co se týká propagandy a velebení Německa, jak je psáno v jiných komentářích - nemyslím, že by to bylo až tak hrozné. A popravdě, od němce - vojáka té doby, bych ani nečekal, že bude svoji zemi hanit (i s vědomím, že o nejhorších zvěrstvech nacismu není v knize ani čárka), je prostě zaměřen na svou specializaci. Navíc myslím, že existují poměrně "drsnější" díla co se tohoto směru týká... Ale to by bylo na jinou diskuzi...
v knihe mi vadi nacisticka propaganda, a zbytocne je tam popisovana strucna historia WW2, technickych zaujmavosti o lietadlach tej doby tam vela nie je, zato je tam vela spekuliacii ako mohlo nacisticke nemecko vyhrat WW2 keby to alebo ono...
Na knize mi hodně vadí velebení Německa. Galland zde ani náznakem nezmiňuje historickou odpovědnost za rozpoutání II. světové války. Naopak Německo staví do role oběti.
Ke Gallandovi mám už roky sympatie a obdiv, takže mě hodně potěšilo, když se mi konečně dostaly jeho paměti do rukou. Přestože stál na straně, na jaké stál, a zcela bez pochyb byl režimem ovlivněn, víc než ideologie a politiky se téměř fanaticky držel "kniplu" stíhačky.
Samotná kniha má pak několik vrstev díky jeho pozici generála stíhačů. Předně byla válka ve vzduchu vždy značně odlišná od té na zemi a vedle popisu vlastních zážitků z kabiny zde narazíme na pověstné hádky s Göringem a rozbor (dokonce zevrubně ze strany Německa i Spojenců) situace na nebi nad Evropou v průběhu celé války. Onen popis technické stránky může občas čtenáři působit potíže, ale rozhodně bych paměti této letecké legendy doporučil každému, kdo se zajímá buď o letectví celkově, samotnou luftwaffe a nebo o největší válečný konflikt v dějinách obecně.
Skoro děsivě pak působí myšlenka, co by se bylo stalo, kdyby Galland nenarážel na neschopnost vedení i velení a prosadily se jeho nikoli zcestné návrhy, které v mnoha případech nenalezly potřebnou odezvu.
Tuhle knížku jsem si coby letecký fanda koupil v očekávání Clostermannova Velkého cirkusu v německém pojetí, ale byl jsem zklamán, neboť je ve stylu naučné, encyklopedické, literatury a vlastních napínavých autorových zážitků v ní zase tak mnoho není, spíše popisuje obecné vojensko-politické reálie ve vztahu k letectví ve válečném Německu. Nicméně zase na druhé straně poskytuje více technických a odborných poznatků, psaných tou nejpovolanější rukou generála stíhačů.
První a poslední
Četl jsem vícero knih napsaných bývalými stíhacími piloty z obou stran konfliktu a koupil jsem si i tento svazek, za kterým stojí bývalý generál stíhačů. A v tomto případě jsem byl zklamán. A to hned dvojnásobně. Autor se v knize nevěnuje ani tak leteckým bojům; mnohem rozmáchlejším způsobem píše o sobě samém a o frustraci nad rozhodnutími, která omezovala sílu německého stíhacího letectva. Druhým (a mnohem větším) zklamáním pro mě byla Gallandova nulová sebereflexe a jeho stálý obdiv k Hitlerovi a nacismu. Četl jsem pro jistotu i podruhé, abych se ujistil, že jsem něco špatně nepochopil. Opravdu nevidím důvod, proč bych se ke knize ještě vracel.