První doma
František Fajtl
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114512/mid_prvni-doma-gdb-114512.png
4
48
48
Román volně navazuje na Fajtlův autobiografický román Sestřelen. Tentokrát nás zavede na východní frontu...
Přidat komentář
Dle názoru druhá nejlepší kniha od Františka Fajtla po knize Sestřelen. Úžasný popis cesty z Anglie do SSSR, vznik naší jednotky a její nasazení na SNP. Dodnes je působení stíhacího pluku v týlu nepřítele raritou.
Byl to první kniha Františka Fajtla, kterou jsem si přečetl a už tehdy mě příjemně překvapil nejen námět knihy, styl psaní, ale především otevřenost, se kterou autor (v dobách "zuřící" normalizace) popsal celkem kriticky celé Slovenské národní povstání.
Snad nejvíc mi po těch létech utkvěla v paměti ona drobná příhoda, jak se na letišti tuším ve Zvolenu pokoušeli partyzáni ukrást dodávku střeliva pro stíhačky. V knize je kromě všeho ostatního jasné ukázáno, že tíhu boje během SNP nenesli žádní partyzáni, ale slovenská armáda. Její přislušníci (včetně nejvyššího velitelského sboru - zde oba slovenští generálové Viest i Golian) nikdy na rozdíl od Tisova režimu nacisty nebyli a právě během SNP to dokázali. Ne sice všichni, ale fakt, že účast slovenské armády i účast 2. paradesantní brigády (80 % procent mužstva tvořili slovenští vojáci) byla komunistickými vojenskými "historiky" všelijak zamlčována nebo upozaďována, zatímco partyzánům byly přičítány zásluhy, které vůbec neměli, hovoří za vše.
A právě třeba o účasti vojáků plk. Přikryla jsem se poprvé dočetl zde. Pozoruhodné podle mě je i to, že v roce 1988 natočili naši filmaři v koprodukci s těmi sovětskými film o našich letcích na východě a jeden z velitelů jednotky nebyl nikdo jiný - než František Fajtl. Jeho jméno tam sice nepadne, ale jeho naprosto atypický plnovous ho charakterizuje víc než jednoznačně.
Přesto si myslím, že pokud někdo sahne po knihách nejen Františka Fajtla s problematikou druhé světové války, měl by sledovat bedlivě rok vydání. V těch po roce 1989 je už všechno, tam to všechno nekončí přistáním na Ruzyni v létě 1945.
No a tahle kniha vyvrací (či spíše upozorňuje) na další falešný mýtus, který se do nás soudruzi snažili nacpat - nebyli hodní východní vojáci a ti špatní západní. Byli pouze českoslovenští vojáci a důstojníci, kteří se nikdy nezproneveřili své vojenské přísaze a bojovali jak na východě, tak na západě. A dalším mýtem je i to, že pouze tzv. západní vojáci byli vystaveni ze strany komunistů perzekuci. Z výše uvedených důvodů to není pravda a jedná se jenom o jinou manipulaci. Ve vězeních a komunistických koncentrácích končili všichni vojáci bez rozdílu, dokonce i bojovníci z Interbrigád. A proč? No protože bylo potřeba zlikvidovat všechny lidi, kteří prokázali mimořádnou statečnost a skutečně byli ochotní nasadit život za to, v co věřili a s čím se ztotožňovali. A takové lidi žádný totalitní režim nepotřebuje...
František Fajtl přežil vše. Útěk, boje, sestřel nad Francií i boje nad Polskem a Slovenskem, v druhé půlce války už jako velitel, rok a půl na Mírově i práci účetního. Kvalitní lidé vydrží mnohem víc, než my lidé průměrní. Jeho život byl nakonec dlouhý a bohatý, využil jeho pozdní část, aby shromáždil co nejvíce autentických vzpomínek na lidi, po jejichž boku stál.
Proto bychom si lidí jako on měli vážit. Ne je konjunkturálně vzývat, nebo jimi zaštiťovat svoje ne vždy upřímné počínání, ale pamatovat si je a památku na ně předávat dál. Na všechny, kteří skutečně v té válce bojovali a bohužel i umírali. Na konci 2. světové války měly ozbrojené síly exilové vlády sto tisíc vojáků, sto tisíc mužů a žen. Padla jich celá čtvrtina...
Ze začátku kniha oplývá dost patetickými frázemi, nicméně kdo jiný, než generál Fajtl a ostatní stateční bojovníci, by na to měl mít právo, že? Pak však kniha přechází k samotné "akci" a zase musím uznat, že byl autor nejen zdatný letec, ale i slušný spisovatel. Čte se to dobře a dává to vzpomenout na hrdiny, kteří by neměli být zapomenuti.
Druhý díl vzpomínek Františka Fajtla na jeho působení jako stíhače za druhé světové války. Dobrovolně se přihlásil v r.1944 k odchodu z Velké Británie do Sovětského svazu, aby na jejich straně na strojích Lavočkin se zúčastnil Slovenského národního povstání a kdy jako první československý letec přistál na území Slovenska na letisku Tri duby. Skvěle napsaná autobiografie, kdy František Fajtl byl skvělý voják i člověk a za svojí statečnost v boji a velký podíl na osvobození Československé republiky byl komunisty po roce 1948 náležitě odměněn ..... 1,5 roku nucených prací na Mírově.
Přejít bojovat na východní frontu pod ruské velení, a ještě létat na jejich strojích, vyžadovalo velkou dávku odvahy ode všech letců. Zvláště, když šlo o boje při Slovenském národním povstání. Fajtl je výborný vypravěč a jeho knihy mám rád.
Úžasný příběh, pořád jsem si říkal, že nečtu nějaký vymyšlený román, ale skutečné osudy lidí, kteří bojovali za republiku. Škoda toho smutného konce, ale to je válka. Přál bych si, aby byl příběh i zfilmovaný. Pro znalce mám jeden dotaz, na který jsem zatím nenašel odpověď, na 281 str. píše F.Fajtl, že večer na Zolné naložily s J. Sehnalem a S. Rejtharem železnou bednu plnou písemností a hlavně kamerou se "zachyceným svědectvím o naší činnosti" na Slovensku a to dokonce v barvě. Bednu údajně zakopali nedaleko v lese. Neví někdo co se s materiálem po válce stalo?
Nemůžu si pomoct, ale ze všech knih o válečných letcích, které jsem četl (a nebylo jich málo) mě tahla bavila nejmíň.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Sestřelen |
| 1993 | Dva údery pod pás |
| 2002 | Generál nebe |
| 1980 | Vzpomínky na padlé kamarády |
| 1991 | Létal jsem s Třistatřináctkou |
Pekne. Chvilkama dosti zdlouhave vypraveni o cestovani a trapotach. Tohle zklamani nasim letcum nezavidimhorko sladka kniha vyher a proher.