První parta
Karel Čapek
Jedná se o drobnou prózu z hornického prostředí. Nejedná se o významnou knihu v tvorbě Karla Čapka, přesto může někoho zaujmout. Hlavním hrdinou je Stanislav Půlpán, začínající horník. Objevují se zde základní otázky lidské morálky.
Přidat komentář
Netušila jsem, že taková kniha od Čapka existuje! Dokazuje, že uměl napsat cokoli.
Příjemná a sympatická jednohubka z hornického prostředí. Četl jsem vydání od Československého Spisovatele z roku 1954 a celkem mě udivila ta hojnost pravopisných chyb a komolenin některých slov. Asi to chtěli komanči Karlovi zavařit:-)
Novelu o skupině horníků, kteří se jako první přihlásili, aby zachránili zasypané druhy, psal Karel Čapek v inspiraci skutečným horníkem. Jmenoval se - nomen omen - Pronobis a v dole nakonec ztratil život. Jeho příběh vedl autora k výroku, že se vždycky najde někdo ochotný k oběti; a že „tento okamžik stačí, aby člověk začal bezhraničně milovat lidstvo“.
„První parta“ je o hrdinství (jež Karel Čapek celoživotně chápe spíš jako tvrdou práci než jako spektakulární činy) a o mužnosti, mužském společenství - skoro až ve smyslu antické hetairie. Při čtení jsem si vzpomněla na knížku prof. Komárka (Muž jako evoluční inovace), v níž tento biolog a filosof představuje tezi, že tmelem pánských societ a důvodem jejich neobyčejné semknutosti je přirozená homoerotická přitažlivost, předčící pouto muže k ženě. Vždycky mi ta myšlenka přišla upřílišněná, ale nutno uznat, že „první parta“ jí nahrává. Třeba ten - nádherný - popis platonické „zamilovanosti“ mladého Standy do inženýra Hansena...
Tahle knížka patří k posledním, které mi od K. Čapka zbývaly přečíst, a dlouho jsem se vyhýbala jejím klaustrofobním hlubinám. Zbytečně, jelikož v dole se odehrává jen malý výsek děje. Zbytek voní letními lesy, kde rukopis vznikal. (Mimochodem všechny tyhle informace kradu z autorovy biografie od Fr. Buriánka, kterou tímto doporučuji. :D) Do důlních reálií se spisovatel ponořil tak důkladně, že jsem tu a tam ve větách rozuměla jenom spojkám, ale krása zbytku (drobnomalba charakterů pomocí dvou tří sloves!) mi to vynahradila.
Sledujeme sice hornickou komunitu, a hlavně „první partu“, ale zarámované v ostatních společenských vztazích, předně k rodinám jednotlivých postav. Na tomto pozadí se postupně vyjevují charaktery - lidsky hluboké a vzájemně odlišné až kontrastní. Páně Čapkův humanismus ve všech, i těch v brutálně primitivních (Matula), nachází něco dobrého, nebo alespoň vyžadujícího soucit, pochopení, citlivé semknutí rtů. Všichni, od dobráka Martínka přes vojáckého dozorce Andrese (kterého zbožňuji) až po neklišovitě humánního majitele dolů, zpochybňují stereotypy „sociálně kritické“ literatury, pročež vyvolávají soptění Julia Fučíka v doslovu. Je to umění, ne agitační kýč, byť se zřetelnou politickou notou.
A ještě momentka. Nakonec jsem se ke čtení „První party“ odhodlala proto, že čas od času potřebuji tenké a brožované knihy na cestování. V jednom nepatrném městečku v Severní Makedonii mi ji z ruky vzala místní stařenka a bez problémů přečetla anotaci v latince; mírné obtíže jí působilo jen ř. Pokusila jsem se vysvětlit, kdo Karel Čapek byl, ale makedonská babička do toho vpadla prohlášením „Toho znám, aby ne, však jsme se o něm učili ve škole.“ ... Mám z toho radost, protože on si to prostě zaslouží.
Havíři, horníci, důlní nehoda, téma, které jsem u Karla Čapka nečekala. A jaké to bylo? Výborné. Zkrátka Karel Čapek, Mistr s velkým M. Nejlepší dramatik, který se v této zemi narodil.
Posloucháno jako rozhlasová hra na Dvojce - v první řadě musím ocenit skvělé výkony herců.
Příběh sám má řadu typických rysů pro Karla Čapka - zájem o obyčejného člověka a lidský soucit s ním, nejednoznačnost poznání a hrdinů, lehce otevřené vyznění, krásu jazyka atd. - už to je výborné. Zvláště mě zaujal osud Adama.
Přidává se (pro mě jako pro laika) cit pro prostředí a silná sociální linka - podaná ale neschematicky, jak by se u socialistické rozhlasové hry dalo očekávat.
Dávám o hvězdičku méně kvůli kontextu celého Čapkova díla. Mezi tím vším úžasným, co vytvořil, tato kniha tolik nevyčnívá. Na druhou stranu je trochu opomíjena neprávem.
Přečteno i jako kniha a hodnocení nechávám stejné.
Karal Čapek. Oblíbený autor. Každý rok čtu alespoň jednu knihu, abych postupně přečetl celé dílo. První parta brouzdá v mysli mladého člověka zahnaného někam, kam evidentně nepatří, ale kam by hrozně rád zapadnul. A skoro se to daří, ale nastane "šťastná" událost a on se dostane zase na správnou cestu. Celkově mi to na Karla Čapka přijde poněkud slabší dílko.
Příběh okouzlení kolektivem horníků a prvních platonických lásek mne bavil. Byl tak akorát dlouhý, ale neskončil dobře. Snad se někdy k této knize vrátím.
Nikdy jsem o První partě neslyšel, dokud jsem jí náhodou neobjevil mezi spoustou jiných knih. Dal jsem si závazek přečíst celé Čapkovo dílo, a i když mě téma První party příliš nelákalo, pustil jsem se do ní.
Je skvělé, když od knihy nic moc nečekáte, resp. spíš čekáte, že to nebude nic moc, a ono je to pak skvělé a ohromně vás to baví. Tohle byl můj případ s První partou. I když uznávám, že jsem se musel ze začátku trochu potýkat se Stanislavovými milostnými úvahami (které mi leckde daly připomenout na Dannyho Smiřického), dohromady jich zas tolik nebylo.
Jakákoli popisovaná scéna v dole mi trochu svírala útroby. Dosud jsem nepřemýšlel nad tím, jestli by mi fárání vadilo nebo ne, ale po přečtení mám úplně jasno - ano, vadilo. Jen si představím, jak jede výtah desítky, nebo snad dokonce stovky metrů do hlubiny, kde jsou jen dřevěné vzpěry, trocha elektřiny a pak už jen mihotavé světlo kahanů... Brrr. Ne, to tedy ne.
Že děj nesměřuje k happy endu se dá v průběhu čtení vytušit, a dodává příběhu na uvěřitelnosti. Čapkův styl psaní prostě miluji a i když byl závěr ve vztahu ke Stanislavovi možná trochu naivní (jak neopomněl v "recenzi" připojené k vydání z roku 1954 velmi ostře připomenout Julius Fučík, který zároveň odsoudil Čapka jako spisovatele povrchního, zabedněného a neschopného otevřít oči - jen snad pootevřít jako v První partě), První parta byla skvělá.
Mám pro tuto Čapkovu neprávem podceňovanou knihu slabost. Příběh z hornického prostředí, to nemusí být pro každého zrovna lákavé. Ale tím se nenechte odradit. Přečtete to jedním dechem a možná se k této četbě po letech i vrátíte. Jako třeba já nyní.
Ačkoli jde trochu poznat proč byla toto jediná Čapkova kniha tolerována totalitním režimem (což je také důvod proč se mi do ní moc nechtělo) , stále je tam více než dostačující množství emocí díky kterým to není jenom motivační řeč typu já jsem horník, kdo je víc. Kniha taky podle mě skvěle zachycuje mentální pochody mladistvých (věci ve stylu kladení ohromného důrazu na to co si myslí ostatní, první lásky atd. jsou myslím pro sedmnáctiletého chlapce dost realistické). Rozhodně bych knihu doporučovala a navíc jí máte svižným tempem za pár hodin hotovou.
Tato knížka od Karla Čapka mi léta unikala. Jako malá jsem jí doma zahlédla, pak se někam ztratila. Ve škole si jí přede mnou, jako povinnou četbu v knihovně, vypůjčila spolužačka a tak dál... Nakonec jsem na ni v loni v létě narazila na jednom bleším trhu a byla konečně má. Za málo peněz jsem od knížky dostala víc, než jsem původně očekávala.
Opravdu velice realisticky napsaný příběh z nelehkého prostředí o lidech, kteří si díky svému živobytí dost často šáhnou, až na samé dno svých sil a možností...
Musím zkonstatovat, že to byl tak nějak jiný Karel Čapek, než jsem dříve četla, znala. Každopádně byl ze všech mých přečtených knih nejlepší.
Doly, neštěstí. Současná doba přináší mnoho filmů katastrofických, mnoho filmů s obdobnými náměty. Ty přivádějí na scénu hrdiny s velkým H, neuvěřitelné činy, happy end. Čapek je jiný - hlavní postava Standy takovým hrdinou není. Nedospělý chlapec, který sám sebe hledá. Má strach, pochybnosti, není příliš zručný ani fyzicky zdatný, sní o tom, co dokáže. V panu Hansovi a hornících první party nadšeně hledá své vzory, poznává jejich charaktery a osudy. Tak se možná stane, že osud mrtvých je smutný, ale nezadá si s nelehkými osudy živých. První parta stojí za přečtení.
Jedním dechem. Poutavý děj, krásný jazyk, popis prostředí, charakterů a doby. Pohled na svět očima chudého, ač na tu dobu vzdělaného chlapce, který touží zapadnout mezi chlapy v dolech.
Překvapivě dobrá kniha, výborný popis hornického prostředí a vnitřních pocitů teprve osmnáctiletého hornického podavače. Trochu mě jen rušily popisy jeho snů, které se mi občas míchali s realitou kolem.
Úžasná kniha. Strašně se mi líbila. Zajímavé téma, prostředí, vykreslení postav. Paráda. Čapek nezklame.
Docela dlouho jsem měl tuto knihu připravenou k přečtení, ale teprve nyní jsem se na ní vrhnul a díky autorovi jsem se do ní opět naprosto ponořil. Čapek dokázal popsat a vykreslit havířské prostředí mistrně, jak je i přiznáno v komentářích níže (což mě však vůbec nepřekvapuje), až se musím ptát, jestli autor nestrávil nějakou dobu mezi samotnými havíři. Ale zase - je to koneckonců Karel Čapek. Samotný příběh byl napínavý a nesmírně čtivý, osudy hlavních hrdinů silné, až takové smutné. A byť je to možná nečekané a netypické téma, dílo je stále plné Čapka. Celkově prostě vynikající a stoprocentně doporučuji.
Idealizovaný pohled na hornickou partu a lidi v ní, kteří jsou všichni v zásadě féroví a obětaví.
Čapkem velmi čtivě a profesně trefným jazykem vystavěný literární pomník tisícům bezejmenných havířů, kteří zpravidla vyměnili své zdraví za trochu lepší život svých blízkých. Z knihy je dobře patrná hornická hrdost a zároveň i tvrdost jejich práce.
Je to zřejmě můj problém, neboť to bezpochyby nebylo autorovým záměrem, že mi v řadě Standových úvah naskakovali do mysli různí skinheadi, příslušníci Hitlerjungend či svazáci. Prostě lidé, kteří bez "party" jakoby ani nebyli a vše, co mělo v jejich životě hodnotu bylo hodnoceno pouze z pohledu "party". Asi jsem už přecitlivělý...
Nejsem havíř, takže nemohu posoudit, jestli to takto skutečně na šachtě chodí, nebo ne. Přesto na mě působilo prostředí nesmírně věrohodně, jako kdyby si s horníky Čapek zkusmo na pár měsíců sfáral nebo tak něco... Postavy jsou napsány naprosto skvěle, zejména Pepek, to prostě JE havíř. Pouze mi nesedla postava Standy, jehož vývoj od vyděšeného a opuštěného mladíka (tomu jsem velmi rozuměl) přes poněkud nevyrovnaného sociopata (to byl velmi nadějný vývoj, i zde jsem se bohužel občas poznával v oněch letech) až k vyrovnanému mladému muži, mi přišel přitažený za vlasy a Čapek k němu dospěl dosti kostrbatým a překotným závěrem.
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Knihy od Karla Čapka mám ráda - neustále mě nestačí překvapovat... nedávno jsem četla Zahradníkův rok, což mi přišlo zcela jiné, než jeho běžná díla... a teď tohle - První parta o záchranářích a mužích zavalených v dole... wau