Co jsme si říkali k ránu
Stanislav Rudolf
První polovina nebe série
< 2. díl
Příběh Simony Rubešové, hrdinky svádějící urputný zápas o splnění největšího přání - přivést na svět do manželství dítě.
Přidat komentář
(SPOILER)
Hrdinka je čtenářům knih S.R. známá už z knihy První polovina nebe a zde sledujeme pokračování, kde o cca 4 roky starší Simona mezitím zakotvila v manželství i úspěšné kariéře. Je prakticky neuvěřitelné dnes číst o babě ve věku 21-22 let, která se považuje za prakticky vyschlou větev protože JEŠTĚ nemá dítě (škoda že si nemohla zacestovat alespoň o 20 let do budoucnosti, kdy porodnice už praskaly ve švech 40ti i 50ti letými prvorodičkami. Tehdy by nejspíš raději šly na potrat než aby absolvovaly tu hanbu stát se matkami ve věku babiček). Ale zpět k ději:
Zprvu přistupuje k "povinnosti" zplodit potomka skoro pečlivěji a urputněji než královská manželka, postupně se ale pod vlivem tlaku okolí a zdánlivému nezájmu manžela stává opět tou starou blbkou, kterou jsme měli možnost poznat už v předchozí knize, a tak vlastně jen náhodou a díky utkvělým romantickým představám nedotáhne do konce nevěru, která by jí když ne zničila život, tak minimálně mohla zajistit doživotní špatné svědomí při pohledu na malou kukačku.
Na štěstí pro ni byl autor milosrdný :-)
Začátky manželského soužití a o vjezdu do správných manželských kolejí , tlak příbuzenstva na bezdětný pár a vše s tím spojené ... pěkné poutavé
ta knížka se mě ze všech nejvíc líbila a půjčila jsem jí mojí kámošce a tej se moc líbila půjčuje si jí každý rok i když jí už četla.
Kniha, která mi absolutně nic nepřinesla.
Stále se zde střídají hádky, usmíření.. Hádky jsou nerealistické, hlavní hrdinka je sebelitostivá a naivní. Neustále řeší banality....
Zkrátka jsem si tuhle knížku přečetla jen proto, že mi dlouho ležela na poličce a já měla špatně svědomí, že jsem se k ní ještě nedokopala.
Knihu asi věnuji do knižní budky, protože nemám důvod si ji vkládat do své knihovny. :(
Tohle byl druhý díl ke knize První polovina nebe a bylo zajímavé sledovat osudy Simony i dál, kdy se jí nepěkně vymstilo lehkovážné chování z dřívějška. Už si nepamatuju jak to dopadlo a proto si zřejmě knížku seženu a přečtu znovu ;)
Autorovy další knížky
1973 | Kopretiny pro zámeckou paní |
1977 | Nebreč, Lucie |
1989 | Pusinky |
1984 | Milionová holka |
1980 | Něžně háčkovaný čas |
Kniha se mi nelíbila moc, protože se to točilo pořád o jednom a tom samým,nic zajímavého tam nebylo,a ke konci to bylo opravdu divny,dávám body dolů