První prapor
Jan Mareš
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110445/mid_prvni-prapor-Sqr-110445.jpg
2
5
5
Široce založená románová kronika líčí vznik československé vojenské jednotky v Sovětském svazu za druhé světové války, její přípravu i úspěšné splnění prvního velkého úkolu v bitvě o Sokolovo. Všímá si i toho, co přispívalo k utváření morálního profilu a k politickému uvědomění jejích příslušníků. 3., upravené vydání.... celý text
Přidat komentář
Jedním slovem děs, běs, hrůza. Nevím,co si o této knize myslet, ale takhle propagandistické dílo jsem snad ještě nečetla. Zajímalo by mě jak se tato kniha u nás objevila i když tam byli pravdivé jména lidí(Sochor, Jaroš apod). Dokonce mě to jednu dobu připadalo jako film od Otakara Vávry Sokolovo. Jinak bych se musela zeptat pamětnice, zda byla taková skutečnost jako to autor popisuje. Bohužel tato pamětnice před nedávnem zemřela. Ale líbil se mi zde jeden komentář, který zněl: Autor napsal scénář k filmu ,, Práče" a jeho slávu by to zajistilo.
Autorovy další knížky
| 1971 |  Práče |
| 1968 | Tři orlí pera |
| 1963 |  Stromy rostou do nebe |
| 1967 | Pískle |
| 1965 | První prapor |
(SPOILER) I toto dílo se dá stále nalézt v zaprášených regálech pozůstatků místních lidových knihoven na venkově. Pro potomka jednoho z "druhů ve zbrani i politickém školení" pana autora je to tak přirozená volba. Ovšem pozor pro vás, kteří rádi čtete v posteli, abyste si z tohoto politického školení nenazvraceli do polštáře. Autor je zdatným tovaryšem řemesla politickým memoárů. Lekce 1: Idylika exulantů v SSSR. Lekce 2: Zlovolní, byrokratičtí, zbabělí a neschopní prvorepublikoví důstojníci. Lekce 3: Bodří, tvrdě pracující a bojechtiví soudruzi. Lekce 4: Když někdo z lekce 3 udělá průšvih, pěkně a sympaticky před soudruhy zpytuje svědomí a polepší se (jako Honza Zeman po potyčce na zábavě) a jde všem nesoudruhům, co ještě nezjistili svou správnou orientaci, příkladem. Lekce 5: Neprošli!!!
Na této knize se tak blíží pravdě jen dílčí popisy bojů a dvojznačný popis krveprolití. Soudruh autor si zřejmě myslel, že tím udělá dojem (naši hrdinové si nezadají s obětmi Rudé armády), ale normálně myslící člověk si o tom udělá svůj obrázek.
Pro čtenáře doporučuji porovnat s knihou Nelituj oběti od hrdiny Sovětského Svazu Josefa Buršíka, tedy přímého nadřízeného Jana Mareše. Víte soudruzi, kde soudruh autor strávil bitvu?
Dávám jednu rudou hvězdu za příkladné splnění politického školení uvědomělého čtenáře!