První sešit o existencialismu
Václav Černý
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72984/prvni-sesit-o-existencialismu-72984.jpg
5
8
8
V poznámce v závěru Prvního sešitu V. Černý píše: "Tento První sešit o existencialismu jsem napsal nejprve bezpochyby proto, že si existencialismus této pozornosti po mém názoru zaslouží. Zaslouží si jí hned již pro bohatost a hloubku svých dosavadních uměleckých i myšlenkových projevů. Zaslouží si jí pro svou výraznou příznačnost dobovou, která jej povyšuje dnes i pro budoucnost na jednu z nejcharakterističtějších expresí evropské duše této chvíle (...). Existencialismus si naší pozornost zaslouží také tím, že se svou entidiskurzivní povahou jeví jako něco mnohem bližšího našemu starému domácímu typu myšlení než jakýkoliv systematika ideologicky-pojmová; de facto existencialismus - jakožto dalekosáhlá a dokonce vědomá reprisa problematiky a method Dostojevského, ba často reprisa i jeho závěrů - představuje se z jistého zřetele jako nejpronikavější slavisace západního a zvláště francouzského pocitu života do té chvíle."... celý text
Přidat komentář
Mohl bych citovat až bych se z toho zbláznil. Z filosofických směrů mi je existencialismus asi nejblíže. Zjistil jsem to i díky této knize. Václavu Černému všechna čest. Krásně napsané dílo, které se mi nechtělo přestat číst. Hlavně kapitola hovořící o svobodě nebo vztahu existencialismu k marxismu mi mluví z duše. A samozřejmě, jak tvrdí Sartre: "Peklo jsou ti druzí!" To sedí jak prdel na hrnec.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Paměti II (1938–1945): Křik Koruny české |
| 1992 |  Paměti III (1945–1972) |
| 1995 | Rasismus, jeho základy a vývoj |
| 1967 | Kéž hoří popel můj |
| 1994 | Paměti I (1921–1938) |
„V úzkosti cítím své meze a popírám je potřebou své neomezenosti, své naprostosti: dotýkám se jí tedy absolutna tím, že jí projevuji svou vůli k absolutnu. Je ostatně jediné absolutno: moje potřeba nemožného absolutna. A úzkost je jeho tělem.“
Vybavuji si moment, kdy jsme si na filosofické fakultě vybírali téma k bakalářským pracím. V nabídce byl i existencialismus, ale profesoři nás od něj „mezi řádky“ zrazovali, přišel jim příliš lehký, směřovali nás spíše k složitějším filosofickým problémům. Na mě působil oproti jiným směrům srozumitelně a často podaný znamenitými literárními schopnostmi (dílo Alberta Camuse, četné pasáže Dostojevského románů atd.), přesto však velmi tíživý. Václav Černý ve své knize probírá v rychlém sledu jednoho existencialistu za druhým, přičemž se soustřeďuje pouze na jejich vlastní filosofické pojetí a vynechává všechny ostatní informace, které si čtenář může sám zpětně dohledat v různých encyklopedických medailoncích. Díky tomu z jeho knihy existencialismus vyvěrá v plné kráse a pro mě částečně i v nových souvislostech.