První stopa
Markéta Peggy Marvanová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366054/bmid_prvni-stopa-D9P-366054.jpg
5
18
18
Lapland Extreme Challenge, skutečně extrémní výzva o délce 1000. Od svého počátku v roce 2014 odolávala všem vyzyvatelům. Jak to dopadlo, když jsem se na start postavila já a můj přítel Adam Záviška? “Komunikace mezi námi začíná být obtížná. Vlivem únavy naše mentální pochody nabírají zpoždění. Nejsme schopni dělat ani dvě banální věci zároveň. Stačí, aby si jeden z nás třeba jen rovnal čepici nebo nandával čelovku, a rázem přestává v rozhovoru, protože je plně soustředěn na JEDNU danou činnost. Než tedy ten druhý odpoví na otázku, první už neví, na co se vlastně ptal….”... celý text
Přidat komentář
Markéta Peggy Marvanová není spisovatelka, což je na knize znát a proto dávám "jen" 4*.
Každopádně za odvahu, vytrvalost a houževnatost jich dávám nepočítaně. I když jsem věděla, jak to dopadne, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout, protože jsem jim hrozně fandila :-)
Knihu jsem dostal jako dárek od manželky, dokonce podepsanou a s věnováním od Markéty Marvanové. Autorka vcelku čtivě popisuje putování zimním Laponskem, které podnikla v rámci výzvy "Lapland Extreme Challenge". I když se může zdát, že jde jen o brodění v hlubokém sněhu, o dramatické momenty není nouze a účastníci podobných podniků si občas sáhnou na dno svých fyzických i psychických sil. Při čtení jsem ocenil přiloženou mapku s vyznačenými kontrolními body, která pomůže si lépe představit postup účastníků na trase. Pochvalu si zaslouží i informační "vsuvky", podrobněji popisující problematiku pobytu v polárních oblastech. Oproti tomu jsem očekával více fotografií, chápu ale, že v těchto podmínkách má člověk jiné starosti, než focení.
Samozřejmě, že nejsou spisovatelé, takže jsem si pár horších stylistických detailů také všimla.. nicméně mě bavilo číst, jak si na náročné cestě vedou/nevedou a moc je obdivuji :) na to by neměl kuráž je tak někdo.. takže za knížku 4*, ale za výkon 5* jednoznačně :)
Ať si kdo chce co chce říká, kniha je výborná, jedna z těch knih od kterých se nejde odtrhnout. Během čtení drkotáte zuby a hltáte každý kilometr spolu s Peggy a Adamem. Vřele doporučuji!
Mám na tuto knihu takový rozporuplný názor. Markéta je fakt drsňačka, sportovní prvenství a nej... se v jejím životě hromadí neuvěřitelnou rychlostí a má můj velký obdiv.
Na druhou stranu, posuďte následující rozhovor:
"I když ještě si asi vezmu lyžařský brýle, myslím, že tam bude foukat," upozorňuji Adama.
"Dobrý nápad, taky si je vezmu," souhlasí a už si brýle nasazuje na čelo.
Každý cestovatel prostě není Zibura a nejsem si úplně jistá, jestli by měl psát knihu, když velká část z ní spíš působí jako satyrická facebooková stránka Nudné dialogy. Asi bych ji doporučila fakt jenom skalním fandům zimních aktivit.
"Je ještě nějaká polívka?" vyzvídám.
"Poslední tak tři loky."
"Můžu?"
"Jo."
Mňam, ta je dokonalá."
Samozřejmě se nejedná o žádný stylistický skvost, ale je jasné, že kniha takové ambice nemá, že jednoduše a sympatickou formou předává zážitky ze zimní cesty Laponskem a z příprav na ni. Nadšení autorky a bojovnost pocítí snad každý čtenář. Nevím, jestli je kniha atraktivní pro ty, kdo neznají severní Finsko nebo jim nejsou blízké extremnější přechody (letní či zimní), ale já si tuto reportáž vážně užila. A teď vzhůru do Laponska!
Velká gratulace za úžasný sportovní nebo cestovatelský výkon. Text se mi nezdál úplně dokonalý a čtení občas trochu drhlo, ale vážím si autenticity. V knize je ale pár pasáží, které jsem si doopravdy zamiloval - například v úvodu první setkání s Alexem.
V narážce na komentář Pajaroh, přechody mi blízké nejsou, ale knihu jsem si užil.