První strom pohádek z celého světa
Jan Vladislav , Vladislav Stanovský
Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.... celý text
Přidat komentář
Mě teda moc nenadchla. Některé pohádky byly dost děsivé a hodně zvláštní. Takže spíš takový průměr ..
Opakovaně jsem si ji půjčovala v místní pobočce knihovny. A čítávala jsem ji společně se sestřenicí, když mě navštívila. Byla to snad první kniha, o které jsem "diskutovala" se spřízněnou duší. Před více než šedesáti lety.
Stará láska! Každý soubor se skládá ze 180 pohádek, které jsou uspořádány do dvanácti mandelů – oddílů po patnácti pohádkách. Jak praví motto:
„Za devatero horami, za devatero řekami, na samém konci světa, kam ani ptáček nezalétá, je modré moře a uprostřed toho moře zelený ostrov a na tom ostrově statný zlatý strom, strom celý zlatý, krásně rozsochatý, a ten zlatý strom má dvanáct větví a na každé větvi po jednom hnízdě a v každém hnízdě po mandeli vajec, po mandeli vajíček z jasného křišťálu: stačí jen rozbít skořápku a v každém najdeš pohádku.“
Ach, co jsme se jich načetli!
Antologií pohádek z celého světa je celá řada, ale tato je podle mě nejlepší, a to nejen rozsahem, ale obsahem a výtvarným doprovodem. Vynikající výběr naprosto netradičních syžetů různých žánrů, skvěle podaných (příběhy nejsou "napsané", ale skutečně "vyprávěné"). Ilustrace jsou zcela kongeniální – minimalistické a přitom plné zcela odpoutané fantazie.
Mé první pohádky z dětství, které mi četla babička na dobrou noc (před 55 lety). Výborné čtení pro děti na dobrou noc (co jedna stránka, to jedna pohádka). Opět se k nim vrátím (ve svých 60 letech mám nárok začít zase dětinštět - jen už nemám tu svou zlatou babičku, která by mi četla).
Moje nej knížka z dětství, na níž mě fascinovala řada věcí. V prvé řadě to byly zcela ulítlé ilustrace, jejichž abstraktní pojetí mě vytáčelo k nepříčetnosti. Takové primitivní mazanice? To má být ilustrátor dětských knih? Z obsahové stránky to byl zejména národní původ zde uvedených pohádek. U řady typicky českých báchorek jsem se velmi podivil, když jsem zjistil, že pochází od našich evropských sousedů.
Bylo to z různých zemí a bylo to dobré.