Prvorozený
Filip Alexanderson
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273200/bmid_prvorozeny-abj-273200.jpg
3
41
41
Pětadvacetiletý student Jonas si načerno vydělává na stavbách, aby uživil svou nemocnou matku. Jednoho dne se mu stane vážná nehoda, kterou však jako zázrakem přežije. Celý jeho život se obrátí vzhůru nohama a on musí najednou pochopit, kým je a co se s ním děje. Vzápětí Jonas zjišťuje, že po něm někdo jde a vydává se na útěk, který ho zavede do nejtemnějších zákoutí Stockholmu. V jiné části města bývalá policistka Viveca Eldhová pátrá po pachateli, který upaluje osamělé bezdomovce vysokým napětím. Když dostane za úkol vyšetřit brutální rituální vraždu, znovu se jí vybaví vzpomínky na události z její vlastní minulosti. Prvorozený je drsný, napínavý a akční román odehrávající se ve Stockholmu. Přináší i nádech nadpřirozena, díky kterému může čtenář pohlédnout na skutečnost úplně jinýma očima. Stockholm už nikdy nebude tím, co býval.... celý text
Přidat komentář
Malo to pomerne slaby rozbeh, ale v druhej polovici sa konecne zacali diat zaujimavejsie veci. Celkovo to bolo take priemerne, nedokazala som sa do toho velmi zacitat, ale zaroven mi to bolo luto odlozit nedocitane.
Ani pořádně nevím, co napsat. Málem jsem to nedočetla, jak jsem se nudila. Fakt nerada dávám mizerný hodnocení, ale tady jinak nemůžu. I postavy byly takový, no, unylý...
Nic převratného pod Sluncem. Na debut sice solidní (i když stokrát již zamýšlená) myšlenka, ale pořád to na mě při čtení působilo hrozně neutrálně. Autor se ze začátku knihy ukazuje, že umí obstojně anglicky a sem tam i polsky, protože současná švédská kultura je cizinců plná dosyta. Ale nějak jsem v tom hledal nějaký ucelený, specifický obraz, který by inklinoval k něčemu více zábavnému. Námět je, jak jsem říkal, zajímavý, ale chybí tomu možná trošku víc akce, trošku zábavnějšího popisu, možná trošku více násilí po vzoru Kotlety. Celé je to takové hrozně unylé a když bych to měl žánrově nějak popsat, tak bych se asi přiklonil ke sterilní městské fantasy, ke které sedí označení průměrná.
Došla jsem do poloviny a pořád nevím, o co vlastně jde. Nějak mě ta četba unavila a přestala bavit, možná to není kniha pro mě a jiní nad ní zajásají. Já teda nejásám.
Moc se mi to nelíbilo a nijak zvlášť mě to nezaujalo. Sci-fi ze švédského Stockholmu na konci minulého století. Jonas se po těžkém smrtelném úraze hlavy zázračně uzdravuje a objevuje v sobě netušené nadlidské schopnosti - sílu, noční vidění, rychlost, sluch, které byly dříve omezeny biomechanickou kapslí, umístěnou v jeho mozku. Někdo se ho snaží zabít. Příběh se hemží bezdomovci s nadpřirozenými schopnostmi, tajemný Spolek řídí celou švédskou společnost na pozadí normální reality. Celá zápletka mi přijde jako výplod chorého mozku, ale nakonec je to právě ono nezvyklé, fantasmagorické, šílené, co asi můžu vyzdvihnout a dát tak knize lepší hodnocení, než jsem v průběhu čtení zamýšlel. Pokud někdy vyjde další díl, tak si jej určitě nedám do rubriky 'Chystám se číst'.
Kniha se mi rozhodně dobře četla a měla spád. Nenudila jsem se. Jen jsem se tedy těšila, že to bude samostatná kniha, ale dle konce tedy určitě ne. Jak už to tak bývá, asi bude dalších x dílů?
Vedecko-fantastický román Prvorodený nám ponúka odvrátenú tvár spoločnosti. Nie je to nič významné, ojedinelé, unikátne ani inak prekvapujúce, pretože podobná byrokracia vládne všade. A práve to, akým prirodzeným a vecným tónom nám dokáže autor sprostredkovať bežný deň človeka topiaceho sa v dlhoch a snažiaceho sa nájsť si rýchlo prácu, prebúdza o príbeh okamžite čitateľov záujem. Na jednej strane za to môže mýtus, ktorý vyvracia vašu ideálnu predstavu o krásach Štokholmu, na druhej strane veci, ktoré ste si už raz niekedy sami odžili...
Nájdu sa čitatelia, ktorým prítomnosť tzv. soft science-fiction môže prekážať. V tomto románe bola tým správnym krokom, ako príbeh oživiť a neurobiť z neho niečo tuctové. S radosťou si necháte vysvetliť, na akom princípe bytosti z iného sveta fungujú, a s ešte väčšou radosťou si pri tom zaspomínate na kultové filmy súrodeneckého dua sestier Wachovských.
A existujú aj takí čitatelia, ktorí sa s vybočením z klasickej štruktúry detektívnych a aj kriminálnych románov nedokážu stotožniť. Vzhľadom na koncept príbehu inakosť vyšetrovania a voľba nestereotypného typu vyšetrovateľa príbehu opäť prospela, a to aj napriek tomu, že sa sem-tam vo vyšetrovacích technikách, postupoch a myšlienkových pochodoch hlavnej vyšetrovateľky nájdu drobné nedostatky. Ide predsa o populárne čítanie, severský mainstream, zmes niekoľkých žánrov a čítanie pre trošku náročnejšie čitateľské publikum od 15 do X rokov, a v takomto prípade si kniha svoj štandard a kvalitu zachovala.
Neodporúčame vám iba jedno – slovenský preklad. Ak váhate medzi českým a slovenským prekladom, naozaj siahnite po tom českom. Ten slovenský, bohužiaľ, znehodnocuje text natoľko, až máte problém venovať sa príbehu a nehľadať na každej strane nejakú chybu.
Prvorodený od Filipa Alexandersona to síce v kategórii preklad a jazyková úprava nevyhral, ale v tých ostatných skóroval takmer na plnej čiare (aj obálka mohla byť o trošku lepšie prepracovaná). Medzi zaujímavými knižnými počinmi za minulý rok sa bude naozaj vynímať, ak ho teda ešte nemáte, napravte to. Investovaný čas do severskej akčnej vedecko-fantastickej krimi neoľutujete.
Vlastně mě ani tolik nezaujala anotace, jako spíš obálka.
Při čtení mi nějak nešlo udržet pozornost, neustále jsem bloumala nad divným prostředím a snažila se dopátrat hlavního tématu knihy. Ani po dočtení nevím, o čem to bylo. Snažil se mi autor vysvětlit jak funguje svět nadpřirozeného Stockholmu? Nebo mi chtěl přiblížit vztah Rebeccy a Jonase? Nebo to celé bylo o hledání otce? Nebo to byl krimi příběh a hledal se vrah?
Autor se snažil do malého prostoru nacpat velký příběh, možná proto jsem nedokázala soucítit s postavami. Chtěl tam mít všechno, nadpřirozený svět, velkou lásku, sex, zradu, vraždu, mučivé vzpomínky, korupci, velké rozuzlení, navnazení na další díl... nějak to celé smíchal a já z toho mám v hlavě mišmaš.
Nejzamavější z celé knihy byla v podstatě poslední kapitola. Zdálo se mi, jakoby si autor potřeboval sám vyjasnit o čem kniha vlastně byla a na poslední straně musel shrnout, co jsme se vlastně (ne)dozvěděli a vysvětlit nám o čem bude druhý díl.
Rozhodně nikoho neodrazuji od čtení, je to prvotina a musí se k tomu tak přistupovat, dám autorovi další šanci, jen doufám, že příště to zmákne líp.
Námět docela dobrý i dobře se to četlo. Jen ten konec , takový nijaký.