Prznitelé hrobů
Jesse Bullington
Píše se rok 1364. Středověkou Evropu sužuje mor, po cestách táhnou sebemrskačská procesí a temnými lesy se kradou hladové stvůry. Dvojčata Hegel a Manfried Grossbartovi, hrdí pokračovatelé rodinného řemesla vykrádání hrobů, však patří mezi vyvolené. Jsou zruční, zcestovalí a mají pro strach uděláno. Nesnášejí kacíře, zakládají si na své neposkvrněnosti a ochrannou ruku nad nimi drží sama Panenka Marie. Bezohlední bratři se ve snaze trumfnout své předky vydávají vykrást ty nejvelkolepější hrobky ze všech – pyramidy egyptských faraonů. Cestou potkávají šílené kněze, vilné čarodějnice i morové démony. Naživu však nenechají nikoho. Nezaleknou se ani benátského dóžete, ani maltézských. Jenže Egypt není Evropa, pyramida se neotevře páčidlem a hrůzy, které bratři napáchali, je nakonec doženou uprostřed sluncem rozpálené pouště. Prznitelé hrobů nejsou typickým historickým ani fantastickým románem. Jesse Bullington s bezbřehou imaginací a humornou nadsázkou sobě vlastní předkládá svoji verzi dochovaného příběhu středověkých sériových vrahů. Noir román plný naturalistických scén rozhodně není určen pro čtenáře slabší povahy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2016 , GorgonaOriginální název:
The Sad Tale of the Brothers Grossbart, 2009
více info...
Přidat komentář
Nuž, pod dojmom predchádzajúcej knihy Obcování se smrtí som si zadovážil aj túto, leč musím priznať, že Chmurná historie maniakálnych bratov ani zďaleka nedosahuje kvality predchádzajúceho autorovho diela. Ide v podstate o opis putovania bratov z Nemecka až kdesi do Egypta, za účelom vykrádania hrobov a honobenia bohatstva, cestou sa im stávajú rôzne šialené príhody, stretávajú sa s démonmi, hexami, čarodejmi, žoldniermi a hocikým ďalším. Iritovali ma opisy rôznych potýčok, pre mňa to bola útrpná a zdĺhavá nuda, nevedel som sa dočkať, kedy už bude konečne koniec.
Naprosto nesympatická dvojčata, živící se jako vykradači hrobů a pochmurné reálie 14. století, to vše je výborná kombinace a perfektní nápad, ale samotné provedení je žel bohu dosti zoufalé. První půle knihy byla slaboučká a ta druhá ještě slabší. Román je plný hluchých a nudných pasáží, ale také hodně nelogičností. Za nejzajímavější z celého vyprávění považuji setkání s čarodějnicí, ale to je na takto tlustou knihu žalostně málo. Přesto se pustím i do druhé autorovy knihy, od které očekávám o něco více. Na závěr ještě dodám, že doposud netuším, jestli mají dvojčata Grossbartova nějakou historickou předlohu. A existuje iluminovaný spis Die Tragödie der Brüder Große Bärte (1882) a nebo si ho autor vymyslel?
Citace: Tvrdit, že bratři Grossbartové byli krutí, sobečtí lupiči, by bylo urážkou i pro ty nejhanebnější lapky. A říci, že to byli krvelačné svině, je zase pohanou i toho nejukoptěnějšího kance.
Mám ráda horory, ale větší slátaninu jsem tedy nečetla. Od půlky jsem se modlila, aby už byl konec. Závěr o ničem. Celkově mám pocit, že by se měl autor jít léčit na psychiatrii. A dodatek..ani ty scény, které měly být nechutné, na mě tak nepůsobily, protože kniha je takový nemožný slepenec nemocí, příšer a kdo ví čeho ještě, že její četba je jen utrpení a ztráta času. Velmi lituji, že jsem si ji koupila.
Původně jsem chtěl napsat pouze jedno slovo, které naprosto vystihuje můj pocit z některých popisovaných scén. Jenomže tak krátké příspěvky databáze neumožňuje. Takže ho napíšu až teď: FUJ!
Geniální spojení hororů a pravdivých historických skutečností upravených v neskutečně zábavnou jízdu dvou postav za bohatstvím ala filmy Quentina Tarantina.Skvělé hlášky, neskutečně úžasně popsané akční scény a děsivé hororové výjevy rovnající se Lovecraftovi.
Od knihy Terror od Dana Simmonse, jsem lépe napsaný horor nečetl...
„Tvrdit, že bratři Grossbartové byli krutí, sobečtí lupiči, by bylo urážkou i pro ty nejhanebnější lapky. A říci, že to byly krvelačné svině, je zase pohanou i toho nejukoptěnějšího kance.“
Jesse Bullington servíruje rafinovanou fikci, okořeněnou notnou dávkou fantaskních prvků a dobových reálií. Není to čtení pro každého, už jen proto, že méně sympatické postavy byste vskutku pohledali. Dvojice antihrdinů, přesvědčená o vlastní křesťanské nenapadnutelnosti, táhne Evropou, a v jejich stopách smrt. Nic složitějšího. Autor tak staví především na absurdních dialozích, které se neštítí ničeho. Krutá realita se mísí s morbidním humorem a vytváří nenapodobitelnou atmosféru, jež dokáže vykolejit i otrlejšího čtenáře. V rovině jazykové proto Prznitelé hrobů fungují dokonale. Horší je to se zápletkou, která je při svém pětisetstránkovém rozsahu poměrně stereotypní. S tím pak kontrastuje závěr, který přichází až s posledními odstavci, díky čemuž působí trochu jako nakladatelem vynucená tečka.
neskutečná prasárna! syrový až na bůček, bratři Grossbartové jsou prostě středověkem zdecimovaný hovada. Ač je to vlastně krásně naturalistická hnusárna, pohádka pro dospělý,kde se to jen hemží čarodějnicema, bestiema, vyhřezlejma střevama, démonama, morem a špínou, čte se to hrozně dobře. Překonejete prvních pět stránek všech Helmutů, Hansů, a dalších skopčáckých jmen, ve kterých se vůbec neorientujete, ... a pak už to neodložíte! Poeticky hnusná knížka! Místy by se červenal i Bukowski a garantuju, že jste nikdy nečetli odpornější sexuální scénu - tak aromatickou a nechutnou, že si budete navždy vyčítat ten oběd, co jste před čtením pozřeli a co se vám teď snaží v podobě žaludečích šťáv vyrazit pusou zpátky ven!
Čteno v polském překladu, s absolutně úžasnou, vymazlenou obálkou, na kterou je radost se dívat, vzhledem k detailům které představuje. Nejsem ke knize tak kritická, ačkoliv ano něceho je tam příliš, ovšem hrůzy to jsou předevsim morální. Bratři vyrostli s matkou, jsou kupodivu velice zbozní, ackoliv se modlí dost rázným a vseříkajícím způsobem, neberou si servítky téměř s ničím a při cestě do gyptu...tedy dnes bychom řekli do egyptu zažívají rúzná " dobrodružství" . Démoní popsáni v knize jsou popsáni velice zajímavým způsobem a odraz tehdejší doby je také nosný, byť mozná na některých místech přepálený. Zajímavé je že oba bratří ( ať jsou jací jsou a normální urcitě nejsou ) jsou příběhovým nastrojem který ukazuje lidskou náturu . Další zajímavostí je že se dost dobře lečí z ran ostatně. Knihu si asi znovu neprečtu ale nelituju času s touto knihou. Nebylo to milé čtení, ale ani prázdné.