Psancem
Heřman Josef Tyl
Podtitul: Vlastní životopis tepelského opata Heřmana Josefa Tyla. Na opatu Tylovi je obdivuhodné jeho vlastenectví, češství, které ačkoliv neustupovalo ze svých pozic, zahrnovalo přístup k Němcům oproštěný od předsudků a nevraživosti. Týkalo se to nejen situací za války, ale i přístupu k Němcům odsunutým po jejím skončení z tepelského pohraničí a zvláště k německým tepelským řeholním spolubratřím. Otec Heřman byl vzorem kladného přístupu ke všem lidem: pro spolubratry bylo každé setkání s ním zážitek, věřící si ho oblíbili natolik, že ho od sebe mnohdy nechtěli ani pustit, s láskou na něj vzpomínají pochopitelně také spoluvězni za Německa i z vězení za komunismu. Práci Heřmana Tyla lze v jistém smyslu srovnat se zakladatelským úsilím Hroznatovým, bez jehož úsilí by česká Teplá patrně neexistovala. Otec opat psal své vzpomínky v sedmdesátých letech dvacátého století, vycházejí ale teprve nyní.... celý text
Přidat komentář
Psancem
Zajímavé životní osudy kněze a opata tepelského kláštera, který prošel nacistickým koncentrákem i komunistickými věznicemi (přičemž ty druhé vnímal jako horší). Jeho styl víry i jazyka odpovídá době, ale jeho životní myšlenky i postoje jsou inspirativní i dnes.
Spíše zbytečná mi přišla poznámka zřejmě jeho spolubratří, kteří knihu připravovali k vydání:
"Vyprávění je zcela pravdivé, ovšm je třeba říci, že autor je psla v sedmdesátých letech a později svou práci neopravoval. Psal tedy na základě poznání, které tehdy měl. Někdy zaráží jeho pozitivní přístup ke spoluvězňům, kteří se později stali komunistickými prominenty."
Právě v tom, že kniha není nijak jednoznačně černo-bílá, mi přišla zajímavá.