Psáno do mraků
Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80861/bmid_psano-do-mraku-eFg-80861.JPG
5
35
35
"Kniha, která je něčím jiným, než měla být. Myšleno subjektivně, dále zájem malířův o věci života a světa, potřeba ujistiti se, že tento život a svět je spíše dobrý než špatný, aby mohl milovati to, co podává a tlumočí. Ale kniha stala se obrazem toho, co všechno se na událostech do mysli tlačilo: otázky dočista subjektivní, všelidské, národní. - Psáno do mraků, to není totéž jako rýti do bronzu. Dramatický sled věcí, které vnikaly do celkem prostého, jednoznačného přemýšlení. Ze svědectví o sobě stala se svědectvím časů; přišla do ní složka dramatická a vlastně dějová: úzce, osobně soustředěné přemýšlení pod nárazem událostí nutně se odpoutalo od svého subjektivního i odbornického plánu a stalo se výrazem trýzně i hledáním pravdy obecnější, vůči níž vše osobní i odborné je malé, podružnější, ustupuje a podléhá." - Josef Čapek... celý text
Přidat komentář
Pravdivá, výstižná, životnými skúsenosťami popísaná. Veľmi som si ju obľúbil.
Majstro, palec hore
Podobně jako Kulhavý poutník - nemůžu číst najednou, abych
do sebe nasála jednotlivé "citáty". V souvislosti s tím co se s Josefem Čapkem dělo po roce 1939, velmi pozoruhodná
a jasnozřivá kniha.
NADČASOVÉ
"Více zla pochází z lidské lhostejnosti než z přímé zloby."
"Škodlivý člověk na škodlivém místě - vida! a jaký důležitý činitel!"
"Skutečné a bezpečné štěstí je mnohem spíše darem mysli a srdce než darem vnějšího světa."
Měla jsem to štěstí, že se mi do rukou dostal výtisk knihy z roku 1993 s kresbami a fotografiemi Jiřího Všetečky. Kniha je nádherná, kresby a fotky dávají Čapkovým myšlenkám nový rozměr. Sám Josef Čapek však do textu vložil silné emoce, každá z vět má svou hloubku. Z knihy je cítit i vzrůstající negativní atmosféra období konce čtyřicátých let.
Těžko hodnotit. Jde o sbírku mnoha krátkých myšlenek na mnohá a různá témata, jimž je ale hodně společné (umění, pravda, statečnost, národní hrdost, mír, zlo a dobro apod.), takže se po čase myšlenky opakují. Je potřeba knihou spíše listovat a zastavit se u toho, co zaujme zrovna vás, co se vás dotýká, a pak se pokusit s autorem ztotožnit nebo polemizovat. V citátech z poslední doby je znát obava z rozrůstajícího se nacismu. Mně osobně chybělo více myšlenek na téma lidství, obyčejných lidí, ale třeba i víry.
Není to kniha jako taková. Neobsahuje děj, ale takovou menší sbírku citátů. Většina mých vrstevníků by řekla, že je to knížka s popiskami k fotkám, ale když se zamyslím nad těmi slovy, tak chápu, jak se v daný okamžik spisovatel cítil
Autorovy další knížky
| 1956 |  Povídání o pejskovi a kočičce |
| 2004 |  Ze života hmyzu |
| 1964 | Stín kapradiny |
| 1997 | Kulhavý poutník |
| 1990 | Proč nejsem komunistou |
To je taková osobní příručka života. To by člověk měl nosit neustále při sobě a kdykoliv, v tramvaji, v letadle, při čekání na schůzku atd. si vždycky otevřít, přečíst dva tři citáty a dozvědět se něco o životě, a nechávat to vstřebat. To samozřejmě nelze číst najednou, a ani to pro tento účel nebylo podle mého sestaveno.
Čapek je velký humanista, milovník života, ale také nesmírný kritik umělecké, lidské a mravní nepoctivosti. A přísný zejména sám k sobě. Vybírám několik perel:
"Umění mne neživí; já bych měl živiti umění!" (s. 12)
"Malé chytráctví sdružené se šťastnou náhodou bývá nejúspěšnější. Úspěšnost hloupých." (s. 25)
"Raději se mýlit stokrát, než jednou navždy, slepě, sobělibě, beznadějně, nenapravitelně." (s. 27)
"Umělcova svoboda je zároveň jeho mravní odpovědností." (s. 29)
"Vyrábění literatury, beletristická rutina, bývá do značné míry podobno řemeslu paštikářskému." (s. 36)
"Opravdivý život člověka je jeho život vnitřní, jeho faktickým životem je život vnější. Rozpor mezi tím dvojím je plodný, trýznivý i tragický." (s. 53)
"Kýč mluví k davu, umění k jedincům." (s. 57)
"Romány: vezme se nějaká skutečnost, nějaké prostředí a literárně se to zavaří. Vydrží to 1-3 roky." (s. 84)
"Ne mistrovství, ale tajemství je to, co dělá vysoké umělecké dílo." (s. 109)
"Umělci je dána nejvzácnější z lidských možností: definovati se ver svém díle." (s. 154)
"Umění musí být umělci osudem, nikoliv živoností (i když třeba Jan Š. Bach byl městským varhaníkem." (s. 155)
"Musíš se žádati od sebe sama, ne od těch druhých!" (s. 157)
"Průměrný Evropan chce mír hlavně proto, aby si mohl klidně choditi do biografu." (s. 159)
"Co by mohlo být v této nešťastné zemi brutálnější než útlak německý? - Český, přece!" (s. 177)
"Míti na něco peníze nikterak ještě neznamená míti na to právo." (s. 181)
"Pupek člověkova života je v jeho živočišnosti, ruce v povinnostech, srdce a hlava v duchovém, celá postava v lidskosti." (s. 191)
"Pokud si ještě můžeš koupit dobrou knihu, nejsi docela chudý." (s. 192)
"Naroditi se a zemříti není těžko. To hlavní je mezi tím." (s. 200)
"Jsou noviny, které si vzaly za úkol vycházeti třes i třikrát denně , aby mohly co nejsoustavněji šířiti nevzdělanost." (s. 204)
"Svoboda není nahá, samoúčelná, ničím rozumových neřízená energie. Svoboda je myšlením, protože rozhodováním mezi nižšími a vyššími možnostmi." (s. 204)
"Nejsem pozorovatel; jsem účastník." (s. 236)
"Průměrnost, podprůměrnost je u velkých národů ještě protivnější než u národů malých, , protože sebevědomější." (s. 295)