Psáno kurzivou

12.10.2023

Nějak jsem se v těch sedmi stech šedesáti stranách úplně utopil. V tom drobném písmu, v těch mnohdy bez ladu a skladu vršených událostech, v tom neskutečném množství jmen, která mi (nejspíš moje chyba) povětšinou nic neříkala.
V knize se na jedné straně vyskytuje neúměrné množství pasáží až příliš podrobných a dokonce nudných svojí mikroskopickou detailností a rozdrobeností, ale na straně druhé i mnoho pasáží nesmírně silných a zajímavých - mě, upřímně, nejvíce bavily popisy setkání s tehdejšími literárními osobnostmi, především s těmi ruskými (z nichž mnozí se nakonec vrátili do Ruska a řada z nich tuhle touhu po domově následně zaplatila buď životem, nebo, v tom lepším případě, odsunem do gulagu, nebo ,,kolaborací s režimem´´, ale občas i sebevraždou), ale i s těmi západními, kteří povětšinou naprosto nechápali averzi ruských imigrantů vůči své domovině a dokonce komunistickému Rusku fandili jako zajímavému sociálnímu experimentu (George Bernard Shaw, Anatole France a další a další). Z těch ruských mě asi nejvíc zaujaly portréty Maxima Gorkého (také jeden z těch, který ,,přilezl ke křížku´´ a pokorně se vrátil do stalinistického Ruska), Vladimira Nabokova, Ivana Bunina, Mariny Cvetajevové a dalších.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec, vzhledem k závažnosti tématu, volím tu smírnější variantu