Psí bouda
Martina Patráková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376033/mid_psi-bouda-jq9-376033.jpg
4
12
12
Jak se loví pes v bazénu? Kdy je nejvhodnější doba k chytání lupičů? Kolik psů uveze třídveřový vůz, aby se do něj vešel i jeho řidič, a proč se nevyplácí po vlastních psech střílet? A je skutečně pravda, že by si měl člověk pořídit pouze takového psa, kterého sám unese? Autorka a zároveň majitelka nevychované psí smečky - bernardýna Báry, zlatého retrívra Arnošta a bernské salašnické Berty - ve své povídkové knížce s humorným nadhledem zachycuje komické a nevšední situace, které se svými svěřenci skutečně zažila. Ať již se jednalo o střety s ostatním zvířectvem, lesní ostrahou, vodními a jinými živly, zvěrolékaři, válečníky nebo o svérázná řešení četných kázeňsky nezvladatelných stavů.... celý text
Přidat komentář
Milé a vtipné příběhy, byla jsem velice překvapena a knížku si musím pořídit do své "psí poličky" :-)
Paní Patráková nejenže byla laskavá paní doktorka, ale napsala i krásnou a laskavou knížku o psech. Z této knihy láska k pejskům jen čiší.
Malá knížečka v které nám s humorem autorka představí svou nevychovanou psí smečku a situace ,které s nimi prožila na konci knížečky jsou jejich fotky.
Psí bouda
Nad příhodami paní Patrákové jsem se musela místy usmívat. Jakožto pejskařka totiž vím, do jakých malérů vás vaši čtyřnozí společníci dokážou dostat a co všechno jsou schopni vyvést.
Na druhou stranu jsem bohužel musela občas i kroutit hlavou - především u těch pasáží, kdy autorka popisovala, že šla se svými chlupáči na procházku, aniž by je měla připoutané na vodítku. Jelikož máme malého pejska, tak bych se nedopočítala, kolikrát jsme zažili infarktové situace, kdy se k nám přihnalo velké psisko a vztekle doráželo na toho našeho (připoutaného na vodítku!), který měl chudák stažený ocas až na břiše a klepal se nám u nohou. Majitel onoho velkého psa byl v takové chvíli samozřejmě v klidu a ač jeho mazlíček ignoroval příkazy k návratu, ještě na nás (častokrát zvesela) volal: "On je hodný, nic nedělá!"
No... co k tomu dodat? Snad jen, že majitelé zakousnutých či potrhaných psů by to určitě viděli jinak. Krom toho by bylo opravdu chvályhodné, kdyby si nezodpovědní majitelé velkých plemen uvědomili, že na světě nejsou sami a že ani sebevycvičenější pes nemusí vždy poslechnout.
Takže když to shrnu, bylo to pro mě takové hořkosladké počtení a rozhodně jsem se utvrdila v názoru, že každý člověk by si měl pořizovat pouze takové psí plemeno, které je schopný zvládnout. O počtu psů nemluvě.