Psí matka
Pavlos Matesis
Velmi působivý román řeckého dramatika podává českému čtenáři v příběhu jednoho lidského osudu zajímavý přehled komplikovaného vývoje řecké společnosti od německé okupace až do poslední čtvrtiny 20. století. V ich formě vypráví autorova zajímavá hrdinka, naivní, téměř sedmdesátiletá athénská komparsistka, o dětství, které prožila v době italsko-německé okupace v zapadlé vesnici u hranic s Albánií, kde jedinou náplní života většiny vesničanů byl každodenní zápas se skutečným hladem. Matka hrdinky, tradičně vychovaná vesničanka, své děti před smrtí zachránila s tichým souhlasem sousedů jako milenka italského vojáka. Po válce pak jako bezbranná oběť byla potupně pranýřována. Nesmazatelné zážitky z tohoto období jsou rámovány epizodami ze života sousedů, charakteristických postav a figurek, které reagují na realitu po svém, především však se snahou za všech okolností přežít. Hrdinka, nesmazatelně na zbytek života poznamenaná zážitky z dětství, podléhá svému nereálnému snu o divadelní kariéře, odchází s matkou do Athén a snaží se jí vynahradit poněkud neobvyklým způsobem všechna dřívější příkoří. Jako stará žena zakotvená pevně ve světě nadhodnocených představ o své kariéře, vzpomíná na minulý život usmířeně a s pocitem, že všechno utrpení a křivdy nakonec smazal čas... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , HostOriginální název:
I mitera tu skylu, 1990
více info...
Přidat komentář
My se máme vlastně dobře
To jsem se vám takhle jednou rozhodl odpočinout si od toho neustálého čtení mé milované detektivky. Rozhodl jsem se, že si tedy zkusím přečíst i knihu z nějakého jiného žánru. Přiznám se, že ty různé vzpomínkové knihy jako životopisy a jim podobné nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, ale přece jenom pár jsem jich přečetl a dokonce se mně jich i pár líbilo. Mezi knihy tohoto ražení se pak určitě dá zařadit i právě Psí matka. Přesto jsem si zrovna tento titul vybral ke čtení. Jednoduše mě natolik zaujal, že jsem se rozhodl vrátit k mému ne moc oblíbenému žánru. Naštěstí jsem měl při tomto výběru šťastnou ruku a mohu tak jenom říct, že toto dílo doporučuju všemi deseti.
Obrovským plusem této knihy jsou postavy. Hrozně moc postav. To vás však nemusí nijak trápit, jelikož těch opravdu hlavních postav je tu pár a těm vedlejším vlastně můžete jen děkovat, že se v příběhu objevili a Rarau tak o nich může vyprávět. Dále jsou zde nádherně vykreslené dvě věci. Tou první je láska Rarau k její matce a tou druhou je pak nádherně vykreslená tehdejší doba. Líbilo se mně i popsání zvyků Řeků při určitých událostech, kupříkladu při něčí smrti. Člověk se tak zase o něco kulturně obohatil. Plusem hodnotím i vysvětlení cizího termínu dole na stránce. Stejně tak dole na stránce byl i popsán člověk z vyšších míst (politik, voják). Celým dílem pak prostupuje jakási ženská síla. Prostě ženy by se neměli podceňovat a zvlášť ty z knihy ne. Trochu pak ale nerozumím názvu knihy. Ono slovní spojení Psí matka je v knize vlastně použito jen jednou a i když je matka Rarau druhou nejdůležitější postavou, tak hlavní v knize je prostě Rarau. Tudíž by se název knihy měl dle mého přizpůsobit spíše jí. Trochu mě zaskočil i konec samotné knihy. Ten mně přišel hrozně rychlý a takový podivný. I když vlastně stejně u konce knihy rychle budete. Kniha má totiž jen 187 stran.
Dále by mně vcelku zajímaly ceny v tehdejším Řecku. Rarau se totiž o pětistovkové bankovce zmiňuje jako o drobných. A pan učitel ji prý tehdy dal i miliónovou bankovku. Co my bychom za takovou bankovku pořídili věcí. No nebude raději snít a vraťme se do reality. V ději se najdou i vtipné pasáže jako častokrát omílaná velikost něčího penisu, kalhotky ušité z vlajky a s řeckým křížem uprostřed, prezervativ jako balónek, na zadek naplácaná hlína aby nekrvácel, kalhotky označované majitelkou jako malé důchodkyně, pochod koček a psů do hor, šneci místo křupek. Ze zajímavých věcí mně pak utkvělo třeba veřejné pranýřování matky Rarau a její němota od té doby, fixace zlomené ruky lepenkou, dávání rtěnky do lednice aby se neroztekla či žebrání s invalidou a bydlení v bunkru. S tím bydlením to taky rozhodně nebyla žádná sláva. No schválně si zkuste představit bydlet v domě bez podlahy. Rodina Rarau totiž v domě místo podlahy měla jen hlínu a dokonce jim v ní jednou vyrostl hřib a pochovali do ní jejich milovanou slepičku. O nic lepší situace pak nebyla ani s jídlem. Celkově hlad je velkým tématem tohoto příběhu a je tu docela dobře popsán. Když už tu je řeč o nějakém jídle, tak se rozhodně nejedná o žádné chuťovky. Příklady za vše pak: cucání vemene krávy, jedlá tráva s pšeničnou krupicí pokapanou olejíčkem z lampy z kapličky, snědli jednou i papouška, do rýže přidávali piliny. Žádná sláva to rozhodně nebyla. Až se divím,že se z toho kolikrát neotrávili.
Když se člověk tak zamyslí, tak si musí říct, že se má vlastně dobře. Tedy alespoň v porovnání s žitím Rarau. Holt taková byla doba a taková je dnes. Já tak s plným břichem mohu doporučit toto rozsahem malé dílko ale velké krásným příběhem. S radostí mu pak uděluji 100%.