Psí srdce
Michail Bulgakov
Kratší novela, odehrávající se těsně po revoluci v Rusku. Slavný lékař nalezne na ulici zbídačeného psa, ujme se ho a začne o něj pečovat. Protože však rád experimentuje s lékařskou vědou, provede pokus i na psovi, jenž se posléze začne pozvolna měnit v člověka.. Bulgakov novelu napsal počátkem roku 1925, nicméně poprvé byla v autorově vlasti otištěna až v roce 1987. Text ležel do té doby v archívech a šířily se jen neurčité zvěsti o jeho obsahu. 2. vydání.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1997 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Собачье сердце (Sobačje sjerdce), 1925
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mne dost bavila. Autorova představivost je neuvěřitelná, to propojení našeho světa s autorovými výplody fantazie je velmi zdařile zpracované. Ta představa, že by podobné experimenty byly skutečně možné, mi připadala celkem děsivá. Ale celkově to byla zajímavá čtenářská zkušenost, za kterou jsem ráda.
Úžasné podobenstvo o človeku, najmä novom, sovietskom, oslobodenom nositeľovi svetlej a radostnej budúcnosti. Krásny jazyk, trefná satira, na ploche kratučkej novely jasná a zrozumiteľná ilustrácia toho, že podobné revolučné skoky vedú zákonite do slepých uličiek.
„Pes bez domova se potuluje v ulicích Moskvy a rozhodně nemá lehký život, jelikož s ním každý jen opovrhuje a s chutí si do něho kopne. Jídlo si hledá v odpadcích a po letitých zkušenostech už ví, na co nebo koho si dávat pozor ...“
Novelu Psi srdce jsem měla vyhlédnutou už delší dobu – příběh, který není „jen“ satirou, ale taky výbornou groteskou, a navíc s prvky fantasy, takže pro mě jednoznačně kladné body, jasný výběr a důvod proč se s Bulgakovem občas potkávat.
V ruské společnosti asi neměl Bulgakov problém najít dost a dost témat vhodných ke kritice :-). Takže tradičně zamířil na morální i politické problémy, zesměšňujíc zejména mravní nedostatky společnosti i jednotlivců ... a že do hlavní postavy Baryka, pardon Barykova, se jich vešlo opravdu požehnaně :-). Bulgakov naprosto dokonale taky využívá fantasy prvek (a v tom ho obdivuji) ... nabízí mu totiž spoustu zajímavých možností, jak ukázat na hlavním hrdinovi, Barykovi ... chování naprosto "vychýlené", může se totiž díky tomu pohybovat daleko za hranici toho, co je možné považovat za normální ...
A tak se Barykův vzhled, i jeho chování, vymykají průměrnosti – ve vztahu ke společnosti, ale ještě spíš, ve vztahu k tomu, co lze vůbec definovat slovem „člověk“.
Od Barykova pak můžete čekat ... že je díky všem okolnostem dost svůj ... jako nekulturní, zaostalá „figurka“ plná přílišných ambicí, přílišné drzosti a naprosto zjednodušených představ o světě ... kterému se snaží přizpůsobit? ... nebo snad uvést život do souladu s „civilizovanými“ vztahy mezi lidmi? Ani moc ne, spíš můžete čekat, že uvidíte zbabělce, přeochotně se podřizujícího silnějšímu, nebo taky zbabělce, který dokáže překroutit skutečnost ve svůj prospěch a s ďábelskou obratností využít všeho co mu umožní nějakým způsobem „pohodlný život“, využívajíc všeho, ať už je to způsob jakkoliv podlý ...
Bavilo mě to ... faustovská témata – jako je touha po poznání, věčné mládí, stvoření homunkula, bavila mě karikatura hlouposti a primitivizmu, nekulturnosti a povýšenecké tuposti ... užila jsem si návrat ke grotesce ukazující s krutou ironií na všechny ty absurdity nejen ruské společnosti ... ale přeci jen, té především ...
„Já prosím neříkám nic, jednou je sociální revoluce – topení fungovat
nemusí. Ale ptám se vás: proč začali všichni, sotva to vypuklo, běhat ve
špinavých galoších a válenkách po mramorovém schodišti? Proč dodnes
musíme dávat galoše pod zámek? A ještě k nim postavit policajta, aby je nikdoneukradl? Proč nenechali na schodech koberec? Karel Marx snad koberce
zakazuje?“
Moje první kniha od Bulgakova. Nejspíš většina lidí začíná jeho slavným románem Mistr a Markétka, ale já jsem se vrhl na něco ne tak známého a nelituji toho. Občas se může stát, že když si vyberete něco ne tak známého, tak vás to tolik nepotěší, jako kdybyste si vybrali autorovu nejznámější knihu. Každopádně tahle delší povídka je zajímavá, je tak trošku podobná Frankensteinovi, ale už to nejsou nějaké romantické kydance okolo. Je napínavá, humorná a občas je zde nějaká ta narážka na bolševismus. Místy temná a strašidelná, zvláště při proměně Šarika na Šarikova. Může ta proměna ze psa na člověka znamenat něco víc? Asi jo.
Bulgakov uměl stejně skvěle psát vážným tónem jako tvořit fantasmagorické výjevy. V Mistrovi a Markétce se dva styly prolínaly ve dvou knihách (z toho jedné fiktivní), v mnohem kratší novele se vejdou vedle sebe, přitom změna neruší a není samoúčelná, rozumná psí hlava se s divokými člověčími vylomeninami dobře doplňuje. Obě polohy mě okouzlují, baví, u obou žasnu, jak si i při konkrétní a nevybíravé kritice své doby udržel Bulgakov velké pochopení pro lidské slabosti.
Silný príbeh, pri ktorom sa človek, ako to už pri čítaní Bulgakova býva, často nahlas zasmeje, často zatají dych od napätia a často sa pozastaví pri nadčasových výpovediach, vypustených len tak ledabolo, akoby náhodou. Zo záveru som bola ale dosť rozčarovaná. Neviem, či to bolo prekladom, či mnou. V každom prípade sa k Psiemu srdcu určite ešte vrátim.
Sesterské dielo, námetovo podobné novele Osudná vejce. Groteskná kritika ruského režimu za pomoci fantastického motívu zostáva, no tu Buglakov na rovnako jednoduchú zápletku nabalil ešte oveľa viac vrstiev a motívov. Na stostranové dielo je to neuveriteľná hutnosť. A to sa prosím pekne prakticky celé odohráva v jednej miestnosti.
Geniální, krásně provokuje a nutí přemýšlet co dělá člověka člověkem. Kritika společnosti a primárně bolševismu je nemilosrdně drsná, stejně tak, jako popis „ruského mužika“.
Co se stane, když moc má lůza a co z člověka dělá lůzu, to jsou otázky, které budou nadčasové. Tyto otázky mají tisíce odpovědí a tady v této knize, je jich hned několik k dispozici.
Příběh běží bez zdržování jakýmikoliv úvahami a rozbory, je chronologický a jednoduchý. Přesto je silný a neobyčejně humorný, což jsem u Bulgakova neočekával. Hlavně jde o zrádnost vědy a jejích předpokladů domnívat se, že společnost lze řídit vědecky. A samozřejmě ostrá kritika bolševismu.
Příběh, za kterým se skrývá více, než na první pohled říká, Bulgakovova genialita je zde nepopiratelná.
Moskva, 1924, bolševici zvítězili, ale ještě nemají vyhráno úplně, ještě je třeba přizpůsobit svět obrazu svému, vybudovat Nového člověka. Slavný chirurg, specialista na omlazovací procedury, profesor Preobraženskij, také buduje něco jako Nového člověka. Vyjde to zhruba nastejno, ale profesorův pokus je vratný. Bulgakovův humor je specifický a nezaměnitelný, jeho popis postupné bolševizace Ruska mrazivě dokonalý.
Velice dobře napsaná kniha a kdyby tam nebyla zapletena ta politika,bylo by za 5 hvězdiček.
Bulgakov je zkrátka moje srdeční záležitost. Neotřelá témata, dokonalý jazyk. Mňam.
Z počátku knihy vidíme příběh z pohledu Baryka. Jak pes vnímá hlad, nepřízeň osudu a zlé lidi, kteří mu ubližují. Tím se čtenáři naskytne příležitost nahlédnout do ulic Moskvy, které jsou špinavé a smradlavé. Je to odvrácená tvář společnosti, protože toulavý pes je jakýsi vyvrhel, který nikam nepatří a proto se k němu všichni chovají odporně.
Samotná přeměna zvířete v člověka je psána formou deníku profesorova asistenta, kde popisuje postupné změny, která tvor prodělal. Zároveň je zde konstatován i údiv, protože tato operace původně měla pomoci omladit člověka a nepřeměnit psa, což v sobě nese značné stopy pro sci-fi.
Vlastně jde o humorné dílo plné sarkasmu, které hraničí až s groteskou a často je absurdní. Obsahuje mnoho komediálních scén, u kterých se čtenář bude bavit a zároveň i několik vypjatých chvil, kde Barykov ukazuje, že je schopný všeho.
Psa Baryka mi bylo vlastně líto, protože nechápal, proč mu ti hodní lidé, co se o něj týden starali, najednou ubližují a přivazují k operačnímu stolu. Z jeho pohledu to bylo naprosto nepochopitelné. Zároveň sem byla ráda, že vše ve zdraví přežil a nic si z doby, kdy byl Barykov, nepamatoval, čímž neutrpěla jeho nevinná zvířecí povaha.
Kniha se mi četla velmi dobře, jen děj byl místy až příliš velká fantasmagorie a chtělo to hodně představivosti, abych si všechno dokázala představit. Zároveň však nešlo o nijak obtížnou četbu a kniha mě pobavila.
Štítky knihy
psi zfilmováno ruská literatura alegorie psychologické romány rozhlasové zpracování proměna, přeměnaAutorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Skvělá, značně groteskní kniha. Velmi nápaditě vykresluje lidské povahy takové, jaké je Bulgakov vídal v Moskvě XX. století. Ta část knihy, která je vyprávěna z pohledu psa nabízí komentář k ději který je bez servítků, sžíravě upřímný, a pes Baryk je čtenáři sympatickým vypravěčem. Když později v knize Baryka vystřídá občan Barykov, takřka nesnesitelná parodie na špatného člověka, děj graduje a nastává kolaps událostí ve kterých se v postavách umrtvuje lidskost a a vše se stává groteskou aby se později zase zvrátilo ve snaze dosáhnout ztracený status quo.