Psí život

05.02.2020

Sakra, takové těžké a smutné povídky. Sice úžasně napsané, ale minimálně milovníci zvířat si tedy projdou menším očistcem. Přesto doporučuji, protože jak jsem psal, je to skvěle zpracováno.

05.04.2018

Soubor pěti povídek o zvířatech a válce.

Aškenazyho jsem četla před lety jako povinnou školní literaturu, věděla jsem, že jeho knihy bývají ovlivněny válkou, ale tohle jsem nečekala. Pohled z úplně jiného úhlu. Povídka Brutus mne naprosto odrovnala, nejen tím, jak dopadla - to tak nějak bylo jasné, ale tím, jak Bruta cvičili....

05.03.2018

Dojemé čtení plné (ač o zvířatech) člověčiny. V tom vnímám Aškenazyho jako pokračovatele prvorepublikových Karla Čapka či Karla Poláčka.

07.06.2017

Libi se mi to,ale skoro o tom tam nic neni.

17.08.2015

Smutné "zvířecí" příběhy, o to naléhavější a dojemnější, že jsou vyprávěny z pohledu zvířete, které se ničím neprovinilo a přeci mnohé zkusilo a protrpělo: vsazeno do lidské války utrpělo mnohá zranění na duši. Povídku Brutus mají ve zkrácené verzi v čítankách Fraus žáci osmých tříd a já za to nakladatelství děkuji. Jak v dnešní době lépe přiblížit mladým lidem hrůznost válek a konfliktů, které způsobila lidská nenávist, nežli smutný příběhem, založeným na pravdě?

Tohle fakt nemůžu, konec hned první povídky byl jak facka :-( musím to odložit.

29.05.2014

Jako majitelka psa jsem úvodní povídku Brutus četla zvlášť ztěžka. Ano, jde o smutné povídky, protože se na svět hledí očima zvířete a ten svět je zobrazen v době druhé světové války. Aškenázy má tu nádhernou schopnost vyprávět strašné věci střízlivým, jakoby odlehčeným způsobem. O to je děj působivější, je vám smutno uprostřed smíchu a obráceně. Ale tne vás to do živého.