Psmith to zařídí
Pelham Grenville Wodehouse
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45965/mid_psmith-to-zaridi-epu-45965.jpg
5
43
43
Zámek Blandings série
2. díl >
Psmith to zařídí je dalším z dlouhé řady úsměvných románů P. G. Wodehouse, do jehož idylického světa, který tento mistr situačního a slovního humoru vytvořil, s potěchou vstupují stále nové čtenářské generace. V té nejlepší wodehouseovské tradici přichází na scénu, přesněji do zámku Blandings, mladý gentleman Psmith. Co na tom, že tam nemá co pohledávat? Když si ho lord Emsworth spletl s nadějným básníkem, jehož měl z nařízení sestry Constance doprovodit na zámek, Psmith mu to nevymlouvá. Pod jeho uhlazeným zevnějškem – nedá ránu bez cylindru, špacírky a monoklu – dřímá dobrodružná povaha a zvědavost, a navíc se mu naskýtá možnost pobývat v blízkosti jisté půvabné dívky.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2010 , VyšehradOriginální název:
Leave It to Psmith, 1923
více info...
Přidat komentář
Román stejně výstřední jako jeho hlavní postava. Můj pohled na květináče už nikdy nebude stejný jako dřív. :)
Další Wodehouse do sbírky, a první jeho počin, který jsem v tomto roce přečetl.
Na záložce je napsáno, že román patří do Wodehousových spisovatelských začátků, jakkoliv byl vydán až roku 1924, ale i tak je to znát. Tady zkrátka „Blandingská série“ ještě tápala.
Kniha ještě nedisponuje oněmi vzletnými popisy Blandingsu a jeho luxusu, chybí zde legendární prasnice Císařovna, absenci hlásí i vítěz olympiády v důkladném vysušení anglických barů a krčem, čili pan Galahad, bratr hraběte Emswortha a Constance (jakož i moje oblíbená postava).
Její tempo je taky trochu nevyrovnané – disponuje na „Blandingskou sérii“ vskutku dlouhým úvodem, nicméně když se titulní Psmith dostane na zámek, začíná vás autor bombardovat humorem s takovou kadencí, že i Sověti na východní frontě by uznale zamručeli. A ke konci tempo opět poklesne.
I tak ale jde o milého Wodehouse, plného humoru a dobré nálady, navíc s opět výborným překladem. Dávám 4 vybraně ukecané *; mého favorita, tedy „Pan Galahad zasahuje“ (mimochodem doporučuji), to ale ze sedla nesesadilo.
V tuto chvíli asi pro mne nejlepší kniha o osazenstvu Blandingsu, ať už tam trvale žijícím, nebo se tam vyskytujícím jen dočasně a o komických dobrodružstvích, které toto seskupení dokáže vyprodukovat.
Pět humorných anglických hvězd.
Úžasná kniha. Plná humoru, který má na svědomí neobyčejný Psmith. My máme Saturnina a Anglie má pana Psmitha. Úsměv mě neopustil, srdce plesalo nad touto knihou nevšedních situací a překvapivých náhod. Kniha dala na chvíli zapomenout na starosti matičky Země.
A musím souhlasit s komentáři níže - překlad je také na pět hvězdiček.
Příjemná, milá knížka. Souhlasím s chválou na český překlad.
Pobavila jsem se. Doporučuji.
Na zámku Blandings se ale dějí věci...
Spolu s jeho osazenstvem , počínaje poněkud roztržitým a nedovtipným zámeckým pánem a konče nedocenitelným avšak zneuznaným tajemníkem, prožíváme zapeklitou taškařici plnou takřka ďábelských intrik. Pánem situace je vždy a za všech okolností nedostižný a neohrožený mladík jménem Psmith (s nehlasným P na začátku).
Wodehouse, tak jak by se ostatně od něj dalo očekávat, srší svým ostrovtipem, duchaplným humorem, který je stejně svérázný jako jeho hrdinové. Všechny ty postavičky a scény vyskytující se v románu mi připomínají figurky a gagy
z éry němých grotesek (navíc se však tady mluví, a to jazykem, který hladí po duši).
Jak jinak - vřele doporučuji!
Hledala jsem knihu, u které bych se pobavila. Saturnina jsem přečetla a chtěla jsem další. Přiznávám bez mučení, že o P. G. Wodehousovi jsem jakživ neslyšela. To se ovšem po této první vlaštovce navždy změnilo. Jsem nadšená, že napsal tolik knih a že mi to bude chvíli trvat, než je všechny přečtu.
S mladým gentlemanem Psmithem se na zámku Blandings náramně pobavíte. Doporučuji!
Absolutně brilantní. S Wodehousem teprve začínám, objevil jsem ho před nedávnem, ale je excelentní. Vřele doporučuji a myslím, že se za panem Psmithem a na zámek Blandings budu velice často a rád vracet. (Nemohl by mi někdo poradit, na kterou se vrhnout dál? :) Opět s potrhlým lordem a postavou typologicky podobnou Psmithovi? :D )
Krásný britský humor. Patří k mým nejoblíbenějším ze série o zámku Blandings. :)
Noblesa, rozkošná absurdita a hlavně britský slovní humor v té nejlepší formě!
Povstaň, veliké město, vzhůru, vzhůru, prapor věje! Sluníčko už vychází, má milá se prochází, a náš pán hospodář starostlivě vyhlíží tamo z okna a přemýšlí, co vás vedlo k metání květináčů do jeho komnaty. Co, co vás vedlo, smím-li se ptát?
Klasická Wodehousovka plná komických postaviček nalézajících se ve zcela absurdních situacích, plánů, zapleteností a popleteností - a hlavně báječného slovního humoru.
Opět kniha plná suchého britského humoru od klasika žánru, kterým Pelham Grenville Wodehouse mimo vší pochybnost je. V tomto případě nelze než pochválit i kouzelný překlad Ivana Vávry, který dokázal anglický humor tlumočit s mimořádným citem pro jemné finesy českého jazyka. Dialog Psmithe s tajemníkem Baxterem o nebezpečí závislosti na vrhání květináčů je nezapomenutelný. Jak je u Wodehouse často zvykem, opět půjde o poněkud "podpantoflového" pána domu, jeho ve všech směrech výraznou ženu, větší než malé množství podvodníků a - samozřejmě - o lásku.
Znamenité! Skvělý inteligentní humor, vtipné gagy, vynikajíci překlad. U Wodehouse se pokaždé báječně odreaguji ;o))
Autorovy další knížky
| 2009 |  Letní bouřka |
| 1977 | Vlna zločinnosti na zámku Blandings |
| 2005 | Jedinečný Jeeves |
| 1982 | Až naprší a uschne |
| 1995 | Nedostižný Jeeves |
(SPOILER) Jako vedlejší postava se zde objevuje služebná, která je ve skutečnosti soukromý detektiv, najatá specificky kvůli svému umu a předchozím dobrým zkušenostem s jejími službami. Bude to jeden z prvních (ne-li úplně první) výskytů ženské vyšetřovatelky v literatuře.
Detektivky s vyšetřujícími ženami vycházely už v 19. století, ale obvykle se jednalo o amatérky. První Nancy Drew vyšla roku 1930. Wodehouse dokáže zamíchat pozoruhodná překvapení mezi svůj propletenec stále stejných typů postav.
Knize chybí věnování, což je u Vyšehradu asi tradice.