Psychická deprivace v dětství
Josef Langmeier , Zdeněk Matějček
https://www.databazeknih.cz/img/books/97_/97123/psychicka-deprivace-v-detstvi-97123.jpg
5
17
17
Nové doplněné vydání knihy, která se zabývá otázkou psychického strádání v dětském věku a s jeho následky v pozdějším životě.
Přidat komentář
Kniha, ktorá bola po prvý krát vydaná v roku 1963 má svoju platnosť aj dnes, čo je pre mňa určite známka kvality. Čitateľ tu nájde nielen teóriu, množstvo výskumných a experimentálnych štúdií ale aj rôzne kazuistiky a príklady z praxe. Niektoré informácie ohľadom detských domovov ich štruktúry a organizácie sú už mierne zastarané, nakoľko detské domovy prechádzajú v posledných rokoch výraznou transformáciou, no aj napriek tomu je to vysoko aktuálna kniha-užitočná pre odborníkov ale aj študentov psychológie, sociálnej práce alebo kohokoľvek kto sa o tematiku deprivácie zaujíma.
Kniha popisuje detailní výzkum deprivace u ústavních dětí. Ať už se jedná o deprivaci citovou, psychickou, smyslovou či sociální. Osobně bych uvítala, kdyby se stejný výzkum prováděl i u dětí z dysfunkčních/funkčních rodin, ale rozumím tomu, že na realizaci je to poněkud náročnější. Ostatně, autoři to tam zmiňují.
První vydání bylo publikováno v roce 1963. To je 57 let. Nejsem v pozici, abych si mohla jakýmkoliv způsobem zpochybnit výzkum; naopak jsem byla až překvapená, do jaké míry se jeho výsledky dají aplikovat i v dnešní době.
Jednu věc bych ale vytkla. Přijde mi, že autoři zveličují roli matky. A že si místy odporují. Když to nadnesu tak tam stojí, že dítě, co během svých prvních měsíců nepozná teplo matčina těla je už v podstatě odsouzeno k záhubě a může se jít klouzat. Mluvíme o bezpečném klouzání, takže plýnka included. Pár stránek (deset, dvacet?) na to tam ale stojí, že dítě během prvních měsíců svého života není schopno rozeznat detailně rysy obličeje. Což chápu tak, že nepotřebuje nutně matku, ale někoho, kdo zaujme pečovatelksou roli, jelikož dalších pár stran na to se píše, že dítě, co se dostane během prvních měsíců do adopnitví rodiny, kde jej vřele přivítají a dají mu lásku a péči, má velmi vysokou šanci na šťastný a spokojený život.
Jak to chápu já; kojenec potřebuje lásku, péči a náruč, která jej ukonejší. A je úplně jedno, jestli je to matka, otec, sestra, mabička, děda, adoptivní rodič, pěstoun nebo ústavní sestra (byť zde je to trochu složitější).