Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102584/ptaci-a-jine-povidky-102584.jpg
4
429
429
Anglická spisovatelka a dramatička Daphne du Maurier (19071989) žila dlouhá léta na pobřeží Cornwallu, na jehož rozeklané skalnaté pobřeží také zasadila děje mnoha svých děl. Nejznámějšími z nich jsou romány Hospoda Jamajka a Mrtvá a živá, které byly úspěšně zfilmovány. Neméně poutavá jsou její historická vyprávění nebo klasické horory. Šest hrůzostrašných příběhů plných napětí, ochromujícího strachu a nečekaného rozuzlení je považováno za vrchol tohoto žánru. Dvojnásobně to platí o Ptácích, proslavených jako předloha fascinujícího filmu Alfreda Hitchcocka. Nápad na tuto novelu vznikl při autorčiných každodenních procházkách podél cornwallských útesů. Když pozorovala řvoucí a ječící racky vrhající se na červy a na hmyz, napadlo ji: A co když jim jednou nebudou červi stačit?... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
Classics of the Macabre, 1987
více info...
Přidat komentář
Vůbec jsem netušila, že tato autorka psala tak děsivé a zneklidňující povídky. Naprosto dokonalí jsou Ptáci, Jabloň i Modré čočky.
Od téhle knihy jsem se takřka nemohla odtrhnout do té doby, než přišlo rozuzlení které mi obvykle vzalo dech. Nejlepší byli podle mě Ptáci,děsila mě ta jejich urputnost a tichost.Dost dobré byly také Modré čočky,právě pro svou nereálnost. Všechny povídky ale stojí za přečetní. Doporučuji!
Povídky se mi líbily. Narozdíl od ostatních se mi Jabloň líbila nejméně. Povídky Teď se nedívej a Modré čočky považuji za nejlepší z knihy.
Daphne du Maurier mi opět dokázala, jak poutavě a napínavě umí psát.
Musím přiznat, že jsem tyto povídky četla nadvakrát. Napoprvé mi nesedly, přišly mi hodně zvláštní a ponuré, a knihu jsem po dvou povídkách odložila. Nakonec jsem dočetla a jsem ráda. Zpětně musím říct, že nejsou vůbec špatné. Nejsou to děsivé hororové příběhy, spíš takové mrazivé psychologické povídky, po kterých se občas špatně usínalo. Dlouho jsem nad tím přemýšlela proč, a je to těmi závěry. Víc prozrazovat nechci. Asi se nebudou líbit každému, ale Ptáci rozhodně za přečtení stojí. Je to absolutně TOP a vůbec se nedivím, že inspirovali ke zfilmování. Celkově za celou knížku 3,5*.
(5/20)
Plíživou hrůzu Daphne Du Maurier umí. Alibi zdrcující, Jabloň a Nechoďte po půlnoci znepokojivé, Modré čočky zábavné.
Já jsem na rozpacích.Myslím že stačí přečíst jednou v životě.Určitě se k téhle knížce nevrátím.
Úžasná knížka... Povídky Ptáci a Jabloň byli skvěle, zvlášť Ptáky mám ráda. Alibi mě zdrtili. Věřila jsem v dobrý konec. Autorka píše skvěle, nedá se od toho odtrhnout.
Čítala som dávno pradávno, ale čosi vo mne z tejto zbierky ešte ostalo. Na Nechoďte po půlnoci a Teď se nedívej sa vôbec nepamätám, asi vo mne nijako nezarezonovali. Jabloň a Alibi sa mi páčili. Ptáci… neboli zlí, no čítala som už aj lepšie hororové poviedky, preto sa celkom nestotožňujem s tým, že bývajú považované za top tejto zbierky (darcovia jej názvu) či dokonca top od tejto autorky. Zapôsobili na mňa aj Modré čočky. V situácii tej hrdinky by som sa nechcela ocitnúť.
S touto zbierkou som sa prvý raz stretol v 90. rokoch v novomestskej knižnici, kde som v skromnej JEDNEJ poličke venovanej hororovým knižkám hľadal niečo fajnové od Kinga. No mal som smolu, nič nemali. Tak som siahol po Daphne Du Maurier. A ľutoval som. Strašne ma to nebavilo a hrozne ma to nudilo. V r. 2019, keď v Motte vyšla reedícia s namakanou obálkou, som si ale povedal, že zbierke dám ešte jednu šancu a presvedčením, že som sa za tých pár desaťročí (snáď!) nejak čitateľsko-literárne vyvinul a možno ocením veci, ktoré som vtedy ignoroval äach tá mladosť pochabosť!). A naozaj, už to bolo oveľa lepšie. Najlepšími poviedkami sú Těď se nedívej (mám rád aj film s Donaldom Sutherlandom), Ptáci (slávna Hitchcockova snímka s predlohou veľa spoločného nemá) a vrcholom zbierky je mrazivá, perfektne napísaná (hoci je pravdou, že nie príliš hororová, no to je subjektívne) Jabloň. Zvyšné poviedky sú skôr do počtu; nie sú zlé, ale ani perfektné. Charakterizoval by som ich ako priemerné (Nechoď po půlnoci, Alibi). S jednou výnimkou: Modré čočky sú príšerné a nikdy nemali byť nikde uverejnené, dvojnásobne nie v tejto knihe. Vnímam pozitívne, že som dal Daphne šancu na reparát a som rád, že jej zbierku môžem zaradiť do svojej súkromnej domácej knižnice. Ale s jej ďalšími príbehmi to už zrejme skúšať nebudem.
Celkově pěkný povídky. Musim říct, že se mi líbily všechny. Možná trošku slabší byly Modré čočky, ale nic co by mělo pokazit hodnocení. Já byl spokojen.
Příjemné čtení, nejvíce mě bavila povídka Ptáci a Jabloň. Pokud očekáváte, že se u knihy budete bát, jste na omylu. Ani bych to nenazvala hororovými povídkami, ale je pravda, že autorka to psala před mnoha lety a nyní jsme zvyklí přeci jen na něco ostřejšího.
Vůbec jsem netušila, že film Ptáci je podle povídky mé velmi oblíbené autorky. I ostatní povídky jsou vážně skvělé, nápadité a napínavé, ale asi nejlepší je Jabloň. Z té měl člověk opravdu husinu na zádech. Připadala mi až trošku morbidní, ale to jí neubíralo na kráse, spíš naopak.
Skvěle vystavěné povídky se svérázným pointováním, atmosféra napětí, která se dá krájet, vynikající psychologie postav...Du Maurier je geniální!
Když jsem zjistila, že Ptáky napsala moje oblíbená spisovatelka, musela jsem se pousmát. Hororová povídka nemá chybu a ani Hitchovo filmové zpracování jí neuškodilo.
Skvělá sbírka hororových povídek. Líbily se mi všechny ale nejvíc Ptáci a Jabloň, která je asi nejvíc ze všech úžasně tajemná a magická. Ptáky mám od Hitchcocka nejraději, viděla jsem mnohokrát a tudíž jsem si čtení tak neužila ale i tak, klobouk dolu paní Du Maurier , četba byla mnohem lepší než film.
Část díla
Alibi
1959
Jabloň
1952
Modré čočky
1959
Nejpozději do půlnoci / Nechoďte po půlnoci
1971
Ptáci / Vtáci
1952
Autorovy další knížky
| 2019 | Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Skvěle napsané mrazivé povídky, v jejichž průběhu si čtenář vybuduje k postavám svůj vlastní, vyjímečný stav, a dále jen sleduje, jak se řítí do záhuby. Jediný aspekt povídek, který mi vadil bylo relativně časté usměrňování vývoje událostí a z mého pohledu příliš násilné vedení děje tam, kam autorka potřebovala. Toto však více než vynahrazuje plynulá kolize událostí, která je nezbytná pro podobné příběhy a která je zde zvládnuta dobře tak, aby nakonec došlo k nevihnutelné, ačkoliv leckdy překvapivé tragédii.