Ptačí hotel
Joyce Maynard
Vstupte do magického světa hotelu La Llorona! Místě, kde lidé nenacházejí vždy to, co přišli hledat, zato dostanou to, co potřebují. Irene, talentovaná výtvarnice, se po strastiplném dětství a tragické ztrátě svých nejbližších ocitá v malém městečku La Esperanza uprostřed čarokrásné krajiny Latinské Ameriky. Ubytuje se v kouzelném, ale rozpadajícím se hotelu La Llorona na břehu jezera a při úpatí sopky. Rozhodne se hotel zvelebit a ten se nakonec stává jejím novým domovem. Román vypráví příběh Irene a mnoha dalších postav, které záhadným a magickým hotelem postupně procházejí: bohatých i chudých, turistů, přistěhovalců i místních. Joyce Maynardová ke všem dramatům i romantickým zvratům v jejich životech přistupuje s laskavostí a humorem. Realisticky zobrazuje problémy domorodých obyvatel a jejich každodenní boj o živobytí, ale vykresluje také nádherné scenérie plné kouzelných rostlin, světlušek a exotických ptáků. Autorka provede čtenáře čtyřmi desetiletími fungování Ptačího hotelu. Svět, který vytváří, je částečně výplodem její fantazie, ale odráží také její zkušenosti z mnohaletého pobytu v malé mayské vesnici v Guatemale.... celý text
Přidat komentář
Když jsem tak přemýšlela nad tím, co mi kniha přinesla, tak to bylo v podstatě jednoznačné a linulo se to celým příběhem. Je to příběh o ztrátách a velké bolesti, ale také o nálezech, o nových začátcích. O obrovské síle a chuti žít, kterou v sobě člověk dokáže najít i v okamžiku, když si myslí, že už žádnou sílu nemá. A to vše dostanete zabalené v naprosto nádherných popisech místní přírody, se spoustou magických prvků, úplně mi to tančilo před očima. Nechtěla jsem, aby byl konec, což je asi to nejlepší doporučení pro vás.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Zajímavě exotické, ale tuze pohádkové: spousta příběhů cizích lidí v Guatemale i vlastní rodiny americké vypravěčky ve Státech. Předvídatelný konec.
Dětští hrdinové (ze Severu) chovající se jako zkušení matadoři mne odrazovali. Srdceryvné příběhy se šťastným koncem ani bolestivé a tragické události na mne tentokrát z pera autorky nepůsobily autenticky (Sváteční víkend se mi líbil mnohem víc, dokonce byl pro mne až uvěřitelný).
Ani těch popisů přírody nebylo dost, sice hrdinka pak něco i skicovala, ale zase to autorka nepřiblížila čtenáři. Zejména ti ptáci tomu všemu zoufale chyběli (žádný kaleidoskop barev a zvuků).
K nepříjemnému pocitu ale přispěl nesporně i značně kostrbatý překlad, s mnoha faktickými chybami (odešla v 27 - na místě pobývá 10 let - a světe div se je jí 39; americká rodina na místě u hlavní americké hrdinky - vykulen dítě - nedivte se, ještě neviděla cizince!...).
Ale nejvíc mne iritovaly chyby ve španělštině - na to, že se text rozhodně španělskými slovíčky či průpovídkami opravdu nehemží, naopak je jich v té knize překvapivě málo, tak se alespoň v překladu nepovedlo bez chyby snad nic, od chybějící tildy ve slově año, po použití slova tresor místo tesoro pro poklad.
(SPOILER) Tohle čtení hodně bolelo, hlavně ke konci. Spisovatelka umí vylíčit ty nejbolestnější okamžiky a pak ... prostě jedeme dál. Bylo to krásné. Ten konec mě rozsekal. Přesto bych měla pár výtek - týkají se prostředí, které jsem si vůbec neuměla představit, chyběl mi tam víc popis. To samé u hotelu - jen stěží bych tam hledala výběr toho nej ptactva, to samé u květin (jen neurčité popisy beze jména). Knize by seděl více název např. Hotel ve stínu sopky nebo Hotel na břehu jezera, prostě něco na ten způsob (můj osobní názor). Gus a Dora mi nesedli. A ejhle, byla to pravda. Irene byla k Tomovi dost krutá a i když byla hodná, tak se v některých situacích chovala dost divně.
Děj knihy nesleduje pouze samotnou Irene, ale celkový vývoj hotelu a lidí kolem něj - od turistů po místní obyvatele, kteří bojují s každodenními problémy. Je to takový mix romantiky i dramatu, kdy autorka svým stylem dokáže zachytit lidské osudy s laskavostí a humorem. Zároveň skvěle popisuje exotickou přírodu tak, že si ji čtenář dokáže živě představit.
Ač může začátek působit depresivně, v celku je to citlivý román, který čtenáře vtáhne do světa plného emocí a krásných scenérií.
Krásný a poetický příběh, osudy hrdinů byly skvěle vykreslené... Rozjezd byl silný, pak tempo upadalo... Ale bylo to fajn.
Krásný příběh protkaný životními příběhy, mísením kultury, vážnými tématy i krásným prostředím.
Ptačí hotel
Knihu jsem bohužel přiřadila k malé kupičce těch, které se mi nepodařilo dočíst. Nemohu říci, že by mě vůbec nebavila, ale nějak jsem se na ni netěšila. Některé kapitoly mi přišly zcela nedůležité, děj nikam neposunuly. Přesto, že jsem se dočetla cca do poloviny, vůbec mě nezačalo zajímat jak to dopadne.