Ptačí hotel
Joyce Maynard
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543547/bmid_ptaci-hotel.jpg
4
36
36
Vstupte do magického světa hotelu La Llorona! Místě, kde lidé nenacházejí vždy to, co přišli hledat, zato dostanou to, co potřebují. Irene, talentovaná výtvarnice, se po strastiplném dětství a tragické ztrátě svých nejbližších ocitá v malém městečku La Esperanza uprostřed čarokrásné krajiny Latinské Ameriky. Ubytuje se v kouzelném, ale rozpadajícím se hotelu La Llorona na břehu jezera a při úpatí sopky. Rozhodne se hotel zvelebit a ten se nakonec stává jejím novým domovem. Román vypráví příběh Irene a mnoha dalších postav, které záhadným a magickým hotelem postupně procházejí: bohatých i chudých, turistů, přistěhovalců i místních. Joyce Maynardová ke všem dramatům i romantickým zvratům v jejich životech přistupuje s laskavostí a humorem. Realisticky zobrazuje problémy domorodých obyvatel a jejich každodenní boj o živobytí, ale vykresluje také nádherné scenérie plné kouzelných rostlin, světlušek a exotických ptáků. Autorka provede čtenáře čtyřmi desetiletími fungování Ptačího hotelu. Svět, který vytváří, je částečně výplodem její fantazie, ale odráží také její zkušenosti z mnohaletého pobytu v malé mayské vesnici v Guatemale.... celý text
Přidat komentář
Nejdříve jsem nevěděla, jestli knížku přečtu, nakonec ano. Místy jsem se dokázala začíst, místy se kniha táhla. Ale celkem hezký příběh.
"Román o hojivé moci přírody..." - za mě určitě ne. Nemělo to hloubku, žádné tajemno, trochu nudné a rozhodně bych jej nenazvala magickým realismem. Ale je to jen můj úhel pohledu, své čtenářky si určitě najde (píši záměrně - čtenářky).
Malá Joan je vychovávaná babičkou Esther, po tragické události přichází o svou matku, dostává novou identitu a nové jméno Irene, stěhuje se a je nucena žít nový život, ničemu nerozumí a vše je zahaleno tajemstvím. V dospělosti se zdá vše krásné, má manžela a malého syna..... dál děj prozrazovat nebudu. Autorka čtenáře zavede do zvláštního hotelu - La Llorona, který Esther pomůže v nejtěžších chvílích jejího života. Román popisuje život mnoha postav, vykresluje nádhernou přírodu s tajemnou sopkou (inspirací autorce je mayská vesnice v Guatemale), těžký život obyčejných lidí (jejich každodenní boj o přežití), příběhy bohatých i chudých lidí, turistů, přistěhovalců i místních obyvatel jednoho malého městečka La Esperanza v oblasti nádherné Latinské Ameriky.
Krásný příběh, který ukazuje na sílu života, který umí být někdy krutý. Nádherná myšlenka, která dává člověku naději, naději na zahojení všech ran osudu: "Když padneš na dno, věci se můžou už jen zlepšovat."
A proč někdy utíkáme před problémy, hledáme nové výzvy, sníme o lepším životě? Příběh nám ukáže, že nenajdeme vždy to, po čem toužíme, ale obvykle najdeme to, co potřebujeme. A tom je tato kniha.... začtěte se a nechte se vtáhnout do míst s nádhernou přírodou, která je barevná, plná ptáků, exotických zvířat, krásných rostlin..... ale zároveň je to místo, ve kterém je a bude život těžký.
Ptačí hotel je nádherný a hluboce dojemný příběh, který vás vtáhne do magického světa La Llorony. Irene, hlavní hrdinka, se po tragické ztrátě svých blízkých ocitá v malém městečku La Esperanza, kde nachází útočiště v chátrajícím hotelu La Llorona. Tento hotel, obklopený exotickou přírodou stojíc na břehu klidného jezera pod úpatím sopky, se stává místem, kde se realita prolíná s magií. Irene se rozhodne hotel obnovit a tím postupně obnovuje i sebe samu. Příběh je plný emocí, naděje a nových začátků. Joyce Maynardová čerpá z vlastních zkušeností z guatemalské vesnice, což dodává příběhu autentičnost a hloubku. Popisy prostředí jsou natolik živé, že máte pocit, jako byste byli součástí příběhu. Každá postava, od bohatých turistů po místní obyvatele, přináší do příběhu vlastní jedinečný příspěvek. Román je vyprávěn s laskavostí a hlubokým pochopením pro lidskou křehkost. Styl psaní je jemný a sugestivní, plný poetiky a empatie. Ptačí hotel je knihou, která zanechá stopu a připomene vám, že i po nejtemnějších dnech může přijít světlo. Tento příběh o hledání domova, přijetí sebe sama a o kráse druhých šancí vás dojme a inspiruje.
Knihu jsem bohužel přiřadila k malé kupičce těch, které se mi nepodařilo dočíst. Nemohu říci, že by mě vůbec nebavila, ale nějak jsem se na ni netěšila. Některé kapitoly mi přišly zcela nedůležité, děj nikam neposunuly. Přesto, že jsem se dočetla cca do poloviny, vůbec mě nezačalo zajímat jak to dopadne.
Když jsem tak přemýšlela nad tím, co mi kniha přinesla, tak to bylo v podstatě jednoznačné a linulo se to celým příběhem. Je to příběh o ztrátách a velké bolesti, ale také o nálezech, o nových začátcích. O obrovské síle a chuti žít, kterou v sobě člověk dokáže najít i v okamžiku, když si myslí, že už žádnou sílu nemá. A to vše dostanete zabalené v naprosto nádherných popisech místní přírody, se spoustou magických prvků, úplně mi to tančilo před očima. Nechtěla jsem, aby byl konec, což je asi to nejlepší doporučení pro vás.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Zajímavě exotické, ale tuze pohádkové: spousta příběhů cizích lidí v Guatemale i vlastní rodiny americké vypravěčky ve Státech. Předvídatelný konec.
Dětští hrdinové (ze Severu) chovající se jako zkušení matadoři mne odrazovali. Srdceryvné příběhy se šťastným koncem ani bolestivé a tragické události na mne tentokrát z pera autorky nepůsobily autenticky (Sváteční víkend se mi líbil mnohem víc, dokonce byl pro mne až uvěřitelný).
Ani těch popisů přírody nebylo dost, sice hrdinka pak něco i skicovala, ale zase to autorka nepřiblížila čtenáři. Zejména ti ptáci tomu všemu zoufale chyběli (žádný kaleidoskop barev a zvuků).
K nepříjemnému pocitu ale přispěl nesporně i značně kostrbatý překlad, s mnoha faktickými chybami (odešla v 27 - na místě pobývá 10 let - a světe div se je jí 39; americká rodina na místě u hlavní americké hrdinky - vykulen dítě - nedivte se, ještě neviděla cizince!...).
Ale nejvíc mne iritovaly chyby ve španělštině - na to, že se text rozhodně španělskými slovíčky či průpovídkami opravdu nehemží, naopak je jich v té knize překvapivě málo, tak se alespoň v překladu nepovedlo bez chyby snad nic, od chybějící tildy ve slově año, po použití slova tresor místo tesoro pro poklad.
(SPOILER) Tohle čtení hodně bolelo, hlavně ke konci. Spisovatelka umí vylíčit ty nejbolestnější okamžiky a pak ... prostě jedeme dál. Bylo to krásné. Ten konec mě rozsekal. Přesto bych měla pár výtek - týkají se prostředí, které jsem si vůbec neuměla představit, chyběl mi tam víc popis. To samé u hotelu - jen stěží bych tam hledala výběr toho nej ptactva, to samé u květin (jen neurčité popisy beze jména). Knize by seděl více název např. Hotel ve stínu sopky nebo Hotel na břehu jezera, prostě něco na ten způsob (můj osobní názor). Gus a Dora mi nesedli. A ejhle, byla to pravda. Irene byla k Tomovi dost krutá a i když byla hodná, tak se v některých situacích chovala dost divně.
Děj knihy nesleduje pouze samotnou Irene, ale celkový vývoj hotelu a lidí kolem něj - od turistů po místní obyvatele, kteří bojují s každodenními problémy. Je to takový mix romantiky i dramatu, kdy autorka svým stylem dokáže zachytit lidské osudy s laskavostí a humorem. Zároveň skvěle popisuje exotickou přírodu tak, že si ji čtenář dokáže živě představit.
Ač může začátek působit depresivně, v celku je to citlivý román, který čtenáře vtáhne do světa plného emocí a krásných scenérií.
Krásný a poetický příběh, osudy hrdinů byly skvěle vykreslené... Rozjezd byl silný, pak tempo upadalo... Ale bylo to fajn.
Krásný příběh protkaný životními příběhy, mísením kultury, vážnými tématy i krásným prostředím.
Ptačí hotel
Sopka u jezera, hotel v krásné zahradě, vesnice s domorodci. Spletitý děj. Do toho mnoho krátkých příběhů. Některé situace v knize byly pro mě nepředstavitelné a jiné hodně neuvěřitelné. Některé příběhy naopak nezapomenutelné.