Ptáci jsou dosud nečitelní
Vladimíra Valová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542586/bmid_ptaci-jsou-dosud-necitelni.jpg
5
17
17
Uhrančivé povídky o životě bez příkras Stará paní se učí anglicky, aby přesvědčila Hercula Poirota, že není vrah. Mladý muž během jediného večera zjistí, že i plánovaná jízda vlakem se může změnit v cestu do neznáma. Bývalá galeristka si ze zdravotních důvodů najde místo jako správkyně domova pro seniory. Vladimíra Valová debutovala souborem Do vnitrozemí (2017), který byl příznivě přijat kritikou i čtenáři a získal nominaci na Magnesii Literu v kategorii Objev roku a také na cenu Česká kniha. Ve své nové knize, doprovozené ilustracemi Pavly Šebkové, autorka stvrzuje suverénní pozorovatelský talent a schopnost na malém prostoru podrobně vykreslit prchavý okamžik. Její povídky tnou do živého a zůstanou ve čtenáři ještě dlouho po dočtení. Tvorba Vladimíry Valové zkrátka patří k tomu nejlepšímu, co může současná česká literatura nabídnout.... celý text
Přidat komentář
Tento koktejl krátkých a různorodých, (ale velmi citlivě napsaných) povídek mě velmi zaujal a vedl k přemýšlení nad rádoby mnoha drobnostmi a maličkostmi (přičemž mnohdy to jsou v podstatě věci naprosto zásadní a extrémně důležité životní situace), které prožívají lidé kolem a přesto zůstávají ostatními nezpozorovány a nepochopeny. Uvědomil jsem si, že spousta toho o čem člověk přemýšlí a co dennodenně řeší, jsou věci veskrze podružné a nepodstatné a to co je důležité nás často úplně míjí a proklouzává mezi prsty. Moc potřebujeme učit se být více citlivými a vnímavými. Tohle byla opravdu inspirativní kniha, paní autorka je výtečná pozorovatelka života a má mimořádnou schopnost v detailu zachytit teňoučké vlákenka mysli a niterné pocity. Toto její krasosmutnění moc doporučuji.
Obálka knihy je tak krásná, že jsem na ni co chvíli koukala jak na Svatý obrázek :) jakože aaaaaaach. Povídky se mi taky moc líbily. Některé mě velmi dojaly, třeba ta, podle které je kniha pojmenována. Celkově se v knížce objevil takový mix místy hodně bolavých, místy dojemných, poměrně smutných, někdy poetických i úplně obyčejných situací v životě. Moc doporučuji
Na nové dílo Vladimíry Valové jsem čekal hned od přečtení prvotiny Do vnitrozemí, které mě tenkrát mimořádně nadchlo. A i teď jsem četl parádně napsané povídky o lidech kolem nás v nejroztodivnějších situacích. Žádná romantika, žádný happyend, jen odžitý život.
Kniha povídek, které by mohl napsat i sám život. Povídky, které vás zasáhnou a zůstanou ve vás ještě dlouho po dočtení.
Edice Tvář od Vyšehradu je pro mě záruka jistoty skvělého čtení a stále znovu se to potvrzuje. Ptáci jsou dosud nečitelní je výborně napsaná kniha. Ač v ní jsou povídky vždy jen na pár stránek, dokázala jsem se do nich vcítit a ponořit. Navíc jsou tak plné! Plné emocí, života a bolesti. Nechápu, jak se autorce podařilo všechno vměstnat do tak mála textu. Ale bylo to tam, skvělé i když deprimující.
Na každém čtenáři je, jak povídky uchopí, jak s nimi naloží a kam je nechá dojít ve své fantazii. Všechny jsou k zamyšlení, protože vše, o čem se dočtete, se může stát i vám. O to je to možná bolestnější čtení.
Edice Tvář vždy snoubí literární a výtvarnou část. Tentokrát se ujala role ilustrátorky Pavla Šebková a musím říct, se jí to moc povedlo. Samotné ilustrace jsou hotové obrazy jen ve verzi „do kapsy“. A až uvidíte ilustrace v kontextu s textem, tak vás rozhodně zasáhnout, mě tedy rozhodně.
Edice Tvář prostě nezklame!
Tak nevím,jestli čteme stejnou knihu, ale po 3 povídkach jsem odložila. Hlavu to jakz takz melo, ale patu vůbec.