Pták na drátě
Erik Decimus , Richard Otec
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542420/bmid_ptak-na-drate.jpg
5
10
10
O čem se mohou bavit dva ptáci na drátě? V nejlepším věku, s chutí dozrálého manga z trhu někde v Chennai, s jizvami a vybledlým tetováním. S vědomím, že většina bitev byla dobojována, hodně hradů dobyto. A pár útěků z boje se vztyčenou hlavou mají také za sebou. Ale přesto vědí, že ta největší bitva na ně ještě někde čeká. Proto se vracejí do vzpomínek na tu či kterou, jak chutnalo léto, rare steak, košilka s vlčími máky a ta sklenka z malého zámečku v Bordeaux.... celý text
Přidat komentář
Z této knihy nejde nemít radost. Ať už má člověk jen malou chviličku, nebo trochu času navíc, vždy může kdekoliv otevřít a příjemně se začíst. A hlavně se k básním znovu a znovu vracet. Někdy jen pro chuť pobavit se, jindy pro potrápení hlavy, co že to všechno mohl chtít autor slovy říct, naznačit, vykřičet, pošeptat, ukázat či schovat.
Krásná poezie - moudrá i zábavná. Doplněno o krásné fotografie i obrázky. Pohlazení pro duši.
RECENZE: Erik Decimus + Richard Otec (et vice versa) – Pták na drátě
Není vždy jednoduché psát recenzi na prózu. Někdy má recenzent „problém“ najít něco k vytknutí, jindy marně hledá, zač by mohl pochválit. Ale přece jen – lze se zamyslet nad stavbou příběhu, zkritizovat dějovou linku, zpochybnit prokreslení postav, pochválit pointu… A když už všecko selže, můžete si postěžovat, že v textu třeba nebyly žádné přechodníky. Nebo že jich bylo moc.
Ale jak lze hodnotit poezii? Mám vůbec právo něco takového komentovat a posuzovat? Máte to právo vy? Má je vůbec někdo?
Kdo má tu odvahu zvážit, změřit a oznámkovat předivo myšlenek? Křehkou architekturu veršů? Kdo smí hodnotit básnivý opar slov? Kdo vtěsná do pár odstavců dojem, to chvění, jaké v něm zůstalo po přečtení?
Osobně si myslím, že tohle vše zkrátka možné není. Lze zvážit duhu? Změřit fantazii krejčovským metrem? Ne. Lze jen pokusit se popsat výsledný pocit, který zůstane jako třpytivý opar, když knihu odložíte.
Pták na drátě je bezesporu výjimečná publikace. Už tím, že se zde sešli dva mimořádní autoři. Tím, že oba jsou autory nejen textové, ale i výtvarné části. Tím, jaké péče se knize dostalo při výrobě. Úžasnou obálkou. A samozřejmě tím, že se dá číst z obou stran.
Ale to by bylo málo. To hlavní jsou básně.
Jak Erik Decimus, tak Richard Otec mají hlavní téma – lásku a ženu. Oboje ve všech polohách (a ty zase ve všech smyslech toho slova). Erotika je tu obsažena všude a neustále. A přesto tu není jediné ordinérní slovo, básně jsou moudré, něžné a – nestydím se použít to slovo – cudné. Ilustrace jsou mnohdy skutečně erotické, leckdy poněkd drsně načrtnuté, ale přesto neurážejí. Jen dokreslují neskutečnou řeč poezie, tak jako po božském jídle kapka hořkého digestivu.
Erikovy verše jsou pro mě osobně o stupínek srozumitelnější než Richardovy, naopak Richardovy fotografie se mi chápou snáz než Erikovy obrázky. Někdy. Ale jak říkám: je nezbytné chtít všechno chápat? Nestačí jen číst? Číst rovnou srdcem?
Oba pánové mají bezesporu obrovský talent, jak v drobném formátu básně sdělit mnoho. Velmi mnoho. Některé (zejména Erikovy) verše jsou v tomto smyslu až neuvěřitelné.
Umíte-li číst srdcem a chcete-li číst o lásce a jejích tisícerých podobách moderní, působivé a moudré verše, nesmí Pták na drátě ve vaší knihovně chybět.
*****
98%
4. října 2024
Moje úplně první seznámení v knižní podobě. Znala jsem jen z Fb stránek a básně se mi moc líbily. Připomínaly mi můj svět i moje hnutí duše. Něco tak důvěrně známého, bolestného, něžného,, Chtěl jsem se ještě jednou podívat zpátky . Nadějí se nadívat na okamžik krátký..."kdo někdy s přibývajícím časem tohle nechtěl zakusit?
,, Bojím se hlavy, že se točí?
Bojíš se zprávy v mých očích?
Bojí se srdce, že není v právu?
Bojím se , bojím, že ztratil jsem hlavu."
Tak jednoduché a přitom geniální...
,,Ptal se,zda ví,
jak obejít stáří.
Řekla:
DÁT SE,
PŘIJMOUT A VRÁTIT.
KÁT SE
A VČAS SE ZTRATIT.
Neubereš ani nepřidáš a na stolku vedle postele budeš mít...
Druhá část a Richard Otec to je vlastně takové mé přání. Jednou v náladě smutné jsem se dívala koho že mají moji přátelé v přátelích...
Richard umí vyjádřit přesně to,co máme hluboko v duši a vysoko v Nebi. Smutek a trýzeň a to cosi, co brnká a někdy se směje a někdy řve a pak pláče. Hluboké člověčenství, něhu až k pláči, střepy, co se zarývají a spousta otázek a odpovědi jen lehce naznačené... láska v té úplně obyčejné trýznivé podobě a Naděje...Navzdory...a Nebo právě proto...
,, Měním si definice
vítězství
povolených ztrát
co chtít nejvíce
co je štěstí
kolik mohu mít rád
jaká je cesta
kam by se dojít mělo
kdy začít
kdy přestat
aby to tolik nebolelo "
... všechny moje otázky...
,, ... sám a bez tebe
křičím do noci
že musím vykrvácet
pro ten pocit
co jsem nestihl dovyprávět
....
,,Z vášnivých nocí a dní
zůstal jen pocit
láska k ní
vůně čokolády
prášky proti bolesti
kdo co ztratil
nová rozcestí
čas,co svírá srdce jako kleště
my utopení v nás
necháš si mě ještě?
než rozpustím se na jazyku
nebo se jen spustím
znáš to, síla zvyku
z vášnivých nocí a dní
ještě dnes chci věřit
že TO nebylo poslední "
... stesk po lásce je přece pořád láska
Bonusem je obálka, která ve vás probudí touhu po životě a dobrodružství. Ještě jednou něco zažít, uvidět, ochutnat...
A krásné kresby a fotografie
Děkuju
Knihy Erika Decima mám rád.Jsou krásně ilustrované samotným autorem.Nutí člověka se zasmát ale i zamyslet.Ne jinak je tomu i u této knihy.Ovšem zde je navíc i malá změna protože polovina knihy je psána Erikem a polovina Richardem Otcem.Richardovu polovinu doprovází černobílé fotografie.Na první pohled jsou krásné ale mají i svou hloubku stejně jako Richardovi básně.Určitě v člověku zanechají stopu.V Erikově polovině knihy najde člověk i jeho krásné ilustrace.Jeho básně jsou místy velice vtipné např.Držkopád.Ale i k zamyšlení nebo poučení tak jako sám život.Dohromady tvoří kniha velice pěkný celek kde se oba autoři uprostřed protnou.Mohu ji každému doporučit.Protože život je sám o sobě dost těžký tak si ho můžeme trochu odlehčit pomocí takových pěkných knih.Držím oboum autorům palce ať to přes všechny těžkosti vydrží a píšou i nadále.
Mám téměř všechny knihy Erika Decima. Je to autor, který mi mluví z duše svými úvahami, povídkami, obrazy a básněmi. Sleduji (ošklivé slovo!) ho na FB už pár let a pokaždé si s velkou radostí přečtu jeho nový (ale i starší) post a pokaždé žasnu. Tolik moudrosti. Tolik nadhledu. Tolik k zamyšlení. Tolik srandy a chvály obyčejného lidského štěstí v jeho povídkách a úvahách. Jinou kategorií jsou Erikovy básně. Kam na to jen chodí? Ty verše mu snad diktuje sám Bůh. O lásce, o životě jaký je ve své nudné jednotvárnosti i zářivé kráse, o lidském konci, o smrti a o znovu lásce. "Kdybych byl láskou, za kým bych šel? Za citem? Za chtíčem? Spojením těl?"
Jednoho dne, kdy jsem si tak četla na FB jednu Erikovu báseň, objevil se v komentářích pro mě dosud neznámý Richard Otec. Nenapsal žádný komentář, ale rovnou báseň. Jako odpověď. Ale jakou! Tolik něhy a tolik života. Verše opojné jako mladé víno, jako zvětralé pivo, proflámovaná noc a ráno s morální kocovinou, láska a "pět kulek v bubínku revolveru, první je pro lásku, druhá pro důvěru"...
Najednou jsem si nedokázala vybrat z těch dvou, chtěla jsem číst oba.
Pak už jsem jen pásla po tom, jak si tito dva neuvěřitelně talentovaní muži sekundují, jak se předhánějí, jak si konkurují a přitom si tolik rozumí. To je v uměleckých kruzích tuze vzácný jev. Teď už nemusím po Richardových verších pást, protože tito dva bardi spojili své talenty a vydali společnou knihu.
Otvírá se ze dvou stran. Můžete začít z Erikovy nebo z Richardovy, jak libo. Dávám plný počet hvězd, jinak to ani nejde. Za básně, za kresby, za talent těch dvou, talent, jaký jen tak nepotkáte. Važme si jich a doufejme, že kniha Pták na drátě je první z řady, že další budou následovat. Verše v nich jsou jako živá voda, tak ať si je nenechají pro sebe.
Tohle je ryzí, nevyumělkovaná poezie, syrová, ale syrově krásná, navíc úžasně propojená s vizuální doprovodem, který je vlastně její součástí, pokračováním básně do nové dimenze fantazie. Originální, neotřelá, nesmírně působivá kniha, která nenechá žádného milovníka poezie v nezaujatém postoji.
Na tuhle knihu jsem se těšil jak malej. Erika Decima sleduju dlouhodobě, Richarda Otce jsem teprve objevil. Sbírka Pták na drátě je emočně, obsahově i vizuálně čímsi, co tady ještě nebylo. Možná to vypadá jako fráze, ale doporučuji - přesvědčte se sami. Dva básníci a malíři, dva ptáci na drátě, kteří se baví o čem jiném než o svých láskách. Erik Decimus na svém profilu ke knize napsal, že láska není žádná stepfordská panička sedící unyle pod kandelábrem kteréhosi zapadákova. Je to základní tvořivá síla. A přesně tím se oba básníci řídí. Každý píše jinak, tedy si na své přijde širší okruh čtenářů. Kniha že čte z obou stran, z jedné Decimus, z druhé Otec. Kniha je narvaná autorskými ilustracemi a fotografiemi. Takhle opulentní básnickou sbírku jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy,
Oceňují i malované předsádky, je vidět, že se myslelo na vše, jako tomu bylo dosud u všech knih Erika Decima. Richard Otec je pro mne objevem roku. Tenhle dvojhlas skvělé funguje. Doporučuji a dávám plný počet.
Docela dlouho mi trvalo než jsem poskladala, co bych chtela o knížce říct, protože hodnotit poezii nejde, buď vás osloví anebo ne, tak snad mi autor odpustí následující kostrbatý komentář.
Už když knihu prvně vezmete do ruky, zaujme vás kvalitou papíru a ilustracemi, které knihu provází. Pro někoho je to možná podradne, ale já mám rada knihy, když jsou nové, tak aby i papir byl kvalitni, jeho vůně dotváří atmosféru, když si u hrnku dobre kávy vezmete do ruky i skvělou knihu, ano, trochu klišé, ale co už….
Poezie je zvláštní dáma, pokud vás zaujme, tak s ni splynete, básně vám utkvi v hlavě, aniž byste si je musely pracně biflovat, jednoduše tam zůstanou, vynoří se necekane třeba při procházce se psem v noci, najednou se vám vybaví báseň “Ticho, je to presne tak, jak to autor popisuje, všude v noci až hmatatelné ticho a jste tam sami.
Ještě za dob studia na filozofické fakultě byl člověk zvyklý, ze díla autorů rozebíral a analyzoval, současnost nabízí ovšem jednu skvělou věc, pokud je autor milý člověk se smyslem pro humor, což autor teto knihy je, tak se ho můžete zeptat, jak některé veci myslel, co tím chtěl říct?! A víte, co vám řekne: “ Nehloubejte nad tím příliš, jen to vnímejte, není nutné vse analyzovat! A to je presne ono, nechci knihu analyzovat ani rozebírat, ani to neumím, chci jen říct, ze mě oslovila jako i předchozí díla autora, ze se k ni rada vracím a ze mi v některých situacích, co mě teď potkaly, se vybavil ten ci onen verš.
Chci poděkovat autorovi, ze píše a aby v tom pokračoval!