Půjdeme do Mů
Ivan Wernisch
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11359/bmid_pujdeme-do-mu-eOb-11359.jpg
4
39
39
Reprezentativní výbor z díla jednoho z nejoriginálnějších současných českých básníků. Ve sbírce jsou zastoupeny verše od let šedesátých až po současnost – přesně od roku 1965 do roku 1997.
Přidat komentář
Se světem Ivana Wernische se mi popravdě nepodařilo příliš propojit. Našlo se pár textů, které mě zaujaly a soustředěním na prchavý okamžik a hutností, stručností vyjadřování mi trochu připomínaly mého oblíbence Skácela (nebo možná i haiku), některé zapůsobily svou bezvýchodností, na druhé straně jsem se ale dost často ztrácela ve slovech, která mě minula bez toho, aby ve mně něco rozezněla, nesouzněla jsem s nimi.
Jako obrázkový deník..vyprávěný slovy. Je to nespoutané, nelítostné, groteskní i zoufalé.
"Zapadá slunce
a na ulici
chodci se zářivě
červenými obličeji
se míjejí s lidmi
temných tváří"
Má druhá sbírka od tohoto autora, ale znovu jsem mu nepřišel "na chuť". Sice krátké básně se čtou jedním dechem, ale o to jsou nesrozumitelnější, složitější. Verše oproštěné o rýmy se spíše přibližují k volnému verši, a tak některé básně spíše evokují drobnou prózu.
Místo slov elfosích slova básníkova. Cokoliv bylo by navíc.
*
Ivan Wernisch
VÍTR
Na stole
Bílý
List
A obálka
A žlutý
List
Se stromu nade mnou
A na tom bílém
I na tom žlutém
Můj stesk
Má zoufalost
Má naděje
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1965 |  Zimohrádek |
| 1992 |  Doupě latinářů |
| 1961 | Kam letí nebe |
| 1990 | Čím drží svět pohromadě |
| 1985 | Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl |
Můj první Wernisch. Bohužel jsem trochu zklamán. Jednoduše mám radši jiný typ básní, každopádně nezatracuji.