Pulchra

22.07.2023

tak já nevím, žánr u Škvoreckého nečekaný, nepobral jsem poslání, že by kreacionismus zaplavil už i Toronto?

mate mne spoustu nelogičností: například rozumím, že na "rajské" planetě, kde lidstvo nepoznalo hřích, tedy chtíč, tedy touhu, nevzniklo umění (literatura, malba, architektura...), protože žádný člověk necítí potřebu vyjadřovat krajní emoce, OK, ale za jakou příčinou tedy existuje hudba (samozřejmě jazzová)?

ne, Škvorecký neumí psát ženské postavy, jeho "hrdinky" jsou pouze rekvizity (s prominutím většinou pouze masturbační pomůcky) a - nemluvě o jalové vypravěčce - v této sci-fi novele dovedl svůj věčný model "ženská, která mi nechce dát" do dokonalosti = planeta plná dokonale krásných žen, které bez jakékoli vášně, touhy a prožitku rozkoše souloží pouze dvakrát, výjimečně třikrát za život, a to pouze za účelem zplodit potomka, který se ovšem vyklube z vejce, které žena brzy po oplodnění snese - mám brát tuto symboliku doslova???

závěr je jen na efekt, z hlediska pravidel žánru úplně mimo - v kontextu Škvoreckého známého "Desatera hříchů" v detektivkách se Mistr tentokrát utnul

30.12.2020

Škvorecký a sci-fi, koho by to napadlo? Ale v podstatě jde o jeho věčná témata: lásky, hudba (v níž nesmí chybět jeho nejoblíbenější nástroj) a samozřejmě zase lásky. Jenže v první řadě celou novelou zní autorovo porovnávání vzdálených starých časů s těmi novými, tolik jinými. Slyším, vidím a cítím životní zkušenosti člověka, který zažil svět východu i západu, války, revoluce i bouřlivé proměny civilizací ve dvacátém století, a svůj pohled na lidstvo jako by namaloval do tohoto dílka, které orámoval křesťanstvím a jako plátno mu posloužila vzdálená planeta.
80 % (zatím 15 hodnotících s průměrem 72 %).
…
Na to, že jsem měla doktorát z historie na slavné Miskatonické universitě, kde se pyšnili nejlepším ženským družstvem amerického fotbalu, zely mi ve znalostech povážlivé díry. Jenže stejně děraví byli všichni, co jsem je znala, studenti i profesoři.

21.12.2020

Martinovsky pojatá sci-fi.
Eduarda Martina jsem před třiceti lety četl moc rád.
Příběh je velice hezky vystavěn, postaven na křesťanství a bibli.
Ze stránek dýchá sečtělost a chytrost pana Škvoreckého.
Dějově nenáročné, filozoficky konstruktivní.
Závěr překvapí, ale je přísně logický a smutně nekompromisní.
Až se zdá k této sci-fi novele krutý.
Jistě ostuda, ale PULCHRA je první dílo od Škvoreckého, které jsem přečetl.
Ještě tento týden půjdu panu Škvoreckému vzdát hold k jeho lavičce na náchodské náměstí.
Minimálně za tento literární počin si jej plně zaslouží...

26.08.2018

Autor se s využitím klasických sci-fi prvků v kombinaci s biblickými podobenstvími zabývá vývojem morálních hodnot pozemské civilizace, vycházejících z křesťanského prostředí. Leč jak příběh sám, tak zamýšlené poselství mi připadají nedotažené, povrchní. Dávám zlatý střed.