Půlkacíř
Miloš Čermák , Karel Kryl
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191834/pulkacir-191834.jpg
5
171
171
V rozhovorech, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí, Karel Kryl bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho pohledu. Intuice velkých umělců je totiž stále budoucí.... celý text
Přidat komentář
Docela mi to změnilo názor na KK. Doposud byl složen z různých pohledů na něj a pocitů, které jsem někdy jen i letmo zachytil při hraní jeho písní. Rozhovor napovídá, jak to viděl Karel Kryl ze svého úhlu pohledu. Je to i dojemné. Byl mistr slova a věřím, že ve spoustě lidech dokázal probouzet skříňky nového poznání především svým inspirativním vystupováním.
Velmi dobře vedený rozhovor, kterým jeho autor zkušeně přivedl protagonistu, aby od-Kryl svou psýchu, a to pouhý rok před jeho nečekanou smrtí. KK je v něm takový, jakého jak si pamatujeme : permanentně naštvaný téměř na vše i na všechny, spravedlivě i nespravedlivě pranýřující, moralizující, často si odporující a nesmířený se světem, naivní, v lecčems až hloupoučký, přitom miloučký a náš - i když si to v posledních letech sám nemyslel. I v takto prozaickém vyprávění je zjevné, že jeho mysl byla myslí přecitlivělého a ublíženého poety typu 'urvu si srdce', a není divu, že ho osudově zradilo v tak mladém věku. Už za živa byl a navždycky zůstane tu a tam nedoceněnou, tu a tam přeceňovanou, ale přeci legendou českého folkového protestu vůči komunistické zvůli, která zvláště za oněch dob dávala českému (on by chtěl slyšet, že československému) národu naději.
Příjemný rozhovor. Esence Krylových názorů na život, vesmír a vůbec. Moc hezká je pasáž, kde charakterizuje některé známé osobnosti z někdejšího (i současného!) politického a kulturního života. Kniha je rovněž velkým přínosem pro všechny milovníky bulváru, neboť se zde dozví, kdy Karel prvně zasunul. Záměrně ovšem nepíšu, na které straně, protože milovníkům bulváru jistě prospěje, když se dozví i jiné, byť pro ně možná méně podstatné, informace.
Velmi profesionálně zpracovaný Čermákův rozhovor s velmi mimořádným českým básníkem a písničkářem, který měl tu smůlu (a zároveň i štěstí), že jeho témata byla z velké části ovlivněna nepěknou politikou minulého století. Takto také já, velmi mladý hodnotitel, vnímám jeho osobnost, která je v Půlkacíři perfektně zmapována, od oblíbeného mladíka až po stárnoucího muže, který říká nepříjemné věci. Jsem velmi rád, že jsem mohl do této jeho osobnosti proniknout alespoň skrze médium rozhovoru. Každá kapitola jeho života měla něco do sebe, dá se o ní přemýšlet, ale za mě velmi silná (možná i nejsilnější) je právě část o Krylovu v porevolučním období, o tom, jak rozbíjí vlastní pomník a jak kdysi populárního písničkáře lidé kolem něj dezinterpretují a dělají z něj mrzutou, nenávistnou figurku. Nechci tvrdit, že s ním mohu souhlasit ve všem, ale jeho situaci po revoluci, která snad byla něžná či sametová, bych mu nezáviděl.
Kniha napsána jako rozhovor mezi Karlem Krylem a Milošem Čermákem, protkána Krylovskou poezií.
Karel Kryl je moje srdcovka, proto mé srdce zaplesalo, když jsem knihu Půlkacíř našla v knihobudce. Až se nechce věřit, jak prozíravý Karel byl a už chápu jeho touhu odejít z této "svobodné" země. No a kapitola Kdo je kdo je jen třešnička na dortu - to jak přesně všechny definoval - vážně mi z toho běhal mráz po zádech. Jen by mě zajímalo, co by říkal dnes na Miloše Zemana a na to, že naší zemi vládne člen StB....
Už chápu, proč ho tolik lidí nesnášelo (nebál se mluvit nepopulární pravdu, kterou ostatní neviděli nebo nechtěli vidět). Měl skvělý odhad na lidi, u kterých se to projevilo širší veřejnosti až časem (Havel, Klaus, Zeman,...). Zajímalo by mě, co by říkal na lidi, kteří si ho berou v dnešní době do huby. A líbil se mi objektivní pohled Miloše Čermáka, který se nebál pokládat nepříjemné otázky a nebál se odhalit jeho slabší stránky.
Je mi 34. Přiznávám, že Karel Kryl - ať už coby písničkář, filosof, vlastenec, občan, umělec... mě po léta míjel. Až nyní, když kolem mne bylo obří "haló" s oslavami 30letého výročí "svobody" (uvozovky záměrem), jsem si řekl, že bych se měl o Karlovi dozvědět něco více. Věnoval jsem tak pár dnů sledováním YT s mnoha rozhovory, dokumenty, písněmi... a nakonec si i přečetl tuto knihu. A už chápu ten "kult osobnosti", který je s ním spojen. A o to více se stydím za to, že takovému člověku vzdávám hold, až když načínám polovinu čtvrtého desetiletí svého žití. Všechna čest Tobě, Karle! (Byl) jsi opravdový hrdina.
(Mj. jedna věc mne přeci jen rozptylovala - a to "jsi se" namísto "ses" v autorových otázkách.)
Od dětství jsem velkým milovníkem poezie Karla Kryla, a vždy mi byly blízké jeho názory a životní postoje. Půlkacíř je vlastně jakýsi komentovaný životopis, podaný formou otázek a odpovědí. Kniha je co do faktů poměrně bohatá, a jde o velmi příjemné čtení, i když leckdy o nepříjemných věcech. Těm, kteří se o Karlu Krylovi chtějí něco dozvědět, ale i těm, kteří na něho chtějí jen zavzpomínat, vřele doporučuji.Osobně se ji pokusím někde sehnat, abych se k ní mohl kdykoli vracet. A mnoho jeho myšlenek by bylo třeba vtlouct do hlavy především politikům.
Nanejvýš uspokojivé.
Je mi líto, že už tu není. Ale asi by byl ještě smutnější než si ho pamatuji z doby před jeho předčasným úmrtím.
mimoriadne zaujímavá kniha, kde Kryl až chirurgicky presne okrem svojej životnej púte okomentuje aj porevolučné diane a jeho osoby a "osobnosti" odporúčam
Hořkost komunizmu, exilu i porevoluční džungle. Básník, písničkář, kritik Karel Kryl. Ve jménu peněz a mamonu zase ryjeme držkou Karle...
Mimořádně zajímavý rozhovor s originální osobností. Krylova výpověď časem vůbec neztratila na síle, možná je to dokonce naopak a s odstupem času je Krylův příběh ještě působivější - nejen jako portrét geniálního textaře-básníka a inteligentního pozorovatele společnosti, ale i jako příběh československé společnosti a jejího proměňování.
Nejvíc mě asi zasáhla pasáž popisující polistopadový vývoj - Karel Kryl byl jeden z mála, který v té nadšené době „budování kapitalismu“ psal kriticky. Tehdy to mnoho lidí považovalo za zradu, protože převažoval černobílý pohled na svět ve smyslu „buď jsi s námi a nebo proti nám“ a kdo tehdy kritizoval nastupující politiky, reformy a rodící se styl života, tak byl hned zaškatulkován jako nepřítel. A Kryl si to tehdy opravdu slíznul. Mnozí se na něj dívali s despektem a podsouvali mu, že kritizuje novou dobu, protože není tak umělecky úspěšný a že čekal nějaké funkce a když je nedostal, tak kolem sebe plive. To se zdá zpětně hodně nespravedlivé, protože dnes bychom mu v mnohém dali za pravdu - viděl už tehdy to, co my vidíme až teď.
To je opravdu bolestný paradox - polistopadová doba měla být časem, kdy by si zasloužil radost ze života ve svobodě, ale byl zase zklamaný. A to jak mocenskou garniturou, tak (do značné míry) i veřejností.
Před časem jsem u hodnocení Magorových labutích písní přemítal nad tím, jak (a jestli vůbec) je možné při hodnocení oddělit osobnost autora a jeho dílo. U tohoto knižního rozhovoru to ale vůbec řešit nemusím: Karel Kryl je pro mě pětihvězdičková osobnost a kniha samotná je napsána velmi čtivě - tady není co řešit.
Knížka je velice dobře napsaná a všem, kdo ji neznají a chtějí se o Krylovi dozvědět něco víc, ji doporučuji. Pochopíte z ní, proč byl takový výjimečný písničkář a kde se brala ta naléhavost v jeho zpěvu. Mimochodem hrozně se mi líbilo jeho přirovnání - jako pampelišky :-). Byl básník a i v této knížce, která je psaná formou rozhovoru, to čiší z každé věty. Ale také zjistíte, že na konci života byl zklamaný - svojí vlastí, lidmi, dějinami, ... A už se nedozvíme, jestli vlastně neměl potřebu být neustále nespokojený.
Ale nedá mi to a musím přidat malou ukázku :-) :
"V té době jsem se také poprvé zamiloval.
Poprvé v Německu?
Ne, poprvé v životě. Zamiloval a miloval. Jako blázen. Přišlo to na mě pozdě, ale zato s ohromnou silou. Byl jsem okouzlen, psal jsem poesii. Měli jsme svatbu u opata Opaska. To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout...."
Jeden z našich nejlepších písničkářů. Řadu věcí předpověděl i do dnešních dnů.
Chybí TADY čím dál víc. A to nejen na poli hudebním. Nesmírně inteligentní člověk, jehož moudrost a znalosti mě neustále udivují a vize fascinují. Nedoceněná, nadmíru výjimečná bytost. Knížka je obrovským obohacením nejen duševním.
Kryl je bolavou jizvou Čechoslováků. Rozhovory s ním a posledních pár kapitol této knihy je toho důkazem. Definici Půlkacíře si musí každý vyložit po svém, a já po přečtení téhle knihy chápu Krylovu osobnost zas o kousek víc. Občas mi přišlo, že sám sebe podporuje v lítosti toho, co z něho politické a historické události udělaly, a míst se jakoby snažil před Čermákem omlouvat sám sebe, ale třeba se jedná o můj mylný dojem. V každém případě jsou rozhovory působivou, příjemnou, zajímavou, místy mrazící a místy temnou sondou do jeho života. Kniha, ke které se určitě ještě vrátím.
Souhlasím s větou, že Karel Kryl viděl dál, než ostatní a v tom je jeho velikost (i když byl vzrůstem velmi malý). Škoda, že mu nikdo nenaslouchal a každý ve své zaslepenosti a důležitosti nevnímal signály, které Karel Kryl vysílal a upozorňoval na to, jak se spousta věcí vyvíjí nedobrým směrem. Škoda, velká škoda, že už není mezi námi, ráda bych znala jeho názory na celou dobu po revoluci, moc jsem mu věřila a musím potvrdit, že on se opravdu nemýlil - více Karlů Krylů by bylo třeba mezi námi.
Byl to fenomén. Nesmírně inteligentní a důvtipný člověk. Jeho slova - texty odrážely nálady a dění ve společnosti. Byl pomyslným zrcadlem doby, do kterého se mnohý občan, potažmo politik..., neměl odvahu podívat.
Škoda jen, že v dnešních časech, zde nemáme takových osobností. Každopádně Děkuji za tuhle velice povedenou knihu.