Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177893/bmid_pulnoc-je-osamele-misto-P1E-177893.jpg
4
439
439
Osamělý domek na divokém pobřeží Essexu se stal dočasným azylem mladé londýnské spisovatelky Kate, která tu chce nalézt ztracenou duševní rovnováhu po rozchodu s milencem. Náhodný objev antického hrobu v přímořských dunách však vyvolá duchy pohřbených a síla jejich dávných vášní začne znovu působit. Ohrožená Kate i její místní přátelé čelí nebezpečí společnými silami. Zdá se, že řešením věčného tématu milostného trojúhelníku je i po staletích nezištná láska.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1995 , OldagOriginální název:
Midnight is a lonely place, 1994
více info...
Přidat komentář
Knížka splnila přesně to, na co jsem u autorky zvyklá a co od ní očekávám - prolínání dvou časových rovin a napětí. Toho bylo v této knize víc než dost, chvílemi mi příběh připadal až hororový, ale bylo to úžasné čtení. Knížku nebylo snadné odložit, protože napětí stále gradovalo a nenechalo čtenáře vydechnout. Konec byl trochu useknutý, po tak dramatických situacích mohl mít ještě pár stránek. Každopádně jsem si čtení užila.
Kniha, ktorej akcia určite nechýbala. Na rozdiel od viacerých podobných kníh akčný dej začína približne v polovici knihy a zdá sa, že rozuzlenie príbehu neostane na záver. Možno, keby kniha bola napísaná v kratšom rozsahu ako novela bolo by to čitateľnejšie. Mnohé scény si však boli podobné, do príbehu vstupovali nové postavy, až to miestami bolo príliš prekombinované a zbytočne komplikované.
Kniha byla velmi hezky napsaná a krásně se četla. Ale příběh byl poněkud zvláštní a trochu přehnaný. Aspoň, že o napětí nebyla nouze.
A od konce jsem čekala víc...
Tak uvidím jestli další knihy od autorky budou lepší.
V rané dospělosti jsem na knihách Erskinové ujížděla a měla skoro všechny z tehdejšího vydání v KK. S odstupem patnácti let shledávám, jak jsou všechny strukturou přes kopírák - prostě duchařina, zasazená jednou do středověku, jindy do starověkého Egypta, Říma... Nepostradatelné je více či méně zdařilé prolínání dvou časových rovin a charakter hrdinů, kteří přejímají chování a vlastnosti svých kladných i záporných předků. Psané velmi rozvleklým popisným stylem, přitom by stačilo méně. V "Půlnoci" se navíc ani nic závratného nestalo. Přesto mě něco nutí knihu si nechat, třeba zaujme budoucí generace v mé rodině jako kdysi mě :-)
První kniha od ní mě doslova upoutala a přečetla jsem jí na první dobrou, ale postupem času mě její tituly spíše nudí. Popisové scény jsou mnohdy moc dlouhé. Kapitoly trhají otravně děj a napínavý závěr je až moc rozvleklý. Myslím, že jsou lepší autoři, než Erskine. Ale abych jen nehanila, kniha je celkem zajímavá, historické vsuvky a popisy minulosti jsou velmi zajímavé. Jen ta současnost mě jednoduše nenadchla, její knihy se zkrátka až moc opakují.
I pro mě to byla první knížka od autorky - a rozhodně ne poslední... Zaujalo mě to prolnutí dvou časových rovin, a především ten napínavý styl vyprávění. Skoro bych řekla, že to bylo napínavé a mrazivé až moc - nejsem zase tak velká poseroutka ;), ale když jsem tohle četla v noci a sama v pokoji, vstávaly mi děsem všechny chlupy a pořád jsem ve vzduchu vnímala vůni zeminy! ;-D A přesně takové romány mám ráda - které ve mně "něco" zanechají, a je jedno, jestli tím něčím je nějaký hluboký prožitek, křeče v břichu od smíchu a nebo v tomto případě reálný, ledový pocit strachu ;).
Tak tohle určitě ano. A v zásadě celá Erskinová určitě ano. Tato kniha byla moje první seznámení s autorkou a i když jsem ji četla už hodně dávno, stále se mi vybavuje obsah knížky, takže za mně je to její "prim". Spousta jiných autorů je k ní přirovnávána, ale Erskinová je jenom jedna.
P.s. : její knihy asi nejsou úplně pro každého...zřejmě musíte být malinko "ujetý" :-)
Kniha naprosto super, díky té to knize jsem naprosto propadla autorce. Kniha je velmi krásně napsaná, přechody mezi realitou a minulostí, napětí v knize je od začátku až do konce.
Čteno dávno v pubertě a právě teď po letech. Čte se stále stejně dobře, kniha má úžasný děj, spád, zápletku, všechno je v báječné symbióze. Je to klasická Erskine, nic nového pod sluncem, ale člověk při četbě této knihy zapomene na okolní svět, jak skvěle vtáhne do děje.
Skvělá knížka...moje třetí od této autorky, a určitě ne poslední. Prvních sto stránek, mi přišlo sice málo poutavých, neustále se jen zatápělo, nosilo dříví a pilo kafe, ale pak se to rozjelo! Musím říct, že chvílemi jsem se ohlížela přes rameno , a mrazilo mě v zádech. Asi není nejvhodnější číst knížku když jste večer sami doma :-) .
Divoké pobřeží Essexu, osaměle stojící dům a mladá dívka, hledající duševní rovnováhu ... a máme hlavní kulisy příběhu, ... ke kterým tentokrát paní Erskinová přidala antický hrob ... probuzenou sílu pradávných vášní ... a nebezpečí ...
... ano, je to tak, že kulisy a hlavní linie příběhu jsou u paní Erskinové předvídatelné ... jsou spolu s měnícími se časovými rovinami příběhu, jejím „podpisem“ (vím o čem mluvím, přečetla jsem jich už docela hodně :-)) ...kdysi u první knížky mně její styl psaní zaujal a čas od času zatoužím se opět vrátit do známých kolejí :-) ... je to přesně ten důvod, proč beru do ruky další knížku téhle autorky ... já se na to vždycky těším :-)
... a přesto byl tento příběh trochu jiný ...víc zaměřený na současnost (což u knížek paní Erskinové není úplně obvyklé, většinou se hodně zaměřují právě na minulost, alespoň ty, co jsem četla) a současnost je jen doplňkem, dokonce jsem v některém z komentářů psala, že mě její historické linie baví víc než ty ze současnosti, ... u téhle knihy je to ale jiné, v tomto příběhu mně současnost naprosto sedla, bylo to přesně to pravé (známý styl) a přitom něco trochu jiného ... jakoby příběh „zabrousil“ až do thrillerového světa :-) ... a to mně opravdu příjemně překvapilo ... a bavilo :-).
Autorovy další knížky
| 2005 |  Žila jsem již před staletími |
| 2008 | Dům ozvěn |
| 2019 |  Strom duchů |
| 2014 | Nejtemnější hodina |
| 2017 | Spáčův hrad |
Knížka je poměrně dobrá a bavila mě. Autorka má i lepší knihy. Jednu hvězdičku dolů za to, že se děj dost opakoval (např. autonehoda). A druhou hvězdičku odebírám za konec. Přišlo mi, že kniha pořádný konec ani nemá. Děj je poměrně rozjetý, říkáte si, jak to hlavní hrdinové asi vyřeší a jak to s nimi dopadne a najednou je konec. Na říjen dobré čtení, poměrně mrazivá duchařina.