Půlnoc je osamělé místo
Barbara Erskine
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177893/bmid_pulnoc-je-osamele-misto-P1E-177893.jpg
4
435
435
Osamělý domek na divokém pobřeží Essexu se stal dočasným azylem mladé londýnské spisovatelky Kate, která tu chce nalézt ztracenou duševní rovnováhu po rozchodu s milencem. Náhodný objev antického hrobu v přímořských dunách však vyvolá duchy pohřbených a síla jejich dávných vášní začne znovu působit. Ohrožená Kate i její místní přátelé čelí nebezpečí společnými silami. Zdá se, že řešením věčného tématu milostného trojúhelníku je i po staletích nezištná láska.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1995 , OldagOriginální název:
Midnight is a lonely place, 1994
více info...
Přidat komentář
Moje první kniha od této autorky. Čekala jsem sice větší terno, na mě až moc duchařiny, ale napsáno velmi čtivě. Chvílemi jsem zatajovala dech. :-) Brzy se podívám po nějaké další knize od B.E. ;-)
Taková čtivá milá duchařina, nic převratného, neurazí, nenadchne, konec takový nijaký, čekala jsem trochu lepší rozuzlení. Jedna z knih, které člověk přečte a nikterak mu neuvízne v paměti. Oproti Žila jsem již před staletími neskutečný sešup do nižších sfér, nicméně i přesto na autorku nezanevřu a dám jí ještě šanci :-)
Po přečtení první knihy od autorky Dům ozvěn která byla úžasná, trošku zklamání. Je pravda, že Erskinová i v této knize dokázala velice dobře vyvolat napětí, tajemno a strach, ale kniha se mi hrozně vlekla. Měl jsem pocit že tam jen každá fůrt někam chodí, pije whisku a kouše se do rtu. Byt poloviční tak jde hodnocení nahoru. Rozhodně jsem na paní Erskinovou nezanevřel.
Pro mě dosud neznámý titul od Erskinové. Ale přiznám se, že po pár kapitolách jsem čtení nechala. Je to totiž pořád stejné. Ona vaří z jedné vody, jen mění postavy. Stále ta mystika, minulost, která se připomíná a straší nám hrdinky...už opravdu ne. Existuje vůbec nějaký její román, který by nebyl "na jedno brdo?" Nemluvím o psaní, psát ona dovede, to zas jo, proto hodnotím hvězdičkami.
Tuhle knížku jsem četla od autorky jako první a zřejmě i proto jsem byla příběhem uchvácená, děj se sice na můj vkus rozebíhal pomalu, ale pak jsem napětí skoro nedýchala a nedokázala jsem knížku odložit, dokud jsem nedočetla. Jak je autorčiným zvykem střídají se tu dvě roviny, minulost a přítomnost, oba děje se nakonec v napínavém závěru prolnou.
Aj pri čítaní tejto knihy ma sem tam zamrazilo. Hnusila sa mi predstava toho piesku a larvy. Ale odhliadnuc od toho je to dobrý dej.
Moje první zkušenost s autorkou a pocit z příběhu je tak nějak nemastný neslaný. Děj měl sice začátek, pak setkání s tajemnem, ale tedy se to tak nějak zaseklo, motalo dokola a konec vůbec nevyzněl... teda stačilo, aby přišla "velká voda" a všechno bylo zas oukej? Hm...
Od Barbary Erskine je to můj nejoblíbenější román, dokonce jedna z nejoblíbenějších knih obecně. Příběh - klasicky ve dvou časových úrovních, jedna ze starého Říma, druhá současná doba - je mistrně napsaný. Kdysi dávno jsem si knihu ze zvědavosti půjčila v knihovně a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Od té doby patří tato autorka mezi mé velmi oblíbené spisovatelky a hltám její díla. Možná je to subjektivní pocit, ale přijde mi od ní jako ta nejhororovější, celkem se divím, že zde je zařazena v žánru historického románu. Při čtení dlouho do noci jsem potřebovala na toaletu, všichni spali a živě si pamatuji, jak neskutečně jsem se bála všeho, o čem se v knize píše - hmatatelné zlo, hlína a červi na podlaze, práskající dveře... Asi kvůli tomuto prožitku je v mých očích Půlnoc tak vyvýšená a jedinečná.
Knihu jsem přečetla celou, ač jsem od toho čekala daleko víc. Stále se tam opakovaly věty dokolečka dokola typu ,,pojďme si dát něco horkého k pití, takhle osaměle jsem se ještě nikdy necítila ... aj.
Od paní Erskinové jsem už pár knih četla a vždy se mi líbily, ale abych pravdu řekla, tato knížka mě nezaujala a pořád jsem se ji snažila číst a čekala jsem, kdy mě chytí, ale bohužel jsem ji něco za polovinou odložila a už se k ní nevrátila. Děj mi přišel pořád na jedno brdo, pořádně se tam nic nedělo a přišlo mi, že tam jsou kolikrát zbytečné dialogy. Možná, kdybych vydržela, tak by mě konec knížky uchvátil, ale já už pár kapitol ani pořádně nevnímala, jak mě to nudilo, takže za mě nepovedená knížka. Každopádně na Erskinovou nezanevřu, jak už jsem psala na začátku, knihy už jsem od ní četla a líbily se mi, takže se budu těšit na další kousek od této spisovatelky.
Hned od začátku mě kniha chytla, hned jsem se do ní začetla, moc mě bavila, proto dávám 4*, ale od půlky už jsem čekala, kdy už bude konec, jak to nakonec dopadne...a ono se to točilo pořád dokola...no a ten konec taky trochu zvláštní...proto dávám o jednu hvězdičku méně. Ale jinak dobrá oddychovka, skvělý čtenářský zážitek :-)
Já se tedy přidávám na stranu těch nadšených. Pro mě jednoznačně nejlepší autorčina knížka. Napětí, tajemno a vzrušující počtení.
Mě zase knížka tak napínavá nepřišla. Snad jen ze začátku.Později mě spíš nudilo, když pořád někdo,někam chodil,lesem, v noci po tmě . Opakovali se scény -písek,červi,bouchání.... A nakonec to vypadalo jek nějaké ,,miniměstečko" než samota :))
Nebylo to nejhorší,ale Erskinonová má lepší knížky
Zde na databázi jsem se dočetla mnoha výstižných komentářů, že v té knize pořád jen někdo někam chodí, a to nejlépe v noci, pak tam omdlí, pak si v noci zas vyrazí jeho příbuzný nebo soused, aby tam toho prvního našel a sám se přitom poranil. A do toho druid, jeho milenka a Říman. A červy v umyvadle. Úkryt před světlem byl tedy o třídu výš, ale Půlnoc je osamělé místo taky není žádný brak, ačkoliv to má přiblblý název. Paní Erskinnovou si představuji jako starší dámu odněkud z těch tajemných krajin, s šedými vlasy po pás a v dlouhých, černých šatech. Pokud se za letního soumraku dokážete dívat do korun stromu a vnímat tu atmosféru (bez patosu a ezoteriky, prosím), tak si tu knihu přelouskejte.
Čtivá kniha, napínavá, vzrušující, jen mě kapku zklamal ten konec. Zdál se mi takovej...uspěchanej...něco jako to be continued...
pro mne nejlepší knížka od Erskinové, nemohla jsem se odtrhnout, napětím a občas i strachy jsem ani nedýchala - prostě úžasný horor, a to prosím tento žánr opravdu běžně nevyhledávám
Tuto autorku jsem dosud vůbec neznala, tento román jsem si úplně náhodou půjčila v knihovně. A jaké bylo moje překvapení, když jsem po prvotní nedůvěře zjistila, že autorka opravdu psát umí. Příběh byl zajímavý, prolínala se současnost s historií, knížka měla spát, přečetla jsem v podstatě během víkendu. A teď se chystám na další knihy této autorky:))
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Žila jsem již před staletími |
| 2008 | Dům ozvěn |
| 2019 |  Strom duchů |
| 2014 | Nejtemnější hodina |
| 2017 | Spáčův hrad |
Kniha stejně jako všechny které jsem od autorky četla byla skvělá. Chvílemi jsem se opravdu bála a číst ji po večerech úplně nedoporučuju. Moc mě bavila a libila se mi, poměrně mě však sklamal konec, od kterého jsem čekala něco trochu víc. Víc vysvětlení jak minulosti tak současnosti, zdálo se mi to ta trochu useknuté. To ale knize neubírá na zajímavosti...