Půlnoční historky
kolektiv autorů , Svetoslav Konstantinov Minkov , Marcel Černý , Konstantin Konstantinov , Čavdar Mutafov , Georgi Rajčev , Vladimir Poljanov
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248158/mid_pulnocni-historky-sg2-248158.png
4
4
4
Antologie bulharského diabolismu. Antologie obsahuje povídky i delší texty z dvacátých let 20. stol. pěti bulharských autorů, kteří vtiskli podobu bulharskému diabolismu. Tento literární směr, známý u nás z děl G. Meyrinka a H. H. Ewerse, se zabývá tajemnými, morbidními a hrůznými příběhy, ve své bulharské podobě zabíhá do grotesky a blíží se expresionismu. Knihu doprovází literárněhistorická studie.... celý text
Přidat komentář
Diabolický Marcel přitáhl nezkrotnou smečku z toho Bulharska, po Hruškovi další trefa do...
"Ve vzduchu je cítit pach karbolu a panuje zde takové ticho, že lze slyšet měkké kročeje smrti. Sestry v bílém se pohybují bezhlesně jako stíny a s tenkou skleněnou trubičkou teploměru v ruce snaží se nahmatat puls svým umírajícím chovancům. V tomto podzimním sadu působí jejich svěží a načervenalé tváře dojmem letního ovoce. Přicházejí lékaři. Odměřenými a sebevědomými kroky mizí ve zmrtvujícím tichu zdejších nesčetných pokojů. Obejdou jednotlivá lůžka s nemocnými, na chvilku se u nich zastaví a s přísným pohledem podají další instrukce ohledně léčby. Poté se opět navrátí do veselých ulic města a s sebou si v lékařské brašně odnesou i ono černé kaučukové naslouchátko, s jehož pomocí zachycují poslední vzdechy z prsou umírajících." Ukázka je z povídky Sanatorium S. Minkova.
Štítky knihy
antologie hororuAutoři knihy
Svetoslav Konstantinov Minkov
bulharská, 1902 - 1966 Marcel Černý
česká, 1974 Konstantin Konstantinov
bulharská, 1890 - 1970 Čavdar Mutafov
bulharská, 1889 - 1954 Georgi Rajčev
bulharská, 1882 - 1947 Vladimir Poljanov
bulharská, 1899 - 1988
V anotacích je kniha s těmito povídkami přirovnávána k Meyrinkovi, ale ta anotace není zcela pravdivá. Meyrink není ten, kdo napsal Diaboliádu, ale spíše autor smutně nostalgického pohledu na zaniklé židovské ghetto, na tajemná místa staré Prahy, včetně tajemných postaviček a jiných dimenzí... Blíže má jeho tvorba třeba k Perutzovi nebo našemu Urbanovi. Tyto bulharské povídky jsou ale spíše takové nahozené hrátky s čerty, občas dokonce přes temný základ podané s jistým ironickým odstupem. Zklamaly mne třeba pointy některých povídek, které vlastně ani pointami nejsou, a často i celkové zpracování. Nevím, jakou vinu na tom má překlad, protože v textu se objevuje - kromě naprosto mizerně čitelného fontu písma - i množství hrubých pravopisných chyb - třeba slovo "motlitba", fuj, kdo tohle pustil? Celkový dojem mám tedy rozpačitý. Nedostal jsem, co bych podle anotací dostat měl, což by ani tak nevadilo, kdyby náhradou člověk dostal něco propracovanějšího.