Půlnoční hora
Jean-Marie Blas de Roblès
Bastien je neobyčejný člověk. Pracuje jako školník jezuitského lycea, ale veškerý volný čas věnuje studiu tibetského lámaismu a duchovním cvičením. Straní se společnosti a žije osaměle jako skutečný buddhistický mnich. Jeho izolace ovšem skončí, když se do sousedství přistěhuje mladá svobodná matka Róza. Ta se o svérázného Bastiena začne zajímat a nakonec se rozhodnou, že společně odjedou do Tibetu. V daleké zemi však odhalí tajemství, jež možná měla zůstat navždy skryta. Brilantní román Půlnoční hora je podivuhodným svědectvím o duchovním hledání a zoufalé touze po vykoupení, které v mnohém připomene nejlepší prózy Hermanna Hesse. Jean-Marie Blas de Roblès je dokonalý v živých a barvitých cestovních záznamech stejně jako v úvahách o trpícím Tibetu. Nic v tomto románu není jednoznačné, je křehký jako padající listí. David Fontaine, Le Canard enchaîné... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , HostOriginální název:
Montagne de minuit, 2010
více info...
Přidat komentář
Útlá kniha, kterou hravě přečtete za jedno odpoledne, jejíž (nesdělené) sdělení však v mysli doznívá i po přečtení. Poměrně nenápadný a krátký příběh v příběhu, žánrově kdesi na pomezí (smyšlené ?) autobiografie, historické studie, mystifikace a duchovní pohádky pro dospělé, pokládá závažné otázky ohledně manipulace s historickou pravdou a lidského tíhnutí k nedostižným výšinám, stejně jako sklonu k podléhání iluzím všeho druhu.
Jasně, že na "tygry" to nemá, ale přesto pěkné čtení, které se čte skoro samo. Jak říká kamarád literát "žádný děj, který by tě rozptyloval".
Asi jsme si s autorem nějak nepadli do oka. Knížku jsem dočetla jen se setrvačnosti, pořád jsem neměla jasno, o čem že to vlastně je. Uznávám, že jsem asi čtenářský barbar. Ale tři hvězdičky dám.
Nenápadný stárnoucí školník Bastien pracuje jako školník v jezuitském lyceu, kde přesluhuje díky ochraně ředitele ústavu. Přichází nové vedení a Bastien musí odejít. Rozhodne se, že odejde na zimu do hor a tam tiše ukončí svůj život. Žije sám ve svém bytě jako lámaistický mnich, obklopen prázdnými bílými stěnami. Na chodbě jejich domu potkává Rózu s malým Pavlem. Dají se do řeči a Róze je starý pán čímsi sympatický.
Bastien doma pracuje na písečné mandale a rozhodne se uspořádat setkání pro rodiče a děti z jejich domu. Nikdo ale na pozvánku neodpoví, a tak Bastien přinese obálku s penězi Róze, aby si Pavlík vybral nějakou hračku. Róza pozvání přijme. To, že šlo o první Bastienovu návštěvu po 30 letech, si nechává pro sebe a ukazuje fascinovanému dítěti mandalu. Róza pak vypráví příběh o své matce, mučené za války gestapem, ale část pravdy zamlčuje.
Nabídne mu cestu do Tibetu a Bastien přijímá. Ve Lhase všichni potkávají Toma, francouzského učitele, který si sem už podruhé zajel z Číny. Píše se rok 1986, všude jsou Číňané, ničí tibetské kláštery a kolonizují zemi kvůli nalezištím vzácných drahých kovů. Bastiena, který ovládá východní jazyky, přijímají místní jako svého.
Jak tento příběh dopadne? Jaký osud přinese cesta do vzdálené země hrdinům tohoto příběhu? Tady navíc nepůjde jenom o samotný příběh, ale také o něco mnohem hlubšího…