Půlnoční knihovna
Matt Haig
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537857/bmid_pulnocni-knihovna-663768a7d8a1c.jpg
4
3797
3797
Který život je pro nás ten pravý? Každý z nás už někdy přemýšlel nad tím, jestli ve svém životě nemohl udělat něco jinak a kam by ho takové rozhodnutí posléze nasměrovalo. Nora Seedová takovou možnost dostane, když se ocitne v tajemné Půlnoční knihovně – ale ruku na srdce, měnit by s ní chtěl asi jen málokdo. Aby se tam totiž dostala, musela se ocitnout na prahu života a smrti, a to v jejím případě vlastním přičiněním. Nořin dosavadní život byl plný zoufalství a výčitek a jednoho dne ji pocit, že všechny zklamala a nikdo ji nepotřebuje, dovedl až k pokusu o sebevraždu. Nyní to však vypadá, že dostala druhou šanci, respektive takřka nekonečné množství druhých šancí. Půlnoční knihovna tápající ženě umožní odčinit hříchy její minulosti a vyzkoušet si nejrůznější alternativní životní role – stát se starostlivou manželkou, slavnou zpěvačkou, uznávanou filozofkou, úspěšnou sportovkyní nebo milující matkou. Záleží už jen na ní, jestli mezi tolika životními cestami dokáže najít takovou, která by ji dovedla ke štěstí… Románový bestseller se stal v roce 2020 vítězem ankety Goodreads Choice Award v kategorii beletrie. „Strhující čtení, plné vřelosti a humoru, které opěvuje moc knih měnit lidské životy.“ – Ian Critchley, Sunday Times. „Vize neomezených možností, nových cest, nových životů, úplně jiného světa, který je nám někde otevřen – to by mohlo být přesně to, o co v této neklidné a znepokojivé době stojíme.“ – Karen Joy Fowler, The New York Times.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
The Midnight Library, 2020
Interpreti: Petra Špalková
více info...
Přidat komentář
Klasická kniha o hledání smyslu života a následném vystřízlivění, kdy zjišťujeme, že nic není stoprocentně dokonalé. Milý příběh o vnitřním boji Nory Seedové ale poskytuje i trochu větší filosofický přesah. Z románu se nám stává určitá existencionalistická úvaha přinášející hlavní myšlenky tohoto filosofického proudu: život nemá smysl, musíme si jej určit sami a někdy není třeba mu rozumět, ale stačí ho prožít. Mám rád tento typ knih, poskytují možnost běžnému čtenáři nahlédnout do krás filosofie a ukázat mu, že ne vždy jde pouze o nesmyslné tlachání o ničem s použitím nesrozumitelných termínů. Podobně jako Sofiin svět mě také dílo přesvědčilo, že přečíst si něco od Heideggera, Kanta nebo třeba Thoreaua možná nemusí být úplná ztráta času.
Úžasné čtení, kniha se četla skoro sama a přečetla jsem jí za jeden volný den. Je vtipná, silná a má spoustu částí které bych nejradši podtrhnula zvýrazňovačem a četla si je opakovaně. Poselství je zde jasně viditelné, moc se mi líbily zmínky o filozofech. Místy se to trochu táhlo, člověk už věděl jistě, jak to dopadne, ale celkově nemůžu dát méně, než 5* a koupi této knihy bych doporučila snad úplně každému, zejména v těžších chvilkách.
Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Zvláštní, ale přesto skvělá :) Pochopíte až si sami přečtete.
Myslíte si, že by to mohlo být lepší? A co když by to bylo horší....
Velmi zajímavé téma, asi každý z nás řeší, co by bylo - kdyby... ale cca od půlky knihy mi to přišlo už nezáživné a směřující k tomu, co bylo jasné už na začátku..
Na knihu jsem se těšila, ale nemělo to takový ten wow efekt, jak jsem asi čekala..
Dávám 5*.
Bylo celkem jasné, na co hlavní hrdinka přijde, a i když nejsem tenhle typ, stejně to bylo fajn číst.
:-)
Nora žije v domnění, že její život je zbytečný a nedovede se postarat ani o kocoura. Natož, aby někomu vůbec chyběla. Autorovi se povedlo ukázat, jak mohou výčitky a deprese zamlžit člověku náhled na život a vnímání událostí. A také, že žádný život není dokonalý. Lehčí formou čtenáře uvede do této tématiky, ale nejde až do filozofické nebo depresivní hloubky. Proto mi kniha přijde dobře zpracovaná i pro někoho, kdo nemá náladu na filozofické rozbory.
Tolik opěvovaná kniha, těšila sem se na ni, ale asi jsem měla velké očekávání. Byla sem docela zklamaná. Nebavilo mě to moc, sice se to rychle četlo ale táhlo se to. Některé části byly vyloženě nudné, např. to kde na celou stránku popisovala co vše už vyzkoušela za profese. Hlavní hrdinka mě taky zrovna moc nenadchnula.
Námět byl super, ale provedení zas uplně ne. Nemyslím si, že bych si ji ještě někdy přečetla.
Půlnoční knihovna není kniha, ke které bych se ještě někdy vrátila nebo vyhledávala podobný žánr. Není sice úplně k zahození, ale přece jí k dokonalosti něco chybělo. Námět a myšlenka celého příběhu je velmi zajímavá a inspirativní (myslím, že převážně všichni, kteří ji četli, si z ní leccos odnesli), ale s hlavní hrdinkou jsme si zkrátka nesedly a navíc se děj více méně táhl. Nicméně zřejmě chápu, co většinu čtenářů na tomto románu fascinuje, ale za mě se kolem knihy dělá moc velké haló.
Moc jsem se na tuhle knížku těšila. Námět byl slibný a začátek taky, ale potom se to začalo táhnout a dost opakovat. Konec to trochu spravil a shrnutí myšlenky celé knihy na jedné stránce mi potvrdilo, že jsem poselství knihy pochopila správně. Ale bohužel se žádné wow nekonalo.
Kniha pro mě byla hodně filozofického charakteru, kdy si člověk nemůže pomoct a zákonitě musí přemýšlet i nad vlastním životem a všemi důsledky svých rozhodnutí. Vyčítáme si jednu volbu, ale nedomýšlíme veškeré detaily jejího dopadu. Konec se mi ale moc nelíbil, byl až příliš sentimentální. Nicméně stojí to za přečtení, obzvlášť pokud máte tendence k sebemrskačství :-D
(SPOILER) Prakticky od začátku je jasné, pro jaký život se Nora rozhodne (proč byste chtěli žít něčí jiný život? Byla by to trošku krádež a život s výčitkami, že jste to ve skutečnosti neprožili a máte přeci jiný charakter...) Chvílemi kniha vedla k zamyšlení, ale musím souhlasit s ostatními, že jsem se hlavní postavou nemohla moc ztotožnit, neboť mi u ni trochu chyběly ty ambice, cíle, důvod které ostatní přestřelené charaktery alespoň měly. Nápad dobrý, jen by to zpracování mohlo být kreativnější.
myslím, že pre mladšie ročníky je to celkom dobrá literatúra, pre mňa už to také cool nebolo. ale za prečítanie to stojí.
Půlnoční knihovnu jsem si chtěla přečíst už dávno. Měla jsem na ni samá kladná doporučení a skutečně jsem byla zvědavá, co na této knize všichni vidí. Přečetla jsem ji asi za čtyři dny v rámci společného čtení a musím říct, že jsem podobnou knihu už dlouho nečetla. A nebylo to úplně špatný.
Přestože mě od samého začátku hlavní hrdinka extrémně vytáčela. Ohromné návaly sebelítosti, nekonečná deprese, skrývat se před příležitostmi a pak si stěžovat, že nemá žádné příležitosti… opravdu mi pila krev. Jenomže ono to má pro příběh veliký význam a co si budeme nalhávat, možná se v některých situacích samy poznáme… možná právě proto mě první kapitoly doslova zvedaly ze židle. :-D
Co je ale důležité, Nora, hl. hrdinka se musí poprat, jak s nepřízní osudu, tak s vlastními pocity nedostatečnosti a marnosti, tak rozsáhlými, že se předávkuje prášky. Jenomže místo toho, aby zemřela, ocitne se v nekonečné knihovně. Potká paní Elmovou, kterou zná ze svého dětství a ta jí řekne, že se nachází na místě, kde každá kniha představuje možnou alternativu jejího života a ona si je může všechny vyzkoušet, případně v tom, který se jí bude líbit zůstat navždy. Tomu říkám příležitost! Jen si to představte!
Půlnoční knihovna je filozofické dílo, zamyšlení se nad smyslem života a povzbuzení, pokud procházíte (i když jen částečně popř. jen v některých situacích) podobnými stavy a pocity jako Nora.
Stránky vám budou utíkat rychle pod rukama, protože je příběh čtivě napsaný a kapitoly jsou většinou velice krátké.
Vše, co se mi na knize nelíbilo, se vždy časem vysvětlilo a ukázalo jako zcela záměrné. Hned několika dalším lidem jsem ji doporučila. Každopádně na mě asi nemá takový dopad, jaký by mohla mít na ty, kteří prochází náročnějším životním obdobím, depresemi nebo jinými podobnými problémy. Aktuálně se nacházím na jakž takž dobrém místě, takže mi kniha nedává tolik, kolik by mohla. Ale umím si představit, že by mě dokázala postavit na nohy, kdyby na nějaké náročnější období přišlo. Stejně, jako mi kdysi velice pomohl Alchymista od Paula Coelho (Btw jiné knihy jsem od něj nečetla, ale tahle jedna mě skutečně dokázala nakopnout správným směrem).
Takže pokud máte rádi duchovní literaturu, filozofii, knihy, které vás nutí k zamyšlení, ale zároveň se rádi skrze knihy prožíváte všelijaká dobrodružství, tak Půlnoční knihovna je ta správná volba.
Super téma, ale potenciál za mě úplně nevyužitý. Kniha se dobře čte, ale je to takový průměr, chvílemi jsem se nudila. Navíc Nora mi ani v jednom z životů nesedla. Mám rada knihy, které mi dávají kromě příběhu i něco navíc. Tady se to bohužel nestalo.
"Půlnoční knihovna" se mi líbila. Bylo to pohodové čtení, ale ne triviální. Trochu jsem se bála, jestli to celé nebude moc sladké nebo jestli to autor nepřehustí moudry, které chce čtenářům předat, ale ani jedno se podle mého názoru nestalo.
Je pravda, že někdy kolem poloviny mi začal průběh návštěvy každého života připadat schématický a trochu mě rozčiloval ten způsob kladení otázek, aby se hrdinka dozvěděla, kým v daném životě je. Jinak ale byla kniha čtivá a bavila mě. Nestrhla mě natolik, abych nedokázala přestat číst (vlastně jsem měla někdy dlouhé čtecí pauzy), ale je to fajn čtení.
Knížka je povzbudivá, závěr je "tak akorát" a myslím, že má potenciál potěšit úzkostné nebo skleslé lidi.
(SPOILER)
“Půlnoční knihovna” je filosofická kniha, která má možnost změnit vám život. Má možnost pomoct vám ho vnímat zase o něco jinak, lépe.
Kniha skrývá příběh o Noře, která se s vědomím toho, že se do života nehodí, že každý její krok v životě byla chyba, že je všem lépe bez ní a že v životě nemá co nabídnout, rozhodne ukončit svůj život. Na pokraji života dostane pak možnost vyzkoušet si ty životy, které mohla žít, kdyby se rozhodovala jinak. Kniha je zpočátku hodně depresivní a nečte se vůbec lehce, ale o to víc je tam pak cítit ten opak, tedy vděčnost za život a chuť žít. Nořino uvědomování si různých věcí o životě ve mně častokrát silně rezonovalo. Pochopila jsem, že člověk si neuvědomí, jak moc chce žít, dokud není tváří v tvář smrti.
Z knihy jsem si vzala tolik jako z žádné jiné za poslední dobu. Například, že k životu patří i ta bolest a všechny těžkosti, které se nám dějí. Že neexistuje žádný dokonalý, šťastný život – existuje jen život, který máme žít, ze kterého se musíme snažit vytěžit maximum, tolik, kolik nám okolnosti a naše aktuální vůle k životu dovolují. Že nemusíme životu rozumět, ale stačí ho žít. Že naším úkolem je být lidskými bytostmi, které se zodpovídají jen samy sobě. Že není naše povinnost žít podle očekávání a snů druhých. Že je v pořádku být v jistém smyslu sobecký.
Autor hovoří o významu maličkostí, o umění obyčejného bytí, o vděčnosti za to, co máme, protože vždy může být hůř. O potenciálu, který se skrývá v každém z nás. O tom, že nejvíc se učíme prožitky. Velkým tématem v knize jsou výčitky. Matt Haig si je moc dobře vědom toho, že snad každý člověk na planetě něčeho v životě lituje. Litujeme toho, že jsme se rozešli s partnerem, že jsme nevyužili nějaké příležitosti, že jsme něco odmítli, že jsme nezvládli některé situace lépe... zkrátka že jsme se nerozhodli v jistém okamžiku jinak. Jenže kdo ví, jaké rozhodnutí je vlastně správné? Kdo to určuje? Protože i nějaké na první pohled “špatné” rozhodnutí se může později ukázat jako to správné (pokud se nejedná o nějaký trestný čin). Jde o úhel pohledu. Život žijeme tak, jak v tu danou chvíli cítíme. Rozhodujeme se na základě aktuálních pocitů. Je trochu šílené uvědomit si, že i jedno naše rozhodnutí může nějak ovlivnit život někoho jiného – přesně jak to autor ukázal v Nořině příběhu. Všechno závisí na všem. Pokaždé, když se nějak rozhodneme, změní to výsledek, vydáme se na jinou cestu, do jiného vesmíru.
Myšlenky, které ve mně Nořin příběh vyvolal, bych sem mohla psát do aleluja. I když je to už pár měsíců, co jsem knihu dočetla, stále ve mně doznívá. Ničeho v životě nelitovat považuji za nemožné, každopádně můžu se na věci začít dívat z jiného pohledu. A pořád se to vlastně učím. Často si představuju, jak se má mé jiné já v jiném vesmíru, ve kterém jsem se rozhodla jinak. Představuju si, že někde na tom můžu být hůř (nebo že to horší teprve přijde) a snažím se být vděčná za to, co teď mám, protože to není žádná samozřejmost. To je vlastně první krok ke štěstí.
“Půlnoční knihovna” je kniha s úžasným, neotřelým nápadem a potenciálem, který autor využil na maximum. Opravdu se mu to povedlo a za příběh mu z celého srdce děkuji. Určitě se k němu ještě párkrát vrátím, až to budu potřebovat. Jednu hvězdičku ubírám za občasnou nečtivost a táhlost příběhu, jinak knize nemám co vytkout. Líbí se mi její rozmanitost, všechna poselství, nápad s knihou výčitek, mimo jiné i metafora s šachovnicí. Každý člověk (zejména kdo trpí depresemi nebo si teď prochází nějakým těžkým obdobím) si z ní vytáhne to, co zrovna potřebuje. Snad mu připomene, že v tom životě je i plno dobrých věcí. Že stojí za to žít.
“Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš.”
Nápad originální, konec předvídatelný, ale správný. Jen to nebyla taková pecka, abych se nedokázala odtrhnout. 3,5*
Naprostá bomba, kniha mě moc bavila (byla to první kniha od tohoto autora) a když už jsem se k ní dostala, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Moc mě bavil ten nápad s knihovnou a knihou Výčitek. To, jak Nora střídala životy a měla možnost si zkusit, jaké by to bylo, kdy se kdysi rozhodla jinak. Ostatně je to otázka, kterou si každý člověk (nebo většina) položil alespoň jednou v životě: "Co by bylo kdyby ... ." A ten konec knihy, tak ten byl naprosto úžasný, protože to nebyla žádná slátanina, ale vyústění všeho toho, co Nora prožila v jednotlivých životech a tak se nakonec rozhodla tak, jak se rozhodla. Celá kniha v sobě navíc nese i poselství, které by mělo čtenáři dojít.
Doufám, že další knihu, kterou budu případně od toho autora číst, se mi bude taky líbit a autor mě překvapí svým nápadem na téma.
Štítky knihy
sebevražda naděje deprese psychoterapie zklamání knihovny alternativní vesmír fantasy britská literatura alternativní realitaAutorovy další knížky
| 2022 |  Půlnoční knihovna |
| 2018 | Vězeň času |
| 2011 |  Radleyovi – Upíři odvedle |
| 2016 | Důvody, proč zůstat naživu |
| 2022 | Kniha útěchy |
Hrozně těžko se mi kniha hodnotí, jsem z ní dost rozpolcená. Téma “co by kdyby” se objevuje jako námět celkem často minimálně ve filmech (vyloženě jsem v tom viděla inspiraci v Srdcové sedmě a Já, jenom já). Zpočátku to vypadalo originálně a já doufala, že se to bude týkat celé knihy. Bohužel vše bylo až zoufale předvídatelné, překvapení nikde, vše dopadlo přesně tak, jak si člověk myslí hned od začátku. Všude je také spousta filozofických úvah a citací, ale pointa a poučení je extrémně primitivní a opět předvídatelné od prvních stránek. Já jsem prostě zklamaná, čekala jsem něco víc, něco hlubšího, co se mě dotkne. Ale poslouchala jsem jako audioknihu a vlastně jsem se nenudila a zajímalo mě, jak to bude dál.