Půlnoční povídky
Alexandr Placar
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84885/bmid_pulnocni-povidky-84885.jpg
3
13
13
Soubor hororových, strašidelných a gotických příběhů, v nichž jako postavy vystupují duchové, strašidla, upíři a jiná monstra ze záhrobní říše.
Přidat komentář
Některé povídky jsou čtivé, jiné jsou dost předvídatelné a na můj vkus se do některých snažil auto napasovat až moc tajemna a děsu. Ačkoliv mám toto téma ráda, kniha mě příliš neoslovila, tím ale nechci říct, že si čtenáře nenajde. A jména Karel a Milan pro vykradače hrobů zněly spíše vtipně :-D
Trvalo mi než jsem se do jednotlivých povídek začetla, kdyby byl styl psaní trochu méně barvitý, tak by to bylo mohem čtivější. Některé povídky byly dobré, jiné mě vůbec nenadchly. Kdyby jich autor dal méně a lépe propracoval konce některých jiných, bylo by to mnohem lepší.
Nuda,nuda,nuda. Knížku jsem pořád přeskakovala, až jsem se dostala ke konci. Příběhy byly nudné, nebyl tam žádný děj a nebyly ani strašidelné. Tohle už nikdy víc.
První kniha tohoto žánru, co jsem kdy četla ... a musím říct, že někdy mi opravdu běhal mráz po zádech :-)) Skoro se mi ulevilo, když jsem ji v knihovně vracela ... nicméně, to mě na ní bavilo. Fajné.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Půlnoční povídky |
| 2010 |  Tajemné Česko |
| 2008 |  Andělé: naši strážní duchové |
| 2006 | Holka proradná |
Musím netradične hneď na začiatku skonštatovať, že to bolo veľké sklamanie. Namotala som sa na zaujímavú obálku, na to, že mám rada zbierky poviedok, a ešte radšej hororové zbierky poviedok. No tu sa ťažko vôbec dá tento žáner priradiť.
Už keď som otvorila knihu a zbadala počet poviedok vs počet strán, vedela som, koľká bije. Pri takom množstve poviedok ich dĺžka vychádzala na 2, max 10 strán! Na takom malom priestore takmer nikto veľa vody nenamúti, to dokážu len naozaj nadpriemerne talentovaní autori, kde sa pán Placar bohužiaľ zďaleka nezaraďuje. Zopár z nich (ale naozaj len zopár) malo celkom originálny a zaujímavý námet, zvyšok bohužiaľ otrepané a opakované témy. Všetko sa tam deje o polnoci, za búrky, vetru, alebo hmly. Obsahuje to naozaj veľké množstvo klišé, ako napríklad vety "A potom sa to stalo!". To človek sa naozaj skôr pousmeje, než by mal byť napätý. Najdôležitejšie časti v príbehoch sú pritom odbité niekoľkými slovami, alebo preskočené. Tým pádom nebadať napätie, podčiarknuté je to častou úplnou nelogickosťou konania postáv, až si ťukáte na hlavu.
Bohužiaľ, autor stavil na kvantitu, namiesto na kvalitu. Prijala by som oveľa menšie množstvo poviedok (ktoré ani nejdem samostatne hodnotiť), a namiesto toho pridať obsah, postavy, proste dej! Veľká škoda.