Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251883/bmid_pulnocni-vlny-6511dfbe98ebd.jpg
5
437
437
Malazská Kniha padlých série
< 5. díl >
Po desetiletích válčení je pět kmenů Tiste Edur konečně sjednoceno pod vládou nesmiřitelného hirotského krále-zaklínače. Ale mír byl vynucen za strašlivou cenu – byla uzavřena smlouva se skrytými silami, jejichž motivy jsou přinejlepším podezřelé a přinejhorším smrtelně nebezpečné. Na jihu zatím rozpínavé království Leder, nenasytné a chladnokrevné, spolklo všechny méně civilizované sousedy. Jeho lid upírá lačné pohledy k severu na bohaté a vydatné země a pobřeží Tiste Edur. Zdá se, že pod dusivou tíhou zlata či ostřím meče Edurové musí padnout. Alespoň tak to předpověděl osud. Jak se blíží shromáždění, mající dojednat klíčovou smlouvu mezi oběma národy, probouzejí se prastaré síly. Nadcházející zápas dvou civilizací je totiž pouze bledým odrazem mnohem vážnější, prapůvodní bitvy – střetu se stále otevřenou ranou staré zrady a touhy po pomstě hluboko v srdci. Tiste Edur – lidé Trulla Sengara – věří, že nejtemnější touhy ducha přinášejí vlny od jihu a tyto vlny přicházejí o půlnoci… Válka a zrada, magie a mýty, to vše se střetává v této senzační páté kapitole úžasné Malazské knihy Padlých Stevena Eriksona.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2015
,
Talpress
Originální název:
Midnight Tides, 2004
více info...
Přidat komentář
Hodnotím zpětně - plný počet hvězdiček, jako předchozímu dílu. Oproti čtyřce se děj držel krapet při zemi, celkové tempo se dost zvolnilo. Mně to nicméně vyhovovalo - jelikož Dom řetězů byla náročná jízda, takže takto jsem dala hned 2 díly za sebou. Většinou si četbu Malazu prokládám, něčím méně depresivním. Já mám prostě tyhle 2 díly ráda - jsou v zásadě ucelené - 2 hlavní linie, pár drobnějších. Méně postaviček, nicméně lépe propracovaných, gradující uzavřený děj. Za mne super.
Tohle je prostě nepopsatelná nádhera, opět...Půlnoční vlny nás zavedly do nových světů a zase rozšířily již tak široký příběh..posledních 100 stran je opět totální emoční tornádo..už vlastně ani nemám slova chvály, vše jsem již zmínila u předchozích dílů..jen chci zmínit, že Tehola s Buggem prostě musíte milovat a když čtete konec, máte nad jejich přátelstvím slzy v očích...Půlnoční vlny jsou dalším skvostem Malazské knihy padlých a opět mi bylo velkou ctí..
Bugg: Já žádný nože nemám.
Tehol: Cože?A kde jsou všechny naše zbraně?
Bugg: My žádné zbraně nemáme, pane.
Tehol: Ne? A měli jsme je někdy?
Bugg: Ne.Dřevěný lžíce..
Tehol: Umíš s nima zacházet?
Bugg: Velmi dobře.
Tehol: Tak to je všechno v pořádku.Jdeš?
Tehol s Buggem měli perfektní dialogy a Erikson díky nim přinesl do série novou formu humoru. Kniha samotná skvělá, i přes počáteční zmatek, protože se přesunulo nejen místo děje, ale i čas, se kniha četla dobře a třeba Trull si mě naprosto získal.
Jak už u Stevena Eriksona bývá zvykem, zpočátku je těžké se v ději orientovat. Jakmile ovšem člověk pochopí, že je na jiném místě, s jinými hrdiny, trochu ho to uklidní, protože není třeba brát ohled na události předchozích dílů. Jinak ale klasika, kterou je autor proslavený - úchvatný jazyk, kvanta postav a spletité osudy prodchnuté dusivou atmosférou zmaru, což pouze nepatrně odlehčuje černočerný humor. Přitom těch sedm set stran textu nezdržují popisy či vysvětlivky, a čtou se prakticky jedním dechem. Tedy nepotřebujete-li pravidelnou dávku kyslíku.
Není jednoduché do Malazské Knihy padlých proniknout, ale o to těžší je pak přestat jí číst. Bezkonkurenčně největší cyklus v dějinách žánru, a to jak rozsahem, obsahem i přesahem. Rozhodně nejde o nic předvídatelného, přičemž každou knihu se vyplatí číst minimálně pětkrát. Můžete se to zdát jako dost nadnesené tvrzení, jakmile tomu však jednou propadnete, všechno ostatní vám už bude málo. Temná epická fantasy v té nejlepší možné podobě.
Jasná pětka... Podle mě zatím nejlepší, nebo druhá nejlepší kniha v sérii... Čitelné příběhy, gradace děje s přehledným koncem, konečně i víc prostoru pro Chromáka. Mě se dost líbila část s Tiste Edur a doufám, že v dalších dílech na to, jak to nyní skončilo v Lederu, bude navázáno... Mimochodem mě trochu zklamal obal - jestli si toho někdo z vás všiml (nebo mi to jen tak připadá), tak ti válečníci vlastně nedrží zbraně (oštěp/meč), ale spíš to vypadá, jakoby je měly přilepené na hřbetu ruky:-)...
Zdravím mám otázku, práve som skončil 4 knihu a som zvedavý ako to pôjde ďalej, len ma odrádza táto piata, píšete tu že je to niečo odlišné dokonca aj iný čas. Otázka je ci bude dejovo vadiť keď ju preskočim??? A pôjdem rovno na 6. Ďakujem
V tomto díle, se vyskytuje spousta a spousta filosofických debat a otázek a já nemám výtky! Otázky týkající se pojmu svobody, financí, vlády a vlastně života obecně. Tyto pojmy zná každý jeden z nás, ale kdo je schopen tyto pojmy definovat či vymezit?
Mimo tuto vsuvku, se příběh posouvá na velice svéráznou dvojici, kterou si musí oblíbit zkrátka každý. Samozřejmě mám na mysli Tehola a Bugga, kteří umí velmi překvapit...
A druhá velká dějová linka, týkající se, do této doby téměř neznámé rasy, Tiste Edur, kteří mě taktéž upoutali úplně novou kulturou a víme další střípek z historie celé této říše.
Avšak velmi mou pozornost poutá Chromý Bůh, jelikož zde hraje velkou roli, ale stále o něm nevíme vlastně nic, odkud je? Nebo vlastně jen, kdo vlastně je?
Samozřejmě to nejsou jediné dějové linky, jsme přece v Malazu, ale vypsat zde vše zkrátka nejde, už jenom proto, že zkrátka musíte číst dál.
Nový kontinent, nové postavy (kromě Trulla a Chromýho boha) a nový systém magie, zezačátku sem si připadal, jako když čtu Malaz od začátku, ale rychle sem se zorientoval a vychutnával si další příběh z Malazu. Hned ze začátku řeknu, že společně s třetím dílem se jedná o nejlepší knihu z první poloviny ságy.
!!!Může obsahovat spoilery!!!
Tiste Edur se objevili už v předchozích dílech, kde neměli zase tolik prostoru, proto se mi líbilo, kolik ho dostaly v této knize. Linka představila zajímavou kulturu této rasy a dala pár skvělých postav. Trull a Rhulad jsou zatím nelépe zpracované postavy ságy. Trulla, který mě ve čtvré knize zase tolik nebavil jsem si konečně zamiloval. Rhulad je na druhou stranu dosti rozporuplná postava. Chvílemi jsem ho nenáviděl, chvílemi jsem ho litoval. Udinaas mě ze začátku zrovna moc nebavil (někdy měl docela dost složité kapitoly). Stejně tak Seren mě moc nebavila, dokud nepotkala Rudou gardu, tito tvdí hoši tuto linii dost oživili...
Linii v Laderasu jsem měl ohodně radši. Ať už díky vtipné dvojici Tehol a Bugg, nebo zajímavým rozhovorům Bryse a Kuru Qana. Opravdu nejodpornější postavy knihy byly ale v Laderské politice a to ti na straně královny (Králova strana mi až tak nevadila). Princi a Královně jsem vážně přál smrt...
Obrovský plus má u mě fakt, že obě strany mají své klady a zápory a čtenář si může vybrat, komu bude fandit. (Za mě to byl rozhodně Laderas)
Finále bylo obrovské (jak už je v Malazu tradicí). Boj s Forkrul Assailem. Proběhnou velkolepé duely (Kuru Qan proti Hannanu Mosagovi, nebo Rhulad proti Brysovi). Odhalí se pár bohů. Z mrtvé Azathské věže se derou na povrch strašlivé bytosti. Scéna, kdy Chalas brání Tehola vlastním tělem a co následovalo, mě dojala.
Příběh z Lederské říše a kultůry tiste Edurů se mi velice líbil. Teholovi a Buggovi rozhovory byly nejlepší :D
Pomaly rozjezd ale pak uz luxus. :-) Nejvice me dostavali rozhovory mezi Teholem a Buggem. :-)
Celá kniha je nyní na jednom místě, proto byl prostor pro hlubší rozpracování postav a děje. Trošku jiné, než jsme zvyklí, ale o nic horší!
Fantastický závěr... jako obvykle :)
Čili 5* a jedu dál.
Jo a úplně mě dostávalo duo Bugg a Tehol.
Z první poloviny určitě nejlepší díl Malazské knihy Padlých.
Je trochu jiný než ty předchozí, jednodušší. Lederský kontinent na čtenáře dýchá starověkou atmosférou, snadno vtáhne do děje a nepustí.
V knize sice není nic tak epického jako bitva o Korál ve třetí knize, ale bitev je zato požehnaně, přibude taky na humoru a více poznáme Trulla Sengara, který je pro mě nejlepší postavou série.
A po finále je člověku pomalu líto, že se musí vrátit ke starým známým z předchozích dílů.
Tak to bychom měli, půlka z celé série Malazské Knihy padlých je za mnou a já nejsem o moc moudřejší než na začátku. Je to docela pochopitelné, když například tento 5. díl je naprosto samostatnou knihou, která s předchozími díly nemá skoro nic společného (no samozřejmě skrytě má, ale to se dozvíme určitě později).
Přesto mě tento díl bavil mnohem víc než předchozí. A to především z toho důvodu, že jak část věnovaná Edurům, tak část zaměřena na Ledeřany je velice zábavná a nemá prakticky žádná hluchá místa. I přesto, že se na pořádnou bitvou čeká téměř až na konec knihy. Tehol a Bugg jsou možná nejoblíbenější postavy, které jsem za těch 5 knih poznal, a doufám že se s nimi nesetkávám naposled. Byla by to velká škoda. Ale i další postavy byly napsané zajímavěji než v minulých dílech, jakoby Erikson až s pátým dílem dokázal postavy vykreslit tak, aby čtenáři na nich skutečně záleželo (to samozřejmě neplatí o paličích mostů, to jsou miláčkové od prvních vět první knihy).
Celkově mě kniha bavila (společně se 3. dílem) nejvíc a jsem ve velkém očekávání kam půjdeme teď? Kdo tam na nás čeká? Který bůh nám zase zkříží cestu a jaký bojovník nám proseká cestu davem, zanechávaje ulice zastříkané krví a žlučí z povolených svěračů...
Jo, proč ne. Na rozdíl od předchozích knih nečekaně přehledný děj i postavy - myšleno v dobrém (kromě ascendetnů, matek noci, jejich dědí, dětí jejich dětí, bratrů dětí jejich sester - v tom mám pořád bordel). Zase víme něco málo (opravdu málo) o tom bídákovi, Chromém bohu a více o Edurech, které jsem doteď nepovažoval za nijak významné. Nejlépe si mi četli pasáže s Teholem a Buggem - tady Erikson ukázal i smysl pro černý humor (opravdu jsem se smál ... a nahlas), kterého jsem si užil zatím jen ve Spratkovi. Konec stále překvapuje svými překvapeními - i když je čekáte. Teď mi došlo, už jsem vlastně v půlce.... tak s chutí do toho a druhý půl je hotovo.
"Pro koule mistra Kápě," zamumlal Kalený meč. "Kdy vyplouváme?"
Šurk Elalle pokrčila rameny. "Jakmile nás nechají. A kdo vlastně je mistr Kápě?"
"Pán smrti," odpovědel jí bílý válečník nepřítomně, "a opravdu má koule."
Všichni na něj jen zazírali. Tiste Andii jen pokrčil rameny.
V 3:26 ráno dočítané :) A opäť neviem inak, než Eriksona za jeho dielo chváliť.. v podstate tu už ale všetko bolo napísané v komentároch nižšie. Aj keď ma znova hodil do úplne nového sveta s úplne novými postavami a začiatok sa rozbiehal trochu pomalšie.. nakoniec sa to ale začalo stupňovať a pri závere som už ani nedýchal.. Znova máte ten známy trach o to, koľko vaších obľúbených postáv nechá Erikson v okamihu umrieť.. SKVELÉ!
Aj keď to písal takmer každý, musím spomenúť dvojicu Tehol a Bugg. Tiež som zažil pár trápnych momentov v MHD, keď som sa pri ich dialógoch nedokázal nesmiať. Lepšia dvojica už zrejme nikdy v MKP nebude.
Čo sa týka postáv, kapitola sama o sebe je Rhulad.. najprv drzý mladý bojovník, ktorého som moc v láske nemal, no na konci knihy som s ním súcitil.
V tom zmätku a choese z nového sveta a takmer vlastne všetkého nového, som bol vďačný za príchod Kaleného meča, ktorý so svojou kumpaniou vniesli do knihy známe pojmy a výrazy.
Už dnes večer otváram ďalšiu knihu a teším sa na staré známe postavy :)
Přestože se jedná úplně o jiný příběh a jiné postavy, čte se stejně skvěle jako ostatní. Navíc v této knize je moje druhá nejoblíbenější postava (Trull). No a pak samostatnou knihu by si určitě zasloužil Tehol. Jak jsem už psal u ostatních, nakonec to vše zapadne do sebe.
"Chceš, abych ti vyzvrátila i večeři? Uďelám to, protože představa, že do sebe přijímáš to, co bylo původne ve mňe..." - "Tělesné funkce jsou úžasná, dokonce smyslná věc. Dokonce i pouhé vysmrkání je možným zdrojem extáze, jakmile jednou pochopíš jeho flegmatické kouzlo." - vrchní vyšetrovatelka Ruket
"Musíme se bavit o sexu? Z toho tématu začínám být nostalgický" - Tehol
"Hlavně tu pokliď. Je tu strašný nepořádek" - Tehol "Jestli si najdu čas." - Bugg
"Myslím, že jsem ještě na nikom neviděl tolik jizev. Co vlastně děláš ve volným čase, Buggu? Pereš se se vzteklýma kaktusama?" - Tehol
"Kalený meči, jen se snaž udržet naživu co nejdýl - třeba umřou námahou." - Korlo
"Rozhovor s tebou rozhodně stojí za víc než s tím naparujícím se hlupákem, jehož vznešenost pochází pouze z faktu, že se na svět vyplazil mezi nohama královny. - cisár Tiste Edur
*******************
Budem trošku kráčať proti vlnám nadšenia ostatných komentárov. Tento diel sa mi páčil zatiaľ asi najmenej. Erikson nám tu predstavuje úplne nový svet a rasu Tiste Edur a Ledeřanov. Obe národy majú svoje plusy a mínusy a obom budete držať palce a nebudete chcieť, aby sa tieto národy stretli vo vojne, kde páchne surová a nespútaná mágia a stratégia generálov ide mimo. Celá kniha je taká komornejšia oproti prvým štyrom dielom, príbeh tu rastie pozvolna a nedá mi nenapísať, že občas som zachytil vatu. Niekedy kniha nudí, no keď začne baviť, autor prejde k inej postave a vy sa zase musíte rozbehnúť, než vás to začne baviť. Z postáv tu budete poznať vlastne len Trulla Sengara, ostatných cca 80 postáv je zbrusu nových, takže človek si za jednu knihu k nim urobí len horko-ťažko vzťah. Dvojicu Tehol-Bugg by ste si obľúbili už po jednom rozhovore, Šurk-Ublala-Konývka je sympatická trojica, bratov Sengarovcov som mal rád čoraz menej, hlavne Rhulada a neskôr to, čo sa z neho stalo a keby som mal ako Boh rozhodnúť, ktorý národ (z týchto dvoch) by som vymazal zo sveta raz a navždy, nevedel by som. Na konci ma dostalo, ako ľahko a jednoducho vie Erikson zabiť svoje postavy, ktoré si hýčká celých 700 strán. Zaujala ma nová rasa démonov menom Kenyll´rah aj severný kmeň Džhekovia, o ktorých som sa toho ale dozvedel málo. Linka s Kaleným mečom bola naozaj osviežujúca a priviala do nového sveta starý známy pach. Bolo naozaj krásne sledovať ten rozdiel medzi temnotou Edurov a humorom Lederčanov. Je pre mňa veľkou úľavou, že sa Erikson v ďalšej knihe vráti do známeho sveta so známymi postavami, pretože tento kontinent som si až tak neobľúbil ako napr. Genabakis alebo Sedmiměstí.
*******************
Na kamenité pláži se muž podívá na zem a vidí jeden kámen, pak další a další. Žena se podívá na zem a vidí... kamení.
Trull se díval, jak jí po lících stéká déšť, jako by svět plakal místo ní.
"Tento válečník mi ukradl smrt. Nyní ji já ukradnu jemu." - Kenyll´rah Šeřík
Trull došel k jednomu balvanu a posadil se na něj. Dal hlavu do dlaní a rozplakal se. Démon se po nějaké době postavil vedle něj a položil mu na rameno těžkou tlapu.
Moc se mi do pátého dílu nechtělo, a to hlavně po shlédnutí názvů postav, které jsou vesměs úplně nové. Pustil jsem se do čtení... A vůbec jsem nelitoval, ba naopak! Přestože Vzpomínky ledu jsou úžasné epické dílo, půlnoční vlny se mi četly mnohem lépe. A jsou zatím pro mě nejlepší knihou série (což se hádám ještě změní).
Narozdíl od ostatních dílů zde se děj rozjíždí od začátku a vydrží až do konce. Hluchá místa zde víceméně nejsou. A konec nešel přečíst jinak než na jednu ránu. Skvělá atmosféra, skvělý počin
Pozitivní je, že děj už se tolik nevleče jako v minulých knihách. Postavy nejsou špatné, ale obecně se mi líbily méně než ty v předchozích dílech. Trull je fajn. Tehol a Bugg ze začátku vtipní, poté stále méně a méně protože to začíná být trochu ohrané. Dost by mě zajímalo jak se dali dohromady. Šurk mi ze začátku přišla jako dobrý nápad, ke konci to už sklouzávalo ke klišé. Plus za Konývku. Kalený meč ok. Seren Pedac nudná, nezajímavá. Brys a Kuru Quan měli celkem zajímavé kapitoly.
Co se mi nelíbilo bylo království Leder. Ne kvůli tomu čím bylo nebo co dělalo, ale jak ho Erickson pojal. Na každé druhé stránce je nějaký monolog o tom jak je styl života Letheru zkažený a hnusný. A to nejenom od jejich nepřátel, ale ode všech, včetně vysoce postavených ledeřanů jako Brys a Kuru Quan. Tato jednostranost mě dosti zarazila, protože v této sérii je často nahlíženo na problém z více stran a úhlů pohledu a skoro nic není čenobílé. Ani Pannionské dominium nevyvolávalo u postav MoI (Vzpomínky ledu) takový odpor jako Lederas v této knize, což je přinejmenším divné. Přišlo mi, že prostě Erikson je vytvořil jako strawmen argument proti kapitalismu (vyhnat všechno ad absurdum a pak to kritizovat), bez nějakého dalšího účelu či myšlenky.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
V pátém dílu si řeknete, že se Erikson nejspíš zbláznil. Kompletní výměna postav a prostředí v rozjeté sérii... Co to jako...?! Jen geniální autor se odváží něčeho takového. V tomto díle se podíváme na zoubek Tiste Edur, dětem Stínu, prostřednictvím klanu Sengarů. V opozici proti nim stojí říše Leder, jejíž obyvatelé se neštítí vůbec ničeho a jejich systém dlužníků je velmi krutý. U obou stran jsou velmi barvitě zpracovány jejich společenské zvyky. Jako kdyby se jednalo o skutečné historické kultury. Tato kniha je opravdu jiná, taková temnější, mrazivější. Možná to tak připadalo i Eriksonovi, protože se poprvé objevuje duo Tehol a Bugg. Ehm, nechci nikoho připravit o brilantní zážitek. Prostě si to přečtěte! Jsou to jedny z nejlepších postav celé série.
Oblíbené postavy: Tehol Beddikt, Brys Beddikt, Bugg, Ublala Pung, Šurk Ellale, Seren Pedak, Trull Sengar