Ve stínu Rudé věže
Karolina Francová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/362858/bmid_ve-stinu-rude-veze-KSk-362858.jpg
4
65
65
Purpurová noc série
1. díl >
12. květen 2025, Česká republika, hlavní město Liberec. V údolí mezi dvěma horskými hřebeny se ve věčném rudém přísvitu rozkládá město. Krouží nad ním draci, v parcích hřadují harpyje a v ulicích loví hydry, gryfové a bazilišci. Na západě se na vrcholku Ještědu k nebi vypíná kdysi slavný hotel, který na východě již třináct let zastiňuje Rudá věž. Tyčí se na úpatí Jizerských hor do výšky půl kilometru, její koruna tone v mracích a její základy se noří do jediného zdroje magie na světě. Za jejími silnými zdmi určuje osud země temný mág. Zdá se, že nic nemůže narušit jeho moc a nikdo se mu nemůže postavit. Přesto se o to chce pokusit lovec bestií a nájemný strážce Nataniel Skalický. Přijíždí do Liberce s cílem magii jednou provždy zničit a zaplétá se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem Janem Renerem. Purpurová noc přichází...... celý text
Přidat komentář
Tak celá trilogie za mnou. Na přečtení mě nalákal prequel z povídkové sbírky Žena se lvem, a také mi krásně zapadla do letošní čtenářské výzvy. Jelikož jsme v Jizerských horách a Liberci strávili před dvěma měsíci úžasnou dovolenou, o to víc mě čtení bavilo a spoustu míst jsem dle popisu viděla před očima (to prostředí je opravdu kouzelné). Že mi autorčin styl psaní sedne, jsem věděla už po přečtení povídky. Z třetího dílu mám pocit, že by ještě nemusel být poslední a autorka si nechala otevřená zadní vrátka k napsání pokračování. A já bych ho určitě uvítala a ráda si přečetla.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Tak tohle... jsem nečekala. Ke knize (a tím i k autorce, o níž jsem neměla ponětí) jsem se dostala náhodou. Snažila jsem se vyhledat nějakou beletrii, v níž by figurovala Liberecká výšina, a přes vyhledávání pomocí štítků se dostala k anotaci. Ve stínu rudé věže jsem si v knihovně půjčovala s tím, že to bude taková bizardní kuriozita, ale už záhy si mne příběh zaháčkoval a již první večer po nějakých dvou přečtených kapitolách jsem při usínání přemýšlela nad světem, který Karolina Francová vytvořila. A to prosím přesto, že jsem z knihy z počátku nebyla nijak urvaná a přišla mi psaná hodně podrobně a natahovaně.
Obrovskou přidanou hodnotou pro mne určitě byly liberecké reálie, které důvěrně znám, takže jsem přesně věděla, kde se děj odehrává. I když bychom s ohledem na svoji adresu trvalého bydliště při Purpurové noci zařvali mezi prvními, koncept probuzení spící magie pod Jizerskými horami se mi líbil hodně i proto, že jsem lokalpatriot a k mnohem populárnějším Krkonoším jsem si nikdy nevytvořila stejně důvěrný vztah. (Dnes už jsou Jizerky přecpané turisty a hlavně cyklisty, ale s nostalgickou slzou v oku pamatuji časy, kdy tomu tak nebylo.) Myšlenka, že Liberec se díky probuzení magie stal centrem nejen České republiky, ale celého světa, byla také hodně zajímavá a kladla jsem si hypotetickou otázku, jak se na přičlenění okolních obcí asi v průběhu četby zatvářili čtenáři z Jablonce nad Nisou (a Chrastavy, ehm). Je znát, že autorka si s příběhem i jeho reáliemi v hlavě pohrávala dlouhou dobu (narazila jsem na rozhovor na Neviditelném psovi), protože měla promyšlený nejen dopad magie na každodenní situace občanů ČR, ale i na vztahy s okolními státy. V Janových politických proslovech nebo v činnosti PR agentky byl znát rukopis zralé autorky, která to se slovy umí a díky své profesi ví, jak to ve světě funguje, což knize přidávalo na věrohodnosti.
Samotný příběh a (zřejmě) milostný trojúhelník byl okořeněn dalšími motivy (kletba hlavní hrdinky, Janův / otcův démon) a i když některé scény na mne byly příliš explicitní a dětem nepřístupné, přijala jsem je a smířila se s nimi. (Zejména dokončení rituálu, kterým došlo k odemčení magie.) (V tomhle ohledu bych knihu doporučila spíše starším čtenářům, rozhodně ne žákům prvního stupně.)
Radek jako hlavní záporák měl silnou motivaci (nemohu se vyhnout srovnání s Lišajem z Kouzelné Berušky), ale jako samostatná postava v mých očích neobstál a jeho chování je v mých očích vysvětlitelné jenom šílenstvím. Nataniela jsem zprvu považovala za hlavního mužského hrdinu, ale - a tady si vůbec nejsem jistá, zda to byl autorčin záměr - postupně ho do stínu zatlačil jeho mladší bratr. Toho jsem dlouho Natanielovýma očima vnímala jako otcovu oběť a o to víc jsem si ze závěru sedla na zadek (a přitom to dávalo smysl). Jen neustálé uvádění jména v jeho původní formě, bez nějaké domácké formy, mi moc nesedělo, jsem zvyklá na samé Honzy, Jendy či Jeny. Kláře jsem na chuť úplně nepřišla, ani ne tak kvůli jejímu prokletí (které bylo místy popisováno hodně podrobně). Když si jej odmyslím, musím se ptát, čím je jako hrdinka vlastně výjimečná a co ději ještě přinese. (Mimochodem, podle propočtů jí v knize bylo nějakých jednadvacet? Nějak se mi nechce věřit, že v tomhle věku by ředitelovala školce.) Markéta a další postavy mne zaujaly svými zážitky o Purpurové noci, s ohledem na místo bydliště mě to vedlo k úvahám, jak by to asi probíhalo u nás. A nebo kdyby se u nás doma najednou otevřely Zlaté dveře... (Souvislost s říkankou mi došla o něco později a o to víc zasáhla.)
Zajímavé, co dokáže napsat člověk, do jehož profese bych to na první pohled neřekla ;-). Pokud by autorka četla můj komentář, ráda ji pozvu na kávu vyzpovídat, proč zrovna Liberecká výšina a Jizerky.
Magii jako takovou a její zákonitosti Karolina Francová moc nepropracovala nebo spíše nerozvedla. Co se výčtu nočních tvorů týče, přišlo mi, že tam jen chrlila nápady, co vše z kouzelných tvorů existuje, a je to škoda, protože s tím šlo pracovat mnohem hlouběji a promyšleněji. Moji zvědavost nejvíc probudilo Dasine, pasáže kolem něj mne zaujaly hodně a vyvolávaly ve mně hodně obrazů. Jen doufám, aby zůstalo Janovi nakloněné a aby tady nedošlo k nějaké zásadní roztržce... Na přehradu na Černé Nise už nikdy nebudu koukat stejnýma očima.
Zrovna z Liberce su, takže představa světa v područí magie vyvržené Libereckou výšinou mě fascinuje a pěkně děsí, no prostě jsem tu knížku musela mít. :-)
A jsem docela spokojená. Je to napínavé, všechno funguje; spíš než složitý příběh* se tu otevírá zajímavý svět, který je pastvou pro oči, i když ho proto doporučuji hlavně spoluobčanům ze severu.
*Vem to čert, budou další díly. ;-)
Za sebe mohu knihu doporučit. Příběh má mnoho zajímavých prvků, propracovaný systém magie a upřímně jsem zvědavá, co pro nás autorka připravila v dalších dílech. Přestože je děj naplánovaný pro celkem tři knihy, překvapilo mě, kolik se toho stihlo stát už v prvním díle. Podobný zvrat jsem čekala až mnohem později. Tím spíš to ve mně ale budí zvědavost.
Kniha má pečlivě propracované postavy s pochopitelnými motivacemi. Nechybí ani romantická linka, která pro mě celý příběh příjemně doplňovala. Jediné, co mi občas nesedlo, byly až příliš podrobné popisy toho, jak hlavní hrdinka trpí svým prokletím.
Upřímně během prvních stránek jsem si říkala, co to sakra má být. Sexuální prokletí, permanentně nadržená hlavní hrdinka, Liberec jako hlavní město a centrála magie, trochu mi to zavánělo slušným prů***.
Ale kupodivu to jako celek funguje. Je to originální, čte se to takřka samo, i když pár scén mi přišlo trochu přitažených za vlasy, tak se to v celkovém vyznění knihy dá snést. Pozitivně hodnotím postavy, ty mě opravdu bavily, byly zajímavé, měly charisma a fungovala mezi nimi chemie.
Nečekejte dílo natřískané dějem s jednou bitvou za druhou, Ve stínu Rudé věže stojí především na charakter a oné jinakosti/originalitě, je tam sice dost sexu, emocí a rodinných vztahů, ale naštěstí to není úplná telenovela. Vztahová linka mezi bratry byla poutavá a obzvlášť povedené pasáže byli mezi Janem a Dasine.
A jako patriot ze severu musím samozřejmě dát palec nahoru za Liberec! :)
Váhám s hodnocením mezi třemi a čtyřmi. Rozhodně se tomu nedá upřít originalita. Zasazení do Liberce je super, i když neliberečáci to asi tolik neocení. Celý autorkou popsaný svět kombinuje magické bytosti a kouzla s naším moderním světem velice dobře a má teoreticky obrovský potenciál pro další příběhy a pokračování. Některé magické praktiky jsou navíc poměrně zajímavě vymyšlené. V Rudé věži ale kupodivu nečekejte nic rozmáchlého. Příběh je spíše komorní záležitostí několika postav, zejména dvou bratrů. Verdikt: Sympatická a originální odpočinková fantasy. Rád si přečtu pokračování.
Když jsem knihu náhodou našla v antikvariátu, neváhala jsem. Dovedla mě k ní „prequelová“ povídka V mysli mojí vidíš stíny z Ženy se lvem, kde se objevuje PR agentka Elen. Poznáte tam blíže její osudy a motivace, přestože v knize je Elenina role v porovnání s ostatními překvapivě nevýrazná a upozaděná (možná se rozvine v další knize?), a také si z první ruky užijete Purpurovou noc bez ochrany lidského obydlí.
Co se týče Rudé věže, povýšení Liberce na pupek světa je překvapivě funkční (i když přespolní – třeba já – si popis zdejších reálií tolik nevychutnají), příběh čtivý, i když v jistých aspektech malinko předvídatelný, postavy správně (ne)sympatické – oblíbila jsem si především tajemné Dasine, pojetí magie zajímavé a originální. Jsem zvědavá, co přinesou další díly.
Knihu jsem si koupil na základě recenze v XB1 - občas si takto nějakou knihu pořídím, ne vždy ale kladná recenze znamená, že se i mně dílo líbí. Tento román mě ale nadchnul - výborná česká fantasy. Těším se na další díly, snad si udrží podobný standard jako první.
Zasazení do libereckých reálií mě pobavilo, ale kdo město moc nezná, zdaleka si to tak neužije. Kniha se dobře čte; osobně mám radši spíš bojovou fantasy a popisy Janových outfitů jsem přeskakovala, ale proti gustu... ;-)
I když autorka rozvíjí téma z Ariena, je to nejsilnější kniha, co jsem od ní četl, síla příběhu, styl psaní, hluboké filozofické zamyšlení, vše co jsem očekával se mi dostalo měrou vrchovatou a genialita autorky plně zazářila. Knihu lze jen doporučit a netrpělivě očekávám další díly!
Další skvělá kniha autorky, kterou jsem přečetla s nadšením. Rozhodně doporučuji všem, které uchvacuje barvitě vyobrazený svět magie tentokrát zasazený do Liberce. Hrdinové bojují s prokletími a temnotou tak poutavě, že už se nemohu dočkat druhého dílu.
Knihu jsem přečetla jedním dechem, tak jako ostatně všechny knihy od Karoliny Francové. Použití libereckých reálií mě nadchlo a knihu doporučuji k přečtení nejen Liberečákům. Rozhodně se nejedná o žádnou červenou knihovnu!
Karolina Francová žije v Liberci, a ačkoli město samo nehraje v příběhu tak velkou roli, jak jsem očekával, myslím, že zasazení děje do podještědí a Jizerských hor bylo dobrým nápadem. Vlastně celé pojetí magie je originální a zasazení příběhu do českých reálií dodává celé věci na autentičnosti. Postavy rozhodně nejsou černobílé a každá je něčím originální. Díky flashbackům je více méně vysvětleno vše, co dovedlo hrdiny příběhu tam, kde je čtenář zastihl poprvé a těch tři sta stran díky dějovým zvratům uteče jako voda. Navíc je příběh rozehrán tak, že se člověk prostě nemůže dočkat druhého dílu. Kdo však čeká epické bitvy, šermířské souboje či dračí letecké bitvy bude zklamán.
Purpurová věž nabízí komorní příběh, který staví především na vztazích a interakci několika málo postav v zajímavém a atraktivním prostředí. Jako první díl trilogie to rozhodně není málo a já jsem opravdu zvědav jakým směrem se Karolina Francová a její hrdinové vydají dál.
Purpurová věž nabízí komorní příběh, který staví především na vztazích a interakci několika málo postav v zajímavém a atraktivním prostředí. Jako první díl trilogie to rozhodně není málo a já jsem opravdu zvědav jakým směrem se Karolina Francová a její hrdinové vydají dál.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Ve stínu Rudé věže |
| 2016 |  Žena se lvem |
| 2008 | Věk mloků |
| 2016 | Konstantynův efekt |
| 2011 | Soumrak Camelotu |
Ve stínu Rudé věže je velmi příjemným čtením z nepříliš vzdálené budoucnosti, do níž vstoupí fantasy prvky magie. Děj je dostatečně zajímavý, postavy nejsou bezpáteřní a ploché, stránek je dost, aby kniha zabrala trochu času. Oproti předešlé knize od autorky navíc přibyl určitý příjemný pocit ze známého prostředí, který celé knize přidává na určitém šmrncu.