Purpurové řeky
Jean Christophe Grangé
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547051/bmid_purpurove-reky.jpg
4
567
567
Komisař Niémans série
1. díl >
Legendární francouzský thriller.
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
Voxi
Originální název:
Les rivières pourpres, 1997
Interpreti: Jakub Saic
více info...
Přidat komentář
Temný příběh od samého počátku, sice poněkud pomalejší rozjezd, ale brzy to dostane spád a rostoucí napětí, navíc doplněné temnou a mrazivou atmosférou a k tomu překvapivé rozuzlení. Prostě vydařený thriller, který měl všechno, co od takového příběhu očekávám.
Parádní, svižné a chvilkami trochu drsnější čtení plné akce a také zápletka je patřičně zamotaná. Pakliže si myslíme, že už víme, tak nastane překvapivý zvrat a napětí nepolevuje až do strhujícího konce. Dva policisté, kteří vraždy vyšetřují, jsou opravdu tvrdí a drsní týpci, a při sebemenším náznaku stopy po ní opravdu bezohledně jdou. Autor ale nezapomněl ani na poetické popisy krajiny, zasněžených horských masivů i řeky. Prostě výborný thriller, film jsem neviděla, knize dávám pět hvězdiček a doporučuji.
Plnokrevný (doslova!) napínavý thriller, bez chvilky oddechu, našlapaný dějovými zvraty, se sympatickými i když dosti kontroverzními vyšetřovateli a s rozluštěním, nad kterým jsem si chvilku nebyla jistá, jestli to Grangé vůbec myslí vážně.
Ale bylo to prostě skvělé čtení, mnohem lepší, než film podle knihy natočený. Bezvadné prostředí drsných hor, tajemství, mnoho let skrývané v jednom z jejich údolí a pachatel, který se mstí...
Doporučuji a dávám plný počet.
Brutální vražda knihovníka, uzavřená studijní komunita a těla vsazená do těžko přístupných míst uprostřed skal a ledovců a naaranžovaná do pozice embrya. Vše v malebném údolí francouzských Alp a nedaleko fiktivního univerzitního městečka Guernon. Purpurové řeky jsou strhujícím thrillerem, kterému k dokonalosti chybí jen strašně málo.
Grangé, stejně jako ve svých jiných příbězích, k sobě během vyšetřování připoutá zcela odlišné charaktery. Detektiv Pierre Niemans, agresivní policejní legenda s buldočí povahou, tady spojí síly s muslimským svéhlavým strážníkem Karimem Abdufem. Dohromady je svedou zdánlivě nesouvisející zločiny - vraždy, krádež ve škole a hanobení hrobky.
Knihu samozřejmě proslavil stejnojmenný film, Jean Reno je jako Niemans skvostný, na papíře však Purpurové řeky nejsou tak přímočaré, Grangého originální zápletka je o poznání komplikovanější. Nabízí se otázka, zda jí film ve výsledku nenabízí v konzistentnější a učesanější podobě, než někdy až zbytečně do všech směrů se rozbíhající předloha.
Stran těchto úvah jsou Purpurové řeky téměř čtvrtstoletí od vydání právem označovány za legendární francouzský thriller, když čtete Bernarda Miniera a sledujete kroky detektiva Martina Servaze, nelze si nevšimnout, jak Grangé tamější scénu nesmazatelně ovlivnil.
Moje první setkání s autorem. Má skvělý styl, pěkné dialogy, hezky popsané prostření, udržuje přiměřeně napětí a dokázal nerušeně spojit obě linie příběhu. Již dříve vícekrát použitý v jiných knihách hlavní motiv zápletky mi nevadil, spíše bych namítal její překombinování a nereálnost. Také závěr je trochu navíc, ale to mi nevadí, jdu číst druhý díl.
Miluju film a tato kniha byla bonbonek. Skvěle napsaná, napínavá, těžko se od ní odtrhává.
Za mě číslo jedna. Určitě si přečtu další spisovatelovi knihy. Díky.
Temné, drsné, s temnými a drsnými postavami, jak na straně vyšetřovatelů, tak na straně druhé. Občas až nemilosrdné. V době vzniku asi dost nevídané; plus za horské prostředí masivu Belledonne nad Grenoblem, za dvě samostatné linie, které se později spojí, za svižný děj bez přešlapování a za postupné logické rozplétání záhad, což dnes u obdobných thrillerů již nebývá pravidlem.
Ale! V závěru odhalená zápletka mi přišla z více důvodů hodně překombinovaná a nepravděpodobná, a to se většinou snažím věrohodnost v detektivkách příliš nezkoumat, jinak by si to člověk moc neužil… Ale tady už to bylo prostě na mě moc.
Tři až čtyři, nakonec tři plus.
Poznámka mimo hodnocení: Trochu rozpaky nad úplným koncem. Tedy vlastně ne nad koncem této knihy, ale nad pokračováním, které se vynořilo po dvaceti letech (pokračování filmu a seriál do toho nepočítám). Konec knihy, který jsem považovala v souladu s pochmurným rázem celé knihy za originální a přes tu tragičnost za povedený, se tím pádem dodatečně změnil. Pokud se tedy nebudeme tvářit, že bereme původní knihu tak, jak byla napsána…
Napínavý příběh se spoustou rovin, hledání totožnosti, a odhalování motivů hrůzných činů. Jsou oběti " oběti" nebo zločinci? Líbilo se mi použití dvou linií pátrání, které se nakonec spojí.
Film jsem viděla tak dávno, že si z něj skoro nic nepamatuji. Knížka se mi líbila opravdu hodně, všechno bylo dobře vysvětlené. Na to, že jde už o starší knížku, pořád stojí za přečtení.
"Dojdu k prameni purpurových řek.“
Film s Jeanem Reno jako komisařem Niémansem je můj oblíbený. Ale ve filmu mi stále něco chybělo, některým věcem jsem nerozuměl. Po přečtení, respektive poslechnutí knihy ve výborném podání Jakuba Saice, musím opět konstatovat, že kniha je mnohokrát lepší.
Díky knize jsem porozuměl pohnutkám hlavních hrdinů, proč a z jakého důvodu činí konkrétní věci. To mi ve filmu chybělo.
Je zde více propracovaná druhá dějová linie policejního důstojníka Karima Abdufa a hlavně propojení této linie s linií vyšetřování komisařem Niemansem.
Audioknihu doporučuji.
PS: Jelikož autor po dvaceti letech přišel s pokračováním, určitě si přečtu i knihu Poslední lov.
I mně se při vyslovení názvu Purpurové řeky vybaví Jean Reno v jeho ikonické roli, a tak jsem z knihy měla trochu obavu, že nebude dosahovat kvalit mého oblíbeného filmu. Ale zbytečně. Je to kvalitní detektivka s velice svižným dějem, rychlým spádem, přiměřeně komplikovanou zápletkou, křivdou sahající do minulosti a hlavně originálním a poutavým prostředím francouzských horských vesnic, izolovaných, se svébytnou komunitou. Čisté prostředí ledovců a průzračných bystřin špiní lidské zlo a zvrácené myšlenky. A na scénu zločinu vstupují nezávisle na sobě 2 neortodoxní vyšetřovatelé, každý na stopě svému případu, které se ale neočekávaně protnou a spojí.
Opravdu velice dobré čtení, jediné, co mě rozčilovalo, bylo velké množství překlepů a tiskových chyb, včetně špatného skloňování nebo úplně chybných slov.
Každopádně ale knihu doporučuji.
Film jsem viděla už před mnoha lety a moc se mi líbil. S odstupem mohu po přečtení knihy říci, že hlavními strůjci úspěchu byli Reno a Cassel, kteří si doslova ukradli celou mou pozornost a hlavní motiv byl ve filmu jen povrchně načrtnut. Je jasné, že se do hodiny a půl nemohlo vše vejít. Kniha je opravdu strhující čtení a vše je vysvětleno až s mravenčí důsledností. Zajímavý a neotřelý námět, dvě linie pátrání, které se protnou, hodně zvrácený motiv pracující s očistou rasy v uzavřených komunitách a odlehlých lokalitách. Jak vytvořit kombinaci dokonalého těla s dokonalým mozkem? Tolik motivů, tolik slepých uliček a strhující závěr. Moc dobré!
Tohle byl tedy jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy četla. Jsem ráda, že jsem se nikdy nedívala na film, protože potom již knížku nečtu a to by tedy byla opravdu velká škoda. Když jsem zjistila, že je pokračování, hned jsem knížku zakoupila a moc se na ni těším.
Ve filmu mi nebylo pár věcí jasných, tak proto kniha. Byla to lahůdka, napínavé, zajímavé, jiné prostě super.
V prostředí skal a ledovců jsou postupně nalezena v pozici embrya tři zmučená těla. Rituální vraždy, nebo dílo šílence?
Před x lety jsem viděla film a moc se mi líbil, takže jsem tentokrát sáhla po knize.. a spolu s detektivem Niemansem se vydala po stopách vraha. Přečteno během jediného dne, příběh mě natolik pohltil, že zkrátka nešlo přestat číst ;)) Konec mi vyrazil dech, něco takového jsem nečekala.
Film jsem viděla několikrát a tak jsem tentokrát vzala knížku. Nelituju, zajímavý příběh i zápletka, napětí po celou dobu. Oba vyšetřovatelé jsou navíc sympatičtí. Tím, že se kniha od filmu dost odlišuje, rozhodně doporučuji přečíst.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Purpurové řeky |
| 2022 | Snoubenky smrti |
| 2020 | Poslední lov |
| 2018 | Černá linie |
| 2010 |  Miserere |
Z knihy jsem hodně na rozpacích a všeobecné nadšení prostě nemohu úplně sdílet. Kniha je poměrně čtivá, nahodí nám 2 linky zločinu a 2 netypické vyšetřovatele. Linky se ve finále propojí a kniha dojde radostně do finále. Potud v pohodě. Ovšem šílená překombinovanost celého příběhu, to pro mě prostě bylo moc. Postav hromada, ale můj vztah k nim byl buď žádný nebo negativní. Nedávno jsem v jednom komentáři četl něco ve smyslu, že by si dotyčný už chtěl přečíst detektivku, kde je vyšetřovatel normální, bez démonů alkoholu, drog či jiných, ženatý a platí si normálně pojištění. Na tuto knihu mi ten výrok totálně pasuje, vyšetřující partička je plná temnoty a všemožných traumat a všeho prostě moc škodí. A vztah k vyšetřovateli, který brutálně někoho zabije nebo si jen tak pro formu šlohne luxusní auto, si prostě nejsem sto nějak vybudovat.
SPOILER: Konec byl opravdu překvapivý, ale nevím, nevím, na všechny ty zápletky s nerozeznatelnými dvojčaty mám prostě svůj nevěřící názor... A celá šílená konspirace, trvající desítky let, no jestli mě autor netahal nějak moc za fusakli...
Film jsem kdysi viděl, ale absolutně ve mě nic nezanechal, kromě toho, že byl napínavej a hrál v něm Reno. Tak asi na to po letech pod dojmem knihy kouknu.
EDIT: kouknul jsem a je to taky strašný, sice Renovi filmaři zmenšili index hajzlovitosti, ale zmatený děj a minimálně moje oblíbené otisky prstů dvojčat, atd atd... prostě tam všechno zůstalo, smutné.