Pusinka
Jacqueline Wilson
Beauty Puseyová opravdu není žádná kráska. Je úplně obyčejná a dost stydlivá, kdežto ostatní holky ve škole jsou sebevědomé a nafoukané. Mají za to, že její jméno Beauty (Kráska) je směšné a vymyslí jí přezdívku – Hnuska! Ještě horší než šikanování ve škole je ale věčné peskování a kritizování jejího otce. Beauty a její mladá hezká maminka žijí v neustálém strachu z otcových výbuchů hněvu. Ty může odstartovat třeba porušení jeho přísných domácích pravidel, nějaké „hloupé“ přání, jako třeba prosba o živého králíčka, nebo nechuť Beauty obléknout si na party šaty, které jí on sám koupil. Maminka ale Beauty miluje a stále vymýšlí způsoby, jak jí navzdory dusnu, které doma vládne, udělat radost. Společně objeví nové hobby – pečení pusinek – a tak vznikne i nová, mnohem lepší přezdívka hrdinky. Když Beautyina okázalá narozeninová party skončí fiaskem, její táta zuří ještě víc než kdy předtím. Chce to ještě Beauty s mámou snášet? Nebo si najdou způsob, jak začít nový a spokojený život?... celý text
Rodina Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
Cookie, 2007
více info...
Přidat komentář
první polovina mi ubihala neuveritelne rychle, ale druha mi to dost zkazila. Konec byl priserny.
sorry za takhle spatne formulovany komentar
I když mi teď téma knihy přijde hodně zajímavé a důležité, jako malou holku mě tahle kniha moc nebavila, což je vzhledem k tomu, že se jedná o Jacqueline Wilsonovou, hodně zvláštní. Ani nedokážu říct, proč - možná to bude tím přehnaně sladkým (stejně jako název knihy), téměř idylickým koncem? Těžko říct. Budu si ji muset přečíst znovu, třeba na ni změním názor a stane se jednou z mých nejoblíbenějších.
MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY
Tahle knížka se mi moc líbila. Jacqueline Wilsonová vždycky umí napsat takovou knihu, kde je zakompovaný smutek, radost, ale i poučení. Sice nevím, kolik Beauty bylo, ale odhaduji to tak na 11-12. Podle mě mohla mít trošku víc, ale ten věk vlastně nehrál skoro vůbec žádnou roli. Úplně na začátku jsem vlastně nevěděla, že to bude na téma domácí násilí, ale hned u druhé kapitoly to asi každému dojde.
Beauty jsem si hned na začátku oblíbila. Vážně nechápu, jak ji mohla většina holek soudit jenom podle vzhledu. Ale ty ostatní holky se vlastně jenom opakovaly po jejich kamarádce, kterou každý obdivoval - Skye. Stejně vůbec nechápu, proč za ní všechny holky běhaly. A asi musely mít problém samy se sebou, když Beauty pořád nadávaly. Ona přece za svoje jméno nemohla a za to, jak vypadá taky ne. Na začátku jsem si říkala, že to s tím jejím tátou přece nemůže být až tak hrozné, ale pěkně jsem se mýlila. Jsem moc ráda, že se Beautyina máma rozhodla, že od něj odejdou, protože jinak by to bylo pořád horší a horší. Jak byly vždycky na začátku kapitoly ty obrázky, tak jsem vždycky odhadla, že se stane něco úplně jiného, než bylo v té kapitole :D. Takže je fajn, že to bylo tak šikovně namalované, aby to nešlo poznat. Jak byla kapitola 12. (o té narozeninové oslavě), tak jsem si myslela, že ta oslava nevyjde, nebo, že Beautyin otec zas bude mít nějaký záchvat vzteku, ale bylo to mnohem horší. Za to, co udělal Dárečkovi mu to fakt nikdy neodpustím. Teď už ho nenávidím navždy. Při té kapitole se mi chtělo normálně trochu i brečet. Byla to fakt hrůza. Nechápu, jak se do něj Dylis (Beautyina máma) mohla někdy zamilovat.
No, a konec byl šťastný, jako vždycky :). A jsem za něj ráda. Za Dilly i za Beauty, prostě za obě jsem strašně moc ráda, že to dobře dopadlo. Sice nevím, jak to dopadlo dál, jestli na Dilly poslal Beautyin otec nějakou žalobu, ale já doufám, že ne a budu s tím i počítat. Mike mi přirostl k srdci a Rhona taky. Akorát jsem nepochopila, proč se prostě se Skye nepřestala bavit. Já bych se s takovým hnusným člověkem, co se posmívá ostatním teda nebavila.
Nechápala jsem akorát jednu další věc a to je to, jak Beauty vždycky odpovídala na ty Samovy otázky v televizi, protože jí přece nemohl pokládat otázky, když mluvil k dalšímu milionu dětem. Asi si to Beauty jenom představovala, jinak nevím.
Jsem moc ráda, že se to Beauty v tom Watchboxu povedlo a jsem ještě šťastnější, že Beauty bude mít svojeho králíčka a že se setkala se svým idolem. Strašně moc bych chtěla a strašně moc bych ocenila další díl, ale ten asi nebude. Ale byla to fakt strašně krásná a boží knížka a určitě si ji někdy zase ráda přečtu.
Růžová kniha o domácím násilí, malém sebevědomí, dětské obezitě a dalších nerůžových problémech. Opět skvělé.
Ten začátek by šel, ale potom mi to připadalo strašně přeslazené. Autorčiny knihy mně skoro vždy baví, ale u téhle jsem zívala. Začátek byl skvělý, ale pak už to šlo od desíti k pěti. Žádné zápletky, prostě nic.
Krásná kniha o despotickém otci. Velmi jsem s Beauty soucítila a četla jsem tuto knihu s ochotou a nadšením, i když byla pro mladší kategorii čtenářek a čtenářů. Skutečně není co vytknout.
Smutné vtipné,miluji J.W.,jen ona to dokáže takto mistrovsky zakomponovat.
Vždy se vcítím do role hl.hrdinky. :)
Beauty mi vždy zlepší náladu
Jacqueline Wilson je hrdinkou mého dětství a i teď, v 16-ti letech, si její knihy ráda přečtu. A zvlášť tuto jsem si opravdu oblíbila! :)
úžasná, jako každá od jW a navíc jsem si beauty hrozně oblíbila byla jsem smutná když jsem tu knihu dočetla, že už se o beauty nic nedozvím
Nad autorčinými knihami se nemusíte nijak zamýšlet. Každá kniha je o něčem jiném, stejně jako tahle. Představuje rodinné problémy, které vždycky skončí dobře. Nejlepší na jejích knihách je to, že se čtou úplně samy!
Zpočátku mě tahle kniha nijak neoslovila, ale když jsem se začetla, tak se to srovnalo. Autorka nikdy nezklame, ale přiznám se, že jsem četla poutavější knihy, než je Pusinka. Postavy u mě vzbuzovaly různé pocity; jednou lítost k Dilly a Beauty a jindy nenávist k Gerrymu. Stejně jako ostatní autorčiny knihy, musím i tuhle doporučit. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Vzdušné zámky |
2005 | Holka z popelnice |
2005 | Nejlepší kamarádky |
2004 | Půlnoc |
2002 | První láska |
Tato knížka byla úžasná.