Pusinky
Stanislav Rudolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423691/bmid_pusinky-css-423691.png
4
356
356
Knížka nás zavádí v této době na jeden z mnoha internátů u nás. Hlavní postavu zde vytvořila Lenka, na které autor poukazuje na problémy šestnáctileté dívky. Dan patří mezi ty chlapce, kteří jsou nerozvážní a občas i zalžou. Mezi hlavními postavami (Lenkou a Danem) vznikl velice upřímný vztah. Oba si myslí, že je nic nemůže rozdělit. Mají i stejné záliby. Avšak Dan náhle zradí a Lence nezbývá nic jiného než zamyšlení nad uplynulými dny.... celý text
Literatura česká Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno:
2018
,
Erika
, Městská knihovna (Praha)
více info...
Přidat komentář
Potřebovala jsem oddych mězi řadou detektivek, tak jsem sáhla po Pusinkách. V mládí jsem knížky Stanislava Rudolfa milovala, uměl zaujmout, jeho dívčí romány jsou nepřekonatelné. Dnes už se na Lenku dívám jinak, majetnická žárlivá husa. Ale jak bylo psáno tady v komentářích pode mnou, nejsem cílová skupina :-)
Stanislav Rudolf holčičí romány uměl, to se musí nechat. Moc se mi líbí, jak dokázal popsat prostředí učňáku, rodiny a kamarádek. Jsem sice už stará páka, ale zamlada jsem milovala Kopretiny pro zámeckou paní...
Nevím, jak by se mi to líbilo v pubertě, na knihu jsem padla náhodou až teď v knihobudce. Je napsaná čtivě a je dost tenká, takže to bylo rychlé čtení. Hlavní postava nebyla vyloženě kladná a často ani sympatická, ale myslím, že to ani nebyl účel. Těžce s ní mlátila puberta, na vztah s klukem se vším všudy nebyla připravená a taky to podle toho dopadlo. Že se s tím týpkem nakonec rozešli byl vlastně happy end. Mimochodem mě zaujaly mě popisy toho, jak to chodí na učňáku na cukrářku... Mám chuť jít vydrancovat místní cukrárnu.
Jsou knihy, které se dají číst opakovaně (Malý princ :-)), pak jsou knihy, které se dají číst v určité věkové hranici a Pusinky k nim patří. Jako náctiletá bych za ni dala všechno...
Pusinky jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě. Kdysi jsem je četla na základce a to několikrát. Teď po 25 letech mě Lenka tak vytáčela, že bych jí snad jednu flákla aby se vzpamatovala.
Pusinky jsem četla jako náctiletá. Díky čtenářské výzvě jsem si je přečetla znovu.
Pamatuji si jen to, že se mi tehdy líbila.
Teď, s hodně velkým odstupem a životníma zkušenostma, musím uznat že Lenka byla pěkná kráva.
(SPOILER)
Tak tato kniha mě opravdu zvedla ze židle... a vůbec ne v pozitivním smyslu. Mám pocit, že autor měl negativní zkušenosti se ženami a tak se jim chtěl trochu pomstít.
Lenka je absolutně nezajímavá postava, na které je opravdu těžké hledat nějakou příjemnou vlastnost. Uráží se, je neskutečně žárlivá, vůči svému příteli se chová majetnicky a neukazuje ani trochu pochopení pro jeho koníčky a povinnosti. Řekla bych, že to tak trochu vystihuje takový ten negativní stereotyp, který mají někteří muži o ženách. Autor se to ale ani nesnaží nijak maskovat, nesnaží se pátrat po důvodech jejího chování, nehledá na ni nic, čím by se dalo její chování ospravedlnit. Vrcholem je scéna, ve které Daniel Lenku znásilní, ale nijak se to dál neřeší.
Je mi jasné, že nejsem úplně cílová skupina, ale tohle bych opravdu žádné dívce nikdy nedoporučila číst.
Díky ČV 2023 a bohužel smrti autora jsem se přesně po 35ti letech znovu začetla do klasiky našeho dospívání. Za mne napsané moc pěkně, čtivé, ubíhá to a prostě se to takto stává...
Pamatuju si, jak jsem si v devětaosmdesátém pro Pusinky jela do PNS-ky na druhý konec města. Pak můj výtisk koloval po všech spolužačkách ( taky podle toho vypadá). Rudolf byl v mých -nácti hvězda. Všechny jeho knihy jsme hltaly, na každou jsme netrpělivě čekaly.
Teď jsem si Pusinky, asi po desáté, znovu přečetla. A pořád to pro mě má to kouzlo. Rudolf do holek prostě viděl, znal je, věděl, co se jim honí hlavou. Rozdíl mezi tehdy a teď je v tom, že tehdy jsem Lence fandila a chápala ji, dneska si říkám, že to byla hloupá husa. Ale to jsou ty zkušenosti a nadhled, který člověk v mém věku má.
V každém případě, Rudolf v mém srdci pořád to své místo má.
Tuhle knížku jsem četla jako dospívající slečna (a to už je hooodně dávno) a teď jsem se k ní díky výzvě mohla vrátit. Vybavuji si, že tenkrát se mi líbila. Dneska se mi chování Lenky vůbec nelíbí a tak mě vlastně nepřekvapilo, že vztah s Danem jí nevydržel. Knížka je i přesto čtivá a je to oddychovka, u které člověk zavzpomíná na své dospívání.
Nečekala jsem nic moc a bylo to fakt špatný. Ale pár dnů po přečtení jsem se přistihla, že přemýšlím, co asi dělají holky cukrářky, takže mě to asi bavilo :-) Jak už tu psali jiní, Lenka se chovala jako kráva. Našla si kluka a odkopla kamarádku. Ztratila kluka a byla hnusná na mámu i na kamarádku, které ji chtěly podržet.
ČV 2023 - Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022
Trochu bych upravila anotaci : Budoucí cukrářka Lenka nemá žádné záliby, nebo se o nich autor nezmiňuje. Natož aby měla nějaké záliby společné s Danielem, do kterého se zamiluje koncem prázdnin. A pokud nějaké měla, ve chvíli, kdy se zamilovala, je hodila za hlavu podobně jako své přátele. Lenka je ve vztahu k Danovi velice majetnicka - sama zdůrazňuje, že ho chce mít pouze pro sebe, postupně mu začne zakazovat jeho zájmy jako závodní sport, stýkat se se spolužáky - nebo spíš spoluzackami - a vlastně ho od sebe začne odhánět. Jejich vztah se nijak nerozvíjí, žádné společné zážitky nebo podněty, snad s výjimkou těch sexuálních. Když se s ní Dan nakonec rozejde, nezůstává Lence téměř nic, na čem by mohla stavět. Kniha by tedy měla být i varováním, na co si dát i ve velké zamilovanosti pozor.
Je znát, že cílovou skupinou jsou v tomto případě náctiletí, a proto si nedovolím knihu hodnotit, protože skutečně cílovka nejsem. :) Chování hlavní hrdinky je děsně nesympatické a nedospělé, což na jednu stranu k osobě pubertálního věku patří, na druhou stranu staršího (a životem trochu ostřílenějšího) člověka trochu deptá. V tom ale možná je smysl knihy. Škoda, že se v knize neudál žádný úplně zajímavý zvrat, protože v kontextu současné filmové i knižní tvorby působí kniha příliš obyčejně. Je ale vhodná k lehčímu, oddychovějšímu čtení.
Nevím v kolika letech jsem kdysi četla, ale určitě vím, že můj názor se rozhodně lišil od toho dnešního. Jiný věk, jiná doba, téměř nulové životní zkušenosti a zcela jistě jiný pohled na vztahy a svět kolem vůbec. Takže se teď asi hodnotit objektivně ani nedá.
Podobně jsme uvažovali i my na intru ještě v letech 2000-2003, jen nové s mobilem . Jedna z mých oblíbených .
Skvela, odpocinkova knizka. Hlavni hrdinka mi nekdy lezla na nervy, ale na druhou stranu jsem ji i chapala. Pan Rudolf dokaze skvele vykreslit prostredi sveta dospivajicich divek z obdobi 80. - 90. let. Ted uz je to asi jine :)
Marodím a myslím že kniha Pusinky je asi ta nejlepší do postele :-D nebudu myslet,budu jenom snít.
Vzpomínky na všechna poprvé,prví láska,sex, zklamání a bolest kterou holka cítí když je po ní.Máte pocit, že pro vás skončil život:-)
Nostalgie která mě vrátila v čase.
Retro příběh Lenky a Dana který se odehrává ještě před revolucí,bože vážně jsme byly takové střeva?
Žárlivost Lenky a její nesmyslné zákazy vůči Danovy mě braly dech ,ale možná je to už tím časem který prošel.
Nejsem vůbec přesvědčená ,že by se kniha mohla líbit dnešním náctiletým dívkám....někdy si říkám,když mluvím s vlastní dcerou ,že si myslí že jsme žili v jeskyních:-D:-D:-D.
Takže diky Stanislave Rudolfe za Pusinky.
Když jsem byla malá puberťačka, tak se mnou tato knížka docela zamávala. Je to taková vzpomínka na dobu, kdy jsem začala koukat po klucích, na dobu prvních nevinných lásek, na dobu kdy i "obyčejná" pusa byla milostné dobrodružství.
Štítky knihy
česká literatura první láska pro mládež pro dospívající mládež (young adult) dívčí romány
Autorovy další knížky
| 1973 |  Kopretiny pro zámeckou paní |
| 1977 | Nebreč, Lucie |
| 1989 | Pusinky |
| 1984 |  Milionová holka |
| 1980 | Něžně háčkovaný čas |
Jako pro puberťáka pro mě měla tahle knížka lehce erotický nádech, dostal jsem se k ní ale tak, že autor občas chodil na naše gymnázium a povídal si tam s holkama, vyprávěly mu své příběhy a on se tím inspiroval. A mě to v průběhu četby začalo vadit, začalo mi to připadat divný....A pak už jsem od Rudolfa nikdy nic nečetl. Jinak, jako příběh vlastně o ničem. Taková dobře napsaná zbytečnost.