Putinova válka

01.11.2024

Mám ráda knihy zpravodajů ČT a i tato se mi líbila. Nebylo to lehké čtení a rozhodně se nedá zhltnout najednou. Musela jsem si jí dávkovat.

13.04.2024

Děkuji za tuto knihu, autoři jsou odvážní lidé.

24.03.2024

ČT má reportéry na Ukrajině nepřetržitě od začátku invaze, díky čemuž přináší bezprostřední postřehy a příběhy, které přibližují válečnou realitu daleko lépe, než rutinní zprávy o dobytých vesnicích a ztrátách na životech a technice. Velmi dobře funguje i knižní podoba ve formě kroniky, zachycující dění v roce 2022. Z něj sice Ukrajina vyšla pobořená a s nespočtem uprchlých, zabitých a zraněných obyvatel, avšak s narovnanou páteří jako hrdá země, která se ubránila snaze Moskvy o bleskovou "speciální vojenskou operaci" a instalaci loutkové vlády. Nepovedená invaze v očích Ukrajinců zbavila Rusko aury neporazitelné velmoci a sovětskou mentalitu podřízenosti vystřídalo odhodlání zbavit vlast okupantů. Zaujaly mě dva konkrétní vjemy z války. David Borek v dubnové reportáži z okolí Kyjeva popisuje, že vůní války pro něj je "intenzivně štiplavé aroma borovic, rozštípnutých explozemi granátů" v lesích kolem satelitních městeček jako Buča a Irpiň, kam se lidé z metropole hojně stěhovali a dnes jsou synonymy masakrů okupantů na civilistech... Pavel Polák si pak při červencové návštěvě Oděsy všímá, že zvukem války pro něj je "nepříliš hlasité kvílení sirény", která se rozezní ve všech městech v trajektorii každé rakety vystřelené Ruskem. Jenže zní pětkrát denně půl roku, lidé už neběží hned do krytu a dál se koupou v moři (ač je plné min). Nerozvážnost? Snad ano, ale "lidé se i v nejhorších podmínkách pokoušejí žít dál, protože nic jiného jim nezbývá". Válka nakonec znamená hlavně hodně tvrdé práce pro všechny - vojáky, zdravotníky i novináře, kteří se ocitají v nebezpečných a emočně vypjatých situacích. Jen pár dnů předtím, než si Michal Kubal pořídil památné selfie po rozhovoru s prezidentem Zelenským, byl svědkem pohřbu dvouletého chlapce, jenž zemřel pod troskami domu zasaženého ruskou raketou... Knihu obohacují i pohledy na válku z "domovských štací" zpravodajů v Polsku, Německu, Izraeli či Turecku. Karel Rožánek pak doplňuje ponurý obraz Ruska se zmanipulovanými volbami, zatýkáním a strachem z mobilizace. (8/10)

21.12.2023

Tahle kniha se mi vzhledem k tématice nečetla dobře, musela jsem jí prokládat jinými žánry, protože to opravdu není četba na dobrou noc. Práce autorů-moderátorů ČT je obdivuhodná, důsledně profesionální. Každý z nich má svůj styl, ale celkově podávají stejně autenticky syrové svědectví o tom, co je to válka a jaké má dopady zejména na obyčejné lidi. Ve svých reportážích, budou, bohužel, mít možnost zřejmě ještě dost dlouho pokračovat.

17.12.2023

Z pravidla je radost sledovat odborníka u práce. V tomto případě je radost ta poslední emoce, která by vás při čtení této knihy napadla. Dlouhodobě razím názor, že novináři veřejnoprávní ČT jsou u nás elita a tato kronika mě v tom utvrzuje.

U zpráv často zapomínáme, že reportáž je regulérní literární útvar. Papadopulos mě velice překvapil, Kubal pak naprosto odrovnal, ale všichni autoři jsou profíci, kteří za svojí nebezpečnou práci zaslouží veliký respekt.

Některé kapitoly jsou kvalitně zpracovaný faktický popis, další až akčně dobrodružné, v některých prosákne i trocha toho cynického humoru a několik jich je silně emotivních.

Ty posledně zmíněné bylo opravdu těžké číst.

16.12.2023

Souhlas s Christo, opravdu hodně toho, co jsem v knize četl, jsem si pamatoval z reportáží. Samozřejmě je super se dozvědět i věci ze zákulisí a co se děje kolem, ale stejně jsem to asi čekal trochu původnější. Jinak je ale sepsání prvního roku války očima reportérů chválihodný počin a nezbývá než před nimi za jejich práci smeknout.

17.10.2023

Po besedě s Jakubem Szanto jsem si přečetla knihu. Je to chronologicky záznam události na Ukrajině. Je tam vidět skvělá práce všech reporteru a kameramanu. Místy nebezpečná ale velmi přínosná. V dnešní době dezinformaci a "únavy" z války je třeba připomínat lidem co se děje kousek od nás. Jinak skvělý a nezlomny ukrajinský národ, který dennodenně prožívá všechny hrůzy války.

05.10.2023

Výborný počin, před odvahou zpravodajů i dosavadním přístupem České televize smekám. Snad důraz na zpravodajství z ruské agrese na Ukrajině vydrží i za nového ředitele. Plný počet ale přesto knížce nedám. Přece jen úroveň jednotlivých reportáží dost kolísá podle autora i podle námětu. A některé ikonické momenty prvního roku války mi tu chyběly.

17.09.2023

Jsem hrozně vděčná reportérům České televize, že tuto knihu napsali. Doufám, že se dostane k hodně lidem. Brala jsem to jako něco důležitého si o válce přečíst a nezavírat oči a být v těchto věcech vzdělaný a kniha mě nezklamala. A ano - není to hezké čtení, ale jsem ráda, že jsem knihu přečetla a mám svým způsobem pocit, že mě trochu "udržuje v realitě"...... člověk (nebo alespoň já) přeci jen otupí, ale takhle to nějakým způsobem má v sobě živěji a je schopen občas třeba pro Ukrajinu něco udělat, podpořit ji a podobně..... Díky!

26.05.2023

Další skvělý počin reportérského týmu České televize, který stálo za to číst, i když to leckde bylo dost těžké čtení.

Obzvlášť popis začátku války ve mně oživil to, co jsem zhruba týden před startem invaze prožíval. Zhruba po tuto dobu jsem se v noci budil a kontroloval Twitter (co taky jiného pro superaktuální zprávy), a vždy po aktualizaci tweetů jsem ihned usínal s jistým uklidněním, že "ještě ne". A snad nikdy. Ale po Putinově projevu jsem si říkal, že jsem asi hodně naivní.

Datum 24. února 2022 nikdy nezapomenu. Na ten den jsem se těšil, měl jsem zaznamenat zatím největší kariérní posun a dost dlouho jsem se na ten den chystal. Když jsem někdy po půl páté ráno už asi potřetí tu noc kontroloval aktuální tweety, ze mě spadlo jakékoli pomyšlení na spaní. Stál jsem u ČT24 s telefonem v ruce, aktualizoval informace a fakt mi nebylo dobře. Ani sednout jsem si nemohl. S trochu apokalyptickou vidinou budoucnosti jsem jel dotankovat auta a uhranutě jsem střídavě zíral na televizi a posouval Twitter pro nové a nové aktualizace. Ten den, stejně jako asi tři následující, jsem se mohl jen těžko soustředit na cokoli jiného než na to, že v Evropě je válka. Ten hajzl to fakt spustil. Na ceremonii, které jsem se odpoledne účastnil, jsem byl fyzicky, duchem ne. Jeden ze členů vlády k nám tehdy prohlásil, že "máte štěstí v neštěstí, protože začala válka a já musím do Sněmovny". Tohle pro mě bude asi navždycky poměrně přesná definice toho dne. A spousta lidí sledujících mezinárodní dění bude, stejně jako 11. září 2001, navždycky vědět, co dělali a kde byli, když Rusko napadlo Ukrajinu.

Obdivuji všechny válečné reportéry za jejich odvahu a smekám před nimi. I když bych byl nejradši, aby kniha jako tahle nikdy nevznikla, jsem rád, že zůstane mementem toho, jak totalitářský egoistický tyran bez skrupulí napadl svého souseda a věřil, že se zhroutí jako domeček karet ve větru. Ale hlavně také mementem toho, že nic takového se nestalo, a že právě tento krok byl jednou z příčin vzniku moderního ukrajinského národa, ke kterému do jisté míry vzhlíží celý západní svět.

02.05.2023

Vynikající dílo. Při čtení se mnou cloumají všemožné emoce, občas si musím dát přestávku a popřemýšlet o právě přečteném. Je to ještě lepší kniha, než jsem očekával.

19.04.2023

Moc hezky napsaná kniha. Raději bych sice byla, kdyby nebyla žádná válka a kniha by tedy ani nemohla vzniknout. Je to poutavé čtení, každý reportér píše trochu jiným stylem, někdo více, někdo méně zajímavě. Celkově je to ucelený pohled na ten hrozný konflikt. Líbilo se mi, že autoři popisují i svoje pocity, obavy, potíže...

18.04.2023

Bez debat to nejlepší co zatím bylo vydáno ...nejenom, že téměř za rok toho ještě není mnoho, ale i proto, že to píší lidé, kteří svojí práci umí...ztráta jen jedné hvězdy a to, že jsou často popisovány příběhy, které známe z reportáží...čekal jsem snad více "zákulisních" informací (co nemohlo být na obrazovce, více podhalit nepříliš známé věci válečného reportéra atd.)...