Putování duše aneb metafyzická zdravověda
Peter Richelieu
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17117/putovani-duse-aneb-metafyzicka-zdravoveda-17117.jpg
5
22
22
Kniha popisující sedm úrovní posmrtného života. Vypravěčovi zemřel bratr ve válce. Jeho zoufalství bylo tak ohromné, tak všeprostupující až svou duchovní silou povolal indického mudrce. Mudrc vypravěče provede sedmi úrovněmi posmrtného života. Od první, kde se uhnízdily duše nejnevyvinutější až po sedmou, kde dlí duše nejstarší. Mladší duše se musí převtělovat a dostávat se po smrti na vyšší úroveň. Kniha je sice fiktivní, vymyšlená autorem, ale má velmi pozitivní energii. Pokud vám někdo umřel a jste z toho zoufalí, tato kniha má tu moc vám ulehčit.... celý text
Duchovní literatura
Vydáno: 1993 , Bollingenská věžOriginální název:
A Soul's Journey, 1988
více info...
Přidat komentář
Věřit je dobré, ale vědět je víc! Opravdu velice povzbudivá kniha. Kdo má zkušenosti s astrálním cestováním ví, že tohle je ta cesta, kterou člověk celý život hledá. A on jí také zažívá dennodenně, když večer sní. Je třeba si to uvědomit. Procitnout ve snu. Ráno si zapisovat poznámky.......
Úžasná kniha. Plná zajímavých informací, pokud jim věříte. A pokud ne, tak je to zajímavý příběh.
Nevím, zda to co je v knize psáno Je pravda.To se dozvím až po smrti. Je to zajímavá , poučná kniha. Já jí věřím ....a o to tady jde.Nikdo z nás neví , co je mezi nebem a zemí. To co pan Richelieu napsal , má hlavu a patu . Proti jiným teoriím o reinkarnaci, je tohle velmi pochopitelné. Prolíná se tam křesťanství i budhismus .V knize je i hodně z psychologie.Osobně se domnívám , že je to jedna z nejpovedenějších knih o posmrtném životě . Věřím ,že tak nějak to bude ....astrální duše, reinkarnace, očistec...Kniha mi pomohla překonat smrt pro mne důležitého člověka. Vím,že se ted má dobře a že občas mne obejme tak , jako to dělával dřív. Děkuji za pohled na druhý břeh .
My lidé si musíme asi stále vymýšlet nějaké alternativy. Jako bychom se nedokázali smířit s vlastní konečností. Že jednou prostě zaklapneme a pak třeba nebude nic. Nikdy! Nebo bude? Možná. Nevím...
Sám s tím mám problém. Netroufám si zatvrzele tvrdit, že teorie v knize je pravdivá, ani že jde jen o výmysl lidské fantazie. Nějak mi ale poslední dobou začínají vadit knihy, kde postava A potká postavu B a ta mu začne sebejistě dávat rady do života a sypat z rukávu pravdy a odpovědi na všechny možné otázky.
Akceptuji takové teorie pouze jen jako příjemnou potenciální hypotézu. Chybí mi osobní prožitek a tak si podržím své staré dobré indiferentní stanovisko a údajný Sokratův výrok: ,,vím, že nic nevím".
P.S.: Říkám si, proč jsem si jen při četbě několikrát vzpomněl na poutavého vypravěče pochybných kvalit Lobsanga Rampu?
Kniha Putování duše mě moc pomohla v období, kdy mi zemřel devatenáctiletý syn. Je v ní spoustu výborných myšlenek a poučení.
Ale hlavně už věřím, že se má Jeník dobře a mě se ulevilo. Za mě : Díky pane Richelieu. Drahomíra Martínková.
Duchovní nauky aneb co s tím, vždyť já skutečně umřu. Ne, nekecám, fakt to na mě také čeká. A tak co, ponořit se do fantasie, když už ji sakra mám. Co bude až umřu (nejde mi vtlačit do mozku, že prd, asi si připadám až moc jako já a já se přeci nekompostuje jen tak, zbůhdarma)? Mohlo by se vyrojit peklo, hřeším kam kouknu. Očistec, kůry nebeské...ne, křesťanské vize se mi nelíbí. Co takhle něco východnějšího. Ale ne boršč. Nějakou mystiku. Něco na uklidnění. Putování duše začalo se mi jevit po přečtení tun jiných nabádajících slátanin jako mně zcela vyhovující. Co bude, až umřu? Co by? Sedět v knihovně a číst si budu a občas si vystřihnout bubenické sólo s Bonhamem. Velmi milé posmrtné kvílení mám naplánováno. Na krchov se těším. Přestanu mít hlad, přestanu myslet jen na to jedno a začnu konečně žít.
Jo takhle je to!
Teď bych měl začít žít, ale když ono...
Putování duše aneb metafyzická zdravověda
Jedna z těch knih, o kterou se se mnou podělil vnímavý čtenář knihovny.
Kniha, která se naprosto vymyká mému výběru literatury i mému výběru pohledu na svět. Přesto jsem ji se zájmem dočetla, byť z mého pohledu jde spíš o velkou fantazii autora. Ať už tak či tak, i já vnímám, že jsou věci mezi nebem a zemí, které by opravdu mohly být tak, jak je v knize popsáno. A musím říct, že pasáže, kde autor píše o zvířatech, ty se mi tedy opravdu moc líbily.
Takže přesto, že jsem zcela nevěřící a zcela bez nutné fantazie, kniha mě vlastně něčím obohatila.