Putování jednoho slona
José Saramago
Saramago se pro svůj román o sloním putování inspiroval skutečnou událostí. Zhruba v polovině 16. století se totiž portugalský král Jan III. rozhodl vyslat přes celou Evropu slona indického, který předtím dva roky strádal v zapomenutém koutě jeho lisabonského paláce. Měl se měl stát velkolepým svatebním darem pro jeho švagra, arcivévodu rakouského a mimo jiné i titulárního českého krále Maximiliána II. Habsburského. Příběh slona Šalamouna, který za doprovodu vojenské eskorty prochází přes prašné kastilské pláně až k pobřeží Středozemního moře, aby se po jeho vlnách přeplavil od italského Janova, odkud se přes zasněžené Alpy dostane až do Vídně, je především podobenstvím o lidském bláznovství. Ať už jde o šílené nápady mocných, které někdo musí uskutečnit, nebo o představy prostých lidí, kteří si během cesty do exotického tvora promítají všechno možné. Barvité líčení různých krajů a lidských mravů je zábavné a poučné zároveň.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
A Viagem do Elefante, 2008
více info...
Přidat komentář
Trochu jsem se knihy obával, ale ve finále jsem byl nadšený, kniha mě pobavila, poučila a přečetl jsem ji na jeden zátah. Doporučuji pokud máte rádi knihy, které vám dají nahlédnout do historie.
Tak nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu vtipný a originální styl sám o sobě, na druhou stranu nejapné, až trapné snahy o konkrétní ,,vtipné události".
Jeho historky na téma ,,jak slon povalil kněze do bláta" nebo ,,jak slon udělal falešný zázrak" jsou asi takovými útoky na křesťanství, jaké bych očekával od učně, který ani nedokončil nematuritní obor natěrač apod. Jako by se najednou Saramagův historický a kulturní rozhled srazil na malinkou kuličku.
Dál taky knížce trochu škodí délka, resp. druhá polovina, kde líčí události na místech, kde to sám nezná - a je to až příliš znát.
Jinak první polovinu jsem si vesměs docela užil, baví mě zvlášť skrytá melodie toho vyprávění.
Zatím jsem nedočetl, zatím jsem se nerozhodl.
Zpočátku jsem byl nadšený. Hrozně se mi líbí, jak s originálním humorem to pan Saramago vypráví, jelikož každé překonání banálního problému, jako najít vesnici apod., je předkládáno jako velké hrdinství a um. Na druhou stranu narážím tu a tam na totálně laciné posměšky vůči katolické církvi tehdejší doby (to jste tedy fakt hrdina, vysmívat se středověkému knězi, že neví, co je to slon, vám se asi budou za tisíc let vysmívat, že jste neznal gravitační vlny...).
Ale jak jsem řekl, nerozhodl jsem se, a upřímně, pokud odhlédnu od tohoto kazu, pokud v tom nebude pokračovat, vrátím se k názoru, že je to originální a skvělé dílo... Jen nepředbíhejme...
Kniha o putování slona. Vlastně ani nevím proč, ale čte se výborně. Je plná zajímavých miniúvah, her s jazykem, čtenářem a hlavně časem vyprávění, který na nikoho nečeká. Pokud se vypravěč jen chvilku zdrží u nějakého popisu místa či odběhne od děje, postavy bez váhání putují dál. A čtenář spolu s vypravěčem je pak musí dobíhat.
Knižní zážitek podtrhává excelentní překlad do češtiny!
Krátké nahlédnutí do mysli jednoho mahuta a vojáků, kteří s ním a jeho slonem cestují jako doprovod. Vtipné bonmoty střídají dobové i mírně anachronické filozofické myšlenky. Nejvíc mě pobavila rozprava hlavních hrdinů na téma křesťanské a hinduistické náboženství.
Moje třetí setkání s J. Saramagem mě pobavilo. Překvapivě brzy jsem si zvykla na gramatické "prohřešky" a nechala se unášet nepřerušovaným proudem vyprávění o bizarní historické epizodě, které je okořeněno uštěpačnými poznámkami autora reflektujícími současnost. Čtivé, občas k zamyšlení a často vtipné.
Kniha mi pripadala ako "povídání hodného deduška" večer pred zaspávaním. Forma tomu napovedala, bez vyznačenia priamej reči, bez veľkých písmen v prípade konkrétnych názvov mieste. Kniha možno mala nejaké múdra, ale také od deduška. Očakávala som väčší príbeh.
Autor si v krátkém příběhu vyřídil účty s každým a se vším, co nebo kdo ho na lidstvu míchá, ale učinil tak vtipně a poněkud ujetě, takže mu to ráda odpouštím. Co poněkud míchá mě, je absence odstavců, uvozovek, velkých písmen (kromě začátků vět), protože se mi to četlo sakra blbě a důvod tohoto opatření mi zůstal skrytý. Za to ta hvězda dolů. :)
Po až hororové "Slepotě" a naprosto kacířském "Kainovi", jsem se vrhnul na tuto knihu a opět nadšen. Fraškovitý příběh podle skutečné události ze 16. století. Zvláštní, zhuštěný text, ve kterém tento levičák a kacíř s Nobelovkou "dloube" do všeho běžného i svatého. Náročnější čtení, ale doporučuji.
Autorovy další knížky
2010 | Slepota |
2011 | Kain |
2002 | Baltasar a Blimunda |
2018 | Putování jednoho slona |
2003 | Príbeh o obliehaní Lisabonu |
Příběh pěkně plyne, nenadchly mě ale pasáže, kde vypravěč oslovuje napřímo čtenáře. A pak také jako rušivé mi přišlo vynechání velkých písmen uprostřed vět (vlastní jména) a nahrazení veškerých znamínek na konci věty tečkou. Prostě mi vadila absence otazníků.